Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Rychlost explozí gama záblesků je 99,9% rychlosti světla

Rychlost explozí gama záblesků je 99,9% rychlosti světla

Umělecké zpracování gama záblesku. Kredit: NASA
Umělecké zpracování gama záblesku. Kredit: NASA
Pomocí sítě pozemních robotických dalekohledů astronomové poprvé změřili rychlost explozí gama záblesků – je vyšší než 99,9997 % rychlosti světla.

„S rozvojem rychle se otáčejících pozemních dalekohledů jako je 0,6m dalekohled REM v La Silla, můžeme nyní od prvních momentů studovat detaily těchto kosmických katastrof,“ říká Emilio Molinari (INAF, Itálie), vedoucí mezinárodního týmu.

Italský teleskop REM (Rapid Eye Mount) na observatoři La Silla (ESO, Chile) je součástí sady pozemních robotických dalekohledů, které pátrají po optických protějšcích gama záblesků, objevených družicemi.

Gama záblesky GRB (Gama Ray Bursts) jsou mohutné exploze odehrávající se ve vzdálený galaxiích a často signalizují „smrt“ hvězdy. Gama záblesky jsou tak jasné, že na velmi krátký okamžik mohou dokonce soupeřit s jasností celého vesmíru.

Trvají jen velmi krátce - od zlomků sekundy po několik málo minut. Astronomové již delší dobu předpokládali, že při jevu, který dokáže za tak krátký čas vyvinout tak velkou energii, se musí hmota pohybovat rychlostí porovnatelnou s rychlostí světla (300 000 km/s). Proto podrobně studují časový vývoj jasnosti exploze. Nyní se jim poprvé podařilo rychlost gama záblesků přesně určit.

Gama záblesky nelze pozorovat očima, ale pouze satelity (např. Swift). Teprve, tzv. dosvit (slábnoucí optický protějšek gama záblesku), můžeme pozorovat ve viditelném a blízkém infračerveném záření. Může trvat i několik týdnů a vznikne při srážce vytrysklé hmoty s okolním plynem, který se zahřeje na vysokou teplotu a začne zářit.

Sada pozemních robotických dalekohledů slouží k zachycení slábnoucích optických protějšků gama záblesků, které objevila družice.

Satelit Swift objevil 18. dubna a pak 7. června 2006 ve vzdálenostech 9,3 a 11,5 miliard sv.l. dva jasné gama záblesky. Během několika sekund byla informace o jejich pozici přenesena do pozemního střediska a dalekohled REM začal automaticky pozorovat obě GRB pole.

grb_20060418.jpg
Malá velikost dalekohledu (0,6 m) je vykompenzovaná jeho rychlostí otáčení - dovolila astronomům začít pozorování velmi brzy po objevu GRB satelitem (39, resp. 41 sekund po upozornění) a monitorovat velmi raná období světelné křivky (jasnost jako funkce času). Světelná křivka GRB má typický průběh – velmi rychlé zjasňování, vrchol a pak pomalý pokles (dosvit). Přestože je velmi důležité stanovení vrcholu jasnosti pro změření rychlosti rozpínání materiálu po explozi, bývá málokdy odhalen. (Světelná křivka gama záblesku 18.4.2006. Kredit: GCN/SWIFT/ESO)

Pro oba gama záblesky byla rychlost velmi blízká rychlosti světla (99,9997%). K vyjádření tak vysokých rychlostí vědci používají tzv. Lorentzův faktor. Objekty pohybující se mnohem pomaleji než světlo mají Lorentzův faktor přibližně 1, zatímco pro oba GRB je přibližně 400.

„Zatímco jednotlivé částice ve vesmíru mohou mít rychlost ještě větší, musíme si uvědomit, že v obou našich případech tak neuvěřitelně velké rychlosti dosáhla hmota srovnatelná asi s 200 Zeměmi,“ říká Stefano Covino (INAF, Itálie), spoluautor studie.

Měření Lorentzova faktoru je důležité pro pochopení gama záblesků. Je to jeden ze základních parametrů teorie, která se pokouší vysvětlit tyto obrovské exploze. „Otázkou zůstává, jaký druh „motoru“ může urychlit hmotu na tak obrovskou rychlost,“ dodává Covino.

Zdroj: www.spacedaily.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »