Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Spitzerův dalekohled objevil "neviditelné" černé díry

Spitzerův dalekohled objevil "neviditelné" černé díry

Spitzer_kvasary.jpg
Velké množství těch největších černých děr, nacházejících se ve vesmíru, konzumovalo okolní hmotu tak říkajíc "za zavřenými dveřmi" - alespoň doposud. Americký kosmický dalekohled Spitzer Space Observatory, který svým ostrým infračerveným "zrakem" pronikl přes oblaka galaktického prachu, zjistil, že se zde nacházejí chybějící populace černých děr, známých jako kvasary.

"Na základě dřívějších studií v oboru rentgenového záření jsme očekávali, že se ve vesmíru může nacházet velké množství skrytých kvasarů, nemohli jsme je však spatřit," říká Alejo Martinez-Sansigre (University of Oxford, Velká Británie), vedoucí kolektivu autorů, kteří publikovali článek na toto téma v časopisu Nature. "Očekávali jsme, že Spitzerův kosmický dalekohled objeví rozsáhlou populaci těchto prachem zahalených objektů."

Kvasary jsou supermasívní černé díry, kolem nichž krouží prach a plyn v podobě gigantického prstence. Nacházejí se uvnitř vzdálených galaxií a mohou "spolykat" za jeden rok tak velké množství hmoty, které odpovídá hmotnosti jednoho tisíce hvězd. Při urychlovaném pádu materiálu z prstence na černou díru je uvolňováno velké množství záření, přičemž se kvasary stávají nejjasnějšími objekty ve vesmíru. Kvasary produkují záření o nejrůznějších vlnových délkách včetně rentgenového, viditelného a infračerveného záření.

Astronomové chtějí získat odpovědi na otázku, jak velké množství těchto kosmických monster se ve vesmíru nachází. Jednou ze standardních metod určování počtu objektů je měření kosmického rentgenového pozadí. Kvasary svítí jinak než ostatní objekty ve vesmíru. Studiem šumu rozptýleného rentgenového záření (jeho intenzity) je možné určit přibližný počet kvasarů, které je produkují. Intenzita rozptýleného rentgenového záření naznačovala, že kvasarů by mělo být velké množství.

Avšak tento odhad neodpovídal dosavadním objevům kvasarů v oboru rentgenového záření a viditelného světla, která udávala mnohem menší počet těchto objektů, než se očekávalo. Astronomové proto předpokládali, že další kvasary mohou být před našimi zraky někde ukryty. Jejich záření by mohlo být blokováno oblaky plynu a prachu, do kterých jsou kvasary doslova zabaleny. Domnívali se, že některé kvasary jsou ukryty v prachových prstencích, které je obklopují, další kvasary mohou být skryty v galaxiích s vysokým obsahem prachu.

Spitzerův dalekohled objevil obě kategorie "chybějících" kvasarů na základě pozorování v oboru infračerveného záření. Na rozdíl od rentgenového záření či viditelného světla může infračervené záření proniknout přes oblaka plynu a prachu.

Astronomové objevili 21 exemplářů kvasarů na malé části oblohy. U všech těchto objektů bylo potvrzeno, že se jedná o kvasary, a to následným pozorováním v rádiovém oboru pomocí radioteleskopu VLA (Very Large Array, Nové Mexiko) a pomocí dalekohledu William Herschel Telescope (WHT, Španělsko).

"Jestliže extrapolujeme těchto 21 kvasarů na zbývající část oblohy, zjistíme přibližně celkový počet kvasarů ve vesmíru," říká Mark Lacy, Spitzer Science Center (California Institute of Technology, Pasadena), spoluautor článku v časopise Nature. "To jen potvrzuje - jak bylo očekáváno - že velké množství supermasívních černých děr je ukryto v neprůhledných oblacích prachu."

Tento objev umožní astronomům vytvořit si mnohem komplexnější představu o tom, kde a jak kvasary vznikají. Z celkového počtu 21 kvasarů, nově objevených pomocí astronomické družice Spitzer Space Observatory (start 25. 8. 2003), se 10 nachází uvnitř zcela vyvinutých obřích eliptických galaxií, přičemž jsou obklopeny oblakem prachu a plynu. Zbývající kvasary jsou ukryty v galaxiích s vysokým obsahem prachu, kde stále ještě vznikají hvězdy.

Fotografie ve falešných barvách v úvodu článku, pořízená astronomickou družicí Spitzer, zachycuje vzdálenou galaxii (žlutý objekt), v níž se nachází kvasar - supermasívní černá díra, kolem níž se vytvořil prstenec (lépe řečeno toroid) z plynů a prachu. Zelené a modré objekty jsou galaxie bez kvasarů. Přítomnost kvasarů byla potvrzena pozorováními na rádiových vlnách. Zatímco normální galaxie nevyzařují rádiové vlny, galaxie s kvasary v nitru se projevují velice intenzivně v oboru rádiového záření.

Na tomto obrázku jsou data z družice Spitzer vybarvena modře (pozorování na vlnové délce 3,6 mikrometru) a zeleně (24 mikrometry), rádiová data z radioteleskopu VLA jsou znázorněna červeně. Galaxie s kvasarem se jeví žlutá, neboť emituje jak infračervené, tak i rádiové záření.

Zdroj: spitzer.caltech
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »