Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Rodinný portrét mnoha generací hvězd

Rodinný portrét mnoha generací hvězd

Oblast W5 (Cassiopeia) s intenzivní tvorbou hvězd.
Oblast W5 (Cassiopeia) s intenzivní tvorbou hvězd.
Na nové fotografii, kterou pořídil infračervený kosmický dalekohled Spitzer (Spitzer Space Telescope), lze vysledovat tajemství života a smrti hvězd na základě jejich "rodinné" historie. Pozoruhodný infračervený snímek ukazuje pestrý kosmický oblak pojmenovaný W5, hustě zaplněný různými generacemi zářivých hvězd. Poskytuje rovněž nové důkazy o tom, že velmi hmotné hvězdy - prostřednictvím svého intenzivního hvězdného větru a záření - mohou vyvolat tvorbu nových hvězd.

"Nastartovaná tvorba hvězd, jak se ukazuje, pokračuje dál velmi vytrvale," říká Xavier Koenig (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics, Cambridge, Massachusetts). "Naše předběžné analýzy ukazují, že tento jev může vysvětlit přítomnost četných generací hvězd, pozorovaných v oblasti W5." Xavier Koenig je hlavním autorem článku o novém objevu, který bude publikován v časopise Astrophysical Journal 1. 12. 2008.

Nejhmotnější hvězdy ve vesmíru formují svým vlivem hustá oblaka plynů a prachu. Hvězdy jsou tak hmotné (v průměru 15 až 60 hmotností Slunce), že část jejich unikajícího materiálu vytváří hvězdný vítr. Tyto žhavé hvězdy také produkují intenzivní záření. S postupem času hvězdný vítr i záření odvanou pryč část hmoty oblaku ze svého okolí, čímž v něm vytvářejí zvětšující se dutiny.

Astronomové měli již dlouho podezření, že vytvářením těchto bublin dochází ke stlačování plynů a k následnému vzniku nových generací hvězd. Jak se tyto bubliny zvětšují, předpokládá se, že stále více a více hvězd vzniká podél okrajů rozpínajících se bublin, kde naopak dochází ke stlačování hmoty. Výsledkem je radiální "rodokmen hvězd", kdy nejstarší hvězdy se nacházejí uprostřed bubliny, mladší a mladší hvězdy nacházíme ve větších a větších vzdálenostech od jejího středu.

Důkazy pro tuto teorii mohou být snadněji objeveny na fotografiích podobných oblastí se vznikajícími hvězdami, jako jsou W5, například oblaka v souhvězdích Orion či Carina (Lodní kýl). Na tomto novém snímku oblasti W5, který pořídil Spitzerův kosmický dalekohled, se nejhmotnější hvězdy (některé modré body) nacházejí uprostřed dvou prázdných bublin a mladší hvězdy (růžové nebo bílé tečky) jsou usazeny především v dlouhých pilířích, podobných slonímu chobotu, které se nacházejí na okrajích bublin. Avšak je také možné, že mladší hvězdy se jen náhodou nacházejí poblíž okraje bubliny a jejich vznik s hmotnými hvězdami nesouvisí.

Proto se Xavier Koenig pokusil se svými spolupracovníky ověřit teorii vzniku hvězd, nastartovanou působením masivních objektů, a to zjištěním stáří hvězd v regionu W5. Využil schopnosti Spitzerova kosmického dalekohledu proniknout "pohledem" skrz oblaka prachu a získat tak lepší pohled na různá stadia vývoje hvězd. Zjistil, že hvězdy uvnitř bublin jsou starší než hvězdy na jejich okraji nebo vzdálenější hvězdy za hranicemi bublin. Toto rozložení stáří hvězd poskytuje jeden z doposud nejlepších možných důkazů, že hmotné hvězdy mají ve skutečnosti "na svědomí" vznik nové generace vzdálených sluncí.

"Náš první pohled na tuto oblast vesmíru napovídá, že zde pozorujeme jednu nebo dvě generace hvězd, jejichž vznik nastartovaly hmotné hvězdy," říká spoluautor studie Lori Allen (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics). "Máme v plánu dále sledovat tuto oblast a mnohem přesněji určit stáří jednotlivých hvězd a zjistit, jestli tam je zřetelná časová prodleva mezi hvězdami uvnitř a vně pozorovaných okrajů bublin." Za několik miliónů roků hmotné hvězdy v oblasti W5 ukončí svůj život obrovskou explozí. Až se tak stane, mohou zničit i některé z mladých hvězd ve svém okolí.

Oblast W5 zaujímá na obloze zhruba stejnou plochu jako čtvrtina Měsíce v úplňku, promítá se do souhvězdí Cassiopeia a od Země je vzdálena přibližně 6 500 světelných roků. Publikovanou fotografii pořídil Spitzerův kosmický dalekohled v průběhu 24 hodin. Červená barva představuje zahřívaný prach, ve kterém byly vymodelovány hranice rozpínající se bubliny. Zelené části hustých oblaků a bílé propletené oblasti jsou místa vzniku nejmladších hvězd. Modré tečky jsou starší hvězdy v tomto oblaku, podobně jako hvězdy před a za tímto prachovým oblakem, které k němu nemají žádný příbuzenský vztah.

Snímek byl sestaven na základě dat, pořízených dvěma přístroji na palubě Spitzerova kosmického dalekohledu: Infrared Array Camera a Multiband Imaging Photometer. První z nich registroval záření na vlnových délkách 3,6 mikrometru (modrá barva) a 8 mikrometru (zelená barva), druhý detektor registroval záření na vlnové délce 24 mikrometry (červená barva).

Zdroj: www.spitzer
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »