Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Rychlost explozí gama záblesků je 99,9% rychlosti světla

Rychlost explozí gama záblesků je 99,9% rychlosti světla

Umělecké zpracování gama záblesku. Kredit: NASA
Umělecké zpracování gama záblesku. Kredit: NASA
Pomocí sítě pozemních robotických dalekohledů astronomové poprvé změřili rychlost explozí gama záblesků – je vyšší než 99,9997 % rychlosti světla.

„S rozvojem rychle se otáčejících pozemních dalekohledů jako je 0,6m dalekohled REM v La Silla, můžeme nyní od prvních momentů studovat detaily těchto kosmických katastrof,“ říká Emilio Molinari (INAF, Itálie), vedoucí mezinárodního týmu.

Italský teleskop REM (Rapid Eye Mount) na observatoři La Silla (ESO, Chile) je součástí sady pozemních robotických dalekohledů, které pátrají po optických protějšcích gama záblesků, objevených družicemi.

Gama záblesky GRB (Gama Ray Bursts) jsou mohutné exploze odehrávající se ve vzdálený galaxiích a často signalizují „smrt“ hvězdy. Gama záblesky jsou tak jasné, že na velmi krátký okamžik mohou dokonce soupeřit s jasností celého vesmíru.

Trvají jen velmi krátce - od zlomků sekundy po několik málo minut. Astronomové již delší dobu předpokládali, že při jevu, který dokáže za tak krátký čas vyvinout tak velkou energii, se musí hmota pohybovat rychlostí porovnatelnou s rychlostí světla (300 000 km/s). Proto podrobně studují časový vývoj jasnosti exploze. Nyní se jim poprvé podařilo rychlost gama záblesků přesně určit.

Gama záblesky nelze pozorovat očima, ale pouze satelity (např. Swift). Teprve, tzv. dosvit (slábnoucí optický protějšek gama záblesku), můžeme pozorovat ve viditelném a blízkém infračerveném záření. Může trvat i několik týdnů a vznikne při srážce vytrysklé hmoty s okolním plynem, který se zahřeje na vysokou teplotu a začne zářit.

Sada pozemních robotických dalekohledů slouží k zachycení slábnoucích optických protějšků gama záblesků, které objevila družice.

Satelit Swift objevil 18. dubna a pak 7. června 2006 ve vzdálenostech 9,3 a 11,5 miliard sv.l. dva jasné gama záblesky. Během několika sekund byla informace o jejich pozici přenesena do pozemního střediska a dalekohled REM začal automaticky pozorovat obě GRB pole.

grb_20060418.jpg
Malá velikost dalekohledu (0,6 m) je vykompenzovaná jeho rychlostí otáčení - dovolila astronomům začít pozorování velmi brzy po objevu GRB satelitem (39, resp. 41 sekund po upozornění) a monitorovat velmi raná období světelné křivky (jasnost jako funkce času). Světelná křivka GRB má typický průběh – velmi rychlé zjasňování, vrchol a pak pomalý pokles (dosvit). Přestože je velmi důležité stanovení vrcholu jasnosti pro změření rychlosti rozpínání materiálu po explozi, bývá málokdy odhalen. (Světelná křivka gama záblesku 18.4.2006. Kredit: GCN/SWIFT/ESO)

Pro oba gama záblesky byla rychlost velmi blízká rychlosti světla (99,9997%). K vyjádření tak vysokých rychlostí vědci používají tzv. Lorentzův faktor. Objekty pohybující se mnohem pomaleji než světlo mají Lorentzův faktor přibližně 1, zatímco pro oba GRB je přibližně 400.

„Zatímco jednotlivé částice ve vesmíru mohou mít rychlost ještě větší, musíme si uvědomit, že v obou našich případech tak neuvěřitelně velké rychlosti dosáhla hmota srovnatelná asi s 200 Zeměmi,“ říká Stefano Covino (INAF, Itálie), spoluautor studie.

Měření Lorentzova faktoru je důležité pro pochopení gama záblesků. Je to jeden ze základních parametrů teorie, která se pokouší vysvětlit tyto obrovské exploze. „Otázkou zůstává, jaký druh „motoru“ může urychlit hmotu na tak obrovskou rychlost,“ dodává Covino.

Zdroj: www.spacedaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »