Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Orbity hvězd odhalují tajemství záblesků u černých děr

Orbity hvězd odhalují tajemství záblesků u černých děr

Martin Mondek (vpravo) se svým školitelem Michalem Zajačkem před nafukovací tzv. Singulónou.
Autor: Archiv M. Mondeka

Vědci z Masarykovy univerzity pod vedením studenta Martina Mondeka přináší nové poznatky o dění v centrech galaxií, kde se nacházejí supermasivní černé díry. Jejich výzkum pomáhá objasnit původ záhadných záblesků rentgenového záření, které astronomové v posledních letech pozorují.

Studie publikovaná v prestižním časopise Astronomy & Astrophysics se zaměřila na takzvané kvaziperiodické erupce – opakující se záblesky, které se mohou opakovat za několik hodin až dní. Tyto jevy umožňují vědcům nahlédnout i do jinak obtížně pozorovatelných klidových galaktických jader.

V centrech většiny galaxií se nacházejí supermasivní černé díry, jejichž hmotnost může být milionkrát až miliardkrát větší než hmotnost Slunce. Pokud zrovna nepohlcují okolní materiál, jsou téměř „neviditelné“. Právě zmíněné erupce však fungují jako přirozené majáky, které na tyto objekty upozorňují.

„Je opravdu neobvyklé a zároveň velmi záhadné pozorovat z hlubin kosmu pravidelné záblesky, zejména z těsného okolí supermasivních černých děr,“ nadšeně popisuje Martin Mondek, student magisterského studia astrofyziky na Masarykově univerzitě.

Podle vědců tyto záblesky pravděpodobně vznikají při průletech hvězdy skrz hustý disk plynu obklopující černou díru. „Při srážce se materiál disku zahřeje na extrémní teploty a začne intenzivně zářit,“ doplňuje Mondek. Nový výzkum zároveň vysvětluje, proč tyto erupce postupně slábnou. Klíčovou roli hraje akreční disk, který vznikl po zániku jiné hvězdy, jež se dostala příliš blízko k černé díře a byla zcela roztrhána. „Zbytky této hvězdy vytvořily disk v těsném okolí supermasivní černé díry, přes který druhá hvězda periodicky prochází. Disk postupně řídne vlivem úbytku hmoty a viskózního rozplývání – a spolu s ním slábnou i pozorované záblesky,“ vysvětluje Michal Zajaček, spoluautor studie a školitel Martina Mondeka.

Schéma systému EMRI Autor: Archiv M. Mondeka
Schéma systému EMRI
Autor: Archiv M. Mondeka

Na výzkumu se podílel tým odborníků z několika českých akademických institucí. Hlavním řešitelem byl Martin Mondek z Masarykovy univerzity, který na projektu spolupracoval se svým školitelem Michalem Zajačkem. V týmu z Masarykovy univerzity působili ještě Henry Best a Petr Kurfürst, dále Taj Jankovič z Fyzikálního ústavu Akademie věd České republiky a Vladimír Karas z Astronomického ústavu Akademie věd České republiky.

Výsledky studie ukazují, že i studenti mohou být plnohodnotnou součástí špičkového vědeckého výzkumu a podílet se na projektech s mezinárodním dosahem, včetně publikací v prestižních odborných časopisech.


Výzkum na projektu byl částečně podpořen grantem GA ČR Junior Star „Hvězdy v galaktických jádrech: vzájemný vztah s masivními černými dírami“, jehož hlavním řešitelem je Michal Zajaček.

DOI: https://doi.org/10.1051/0004-6361/202558531



Převzato: Tiskové zprávy Masarykovy univerzity v Brně



O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.

Štítky: Černé díry , Michal Zajaček, Martin Mondek


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »