Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Odhalování galaktických tajemství
Jiří Srba Vytisknout článek

Odhalování galaktických tajemství

Kupu galaxií v souhvězdí Pece na snímku pořízeném dalekohledem ESO/VST
Autor: ESO/A. Grado and L. Limatola

Na obřím snímku, který zachycuje kupu galaxií v souhvězdí Pece, upoutá naši pozornost nespočet galaxií. Některé vypadají jen jako drobné tečky v pozadí, ale jiné dominují celému popředí záběru. Jedním z velkých objektů je hojně zkoumaná čočková galaxie NGC 1316. Bouřlivá minulost zanechala nápadné šrámy na jejím současném vzhledu – struktury smyček, oblouků a prstenů, které se nyní astronomům pomocí dalekohledu VST podařilo zachytit v jemnějších detailech, než bylo dosud možné. Tento pozoruhodně hluboký snímek rovněž odhaluje myriády slabších objektů.

Uvedený snímek odhaluje tajemství nejzářivějších členů kupy galaxií v souhvězdí Pece (Kupa galaxií v Peci, Fornax Cluster), která je jednou z nejbohatších a nejbližších galaktických kup (galaxy cluster). Záběr byl pořízen díky mimořádným schopnostem přehlídkového dalekohledu VST (VLT Survey Telescope) pracujícího na observatoři ESO/Paranal Observatory a v originálním rozlišení představuje jeden z největších snímků, jaké kdy ESO zveřejnila.

Asi nejvíce fascinujícím členem této kupy je galaxie NGC 1316, která v minulosti prošla velmi dramatickým vývojem (viz eso1411). Její vzhled byl postupně formován řadou blízkých setkání s okolními menšími galaxiemi. Vzájemné gravitační působení zanechalo na její čočkovité struktuře nápadné stopy [1]. Rozsáhlé vlnové útvary, smyčky či oblouky vnořené do vnějších obálek naplněných hvězdami byly poprvé pozorovány v 70. letech 20. století a zůstávají předmětem výzkumu i současných astronomů. Ti využívají nejmodernějších teleskopů k zobrazení stále jemnějších detailů komplikované struktury galaxie NGC 1316 a nejnovějších počítačových modelů k jejich simulacím.

Setkání a splynutí s jinými galaxiemi, která formovala vzhled NGC 1316, přinesla velké množství plynu, který se stal kořistí exotického objektu sídlícího v centru galaxie – supermasivní černé díry (supermassive black hole) o hmotnosti asi 150 milionů Sluncí. Při akreci hmoty ze svého okolí vytváří tento objekt mimořádně intenzivní jety vysoce energetických částic, které daly vzniknout charakteristickým lalokům. Ty jsou pozorovatelné na rádiových vlnách elektromagnetického záření a díky nim je galaxie NGC 1316 čtvrtým nejjasnějším rádiovým zdrojem na obloze.

V galaxii NGC 1316 byly v minulosti zaznamenány čtyři supernovy typu Ia (type Ia supernova), které jsou pro astronomy mimořádně důležitými jevy. Jelikož supernovy tohoto typu mají dobře definovanou absolutní jasnost [2] a světelnou křivku, je možné je použít pro měření vzdáleností ve vesmíru. V případě galaxie NGC 1316 se jedná o 60 milionů světelných let. Astronomové tyto takzvané „standardní svíčky“ hledají s velkým úsilím, jelikož představují unikátní nástroj pro měření velkých kosmických vzdáleností. Sehrály například klíčovou roli v přelomovém objevu zrychlené expanze vesmíru.

Uvedený snímek byl pořízen v rámci přehlídky Fornax Deep Survey pomocí dalekohledu VST pracujícího na observatoři ESO/Paranal. Cílem projektu Fornax Deep Survey je hluboká multipřístrojová přehlídka kupy galaxií v souhvězdí Pece. Nedávno pozoroval tuto kupu pomocí dalekohledu VST také tým pod vedením Enrichetty Iodice (INAF – Osservatorio di Capodimonte, Naples, Itálie), kterému se podařilo odhalit slabé propojení mezi galaxií NGC 1399 a menší NGC 1387 (eso1612). Dalekohled VST byl speciálně navržen k provádění přehlídek rozsáhlých oblastí oblohy. Díky rozměrnému plně korigovanému zornému poli a mohutné kameře OmegaCAM disponující rozlišením 256 megapixelů je celý přístroj schopen rychle pořizovat hluboké snímky rozsáhlých oblastí oblohy. Přináší tak důležité informace, které umožňují velkým teleskopům – jakým je například dalekohled ESO/VLT (Very Large Telescope) – zaměřit se při výzkumu pouze na detaily jednotlivých objektů.

Poznámky

[1] Čočková galaxie (lenticular galaxy, galaxie ve tvaru čočky) představuji mezistupeň mezi eliptickými galaxiemi a známějšími galaxiemi spirálními (příkladem spirální galaxie je naše Galaxie).

[2] Supernova typu Ia nastává v okamžiku, kdy bílý trpaslík ve dvojhvězdném systému postupně získá akrecí z hvězdného souseda takové množství hmoty, že dojde k jadernému spalování uhlíku. Během krátké doby dojde k zažehnutí řetězové reakce, která může skončit mohutným uvolněním energie: výbuchem supernovy. K explozi supernovy vždy dochází při určité hmotnosti, která je označována jako Chandrasekharova mez (Chandrasekhar limit), a díky tomu dochází v případě tohoto typu supernovy k uvolňování vždy zhruba stejného množství energie. Právě podobnost supernov typu Ia astronomům umožňuje použít tyto kataklyzmatické jevy jako měřítko pro určování vzdálenosti.

Další informace

Výzkum byl prezentován v článku “The Fornax Deep Survey with VST. II. Fornax A: A Two-phase Assembly Caught in the Act” autorů E. Iodice et al., který byl publikován v odborném časopise Astrophysical Journal.

Složení týmu: E. Iodice (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), M. Spavone (Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), M. Capaccioli (University of Naples, Itálie), R. F. Peletier (Kapteyn Astronomical Institute, University of Groningen, Nizozemí), T. Richtler (Universidad de Concepción, Chile), M. Hilker (ESO, Garching, Německo), S. Mieske (ESO, Chile), L. Limatola (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), A. Grado (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), N.R. Napolitano (INAF – Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie), M. Cantiello (INAF – Astronomical Observatory of Teramo, Itálie), R. D’Abrusco (Smithsonian Astrophysical Observatory/Chandra X-ray Center, US), M. Paolillo (University of Naples, Itálie), A. Venhola (University of Oulu, Finsko), T. Lisker (Zentrum für Astronomie der Universität Heidelberg, Německo), G. Van de Ven (Max Planck Institute for Astronomy, Německo), J. Falcon-Barroso (Instituto de Astrofísica de Canarias, Španělsko) a P. Schipani (Astronomical Observatory of Capodimonte, Itálie).

ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.

Odkazy

Kontakty

Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz

Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz

Enrichetta Iodice; INAF – Osservatorio Astronomico di Capodimonte; Napoli, Italy; Tel.: +39 0815575546; Email: iodice@na.astro.it

Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591;
Email: rhook@eso.org

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1734



O autorovi

Jiří Srba

Jiří Srba

Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.

Štítky: Tisková zpráva ESO, NGC 1316, Kupa galaxií


18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »