Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Srážka Galaxie s vodíkovým oblakem

Srážka Galaxie s vodíkovým oblakem

cloud-collision.jpg
Směrem k naší Mléčné dráze se přibližuje obrovský oblak plynného vodíku. Ke srážce by mohlo dojít asi za 40 miliónů let a pro naši Galaxii by to znamenalo mohutné exploze hvězdných formací.

Nová studie astronomů na radiové observatoři NRAO (National Radio Astronomy Observatory, Green Bank, Západní Virginie) ukázala neobvyklý, protáhlý vodíkový oblak, který míří k Mléčné dráze, s níž by se měl srazit za 20 až 40 miliónů let. „Čelo tohoto mraku již ovlivňuje náš galaktický plyn,“ řekl Felix „Jay“ Lochman (NRAO). Objev presentoval na 211. mítingu American Astronomical Society (Austin, Texas, 7. – 11. ledna 2008).

„Smith's Cloud“ je pojmenován po americké astronomce Gail Smith(ové), která ho objevila již v roce 1963 na radiových mapách neutrálního vodíku. Uviděla protáhlý objekt o průměru 15° (30 průměrů Měsíce v úplňku). Byl zřetelně oddělený od naší Galaxie a ležel jižně od galaktického centra. „Pokud bychom tenhle oblak mohli pozorovat na vlastní oči, byl by to velmi působivý objekt na noční obloze,“ řekl Lockman. „Na obloze by dokázal zakrýt téměř celé souhvězdí Oriona.“ Smith's Cloud o šířce 2 500 světelných let a délce 11 000 světelných let leží ve vzdálenosti 8 000 světelných let od našeho galaktického disku. Podle Lockmana protáhlý tvar je důsledkem „slapových sil způsobených gravitací Mléčné dráhy“. Může dojít i k roztrhání oblaku, ale zatím to vypadá, že drží pohromadě.

Lockman ještě dodal: „Pokud víme, je tvořen pouze plynem – zatím v něm nikdo nenašel jedinou hvězdu.“ Chladný plyn vysílá pouze radiové záření, žádné viditelné světlo, proto ho nemůžeme „přímo“ pozorovat.

Astronomové se snaží zjistit původ tohoto vodíkového oblaku. „Co je zvláštní, je jeho umístění a k jeho malé rozloze i jeho rychlost,“ vysvětluje Lockman. Některé současné studie obvykle řadí tento objekt mezi ostatní tzv. vysokorychlostní mraky, které obklopují Mléčnou dráhu. „Jednou z teorií vysokorychlostních mraků je, že se jedná o zbytky po formování naší Galaxie.“ Lockman navrhuje, že Smith's Cloud je „tulák“, který nebyl využit při stavbě naší Mléčné dráhy nebo byl „odvlečen“ z galaxie sousední.

collision.jpg
Desítky let po objevu chyběly jakékoliv podrobnosti a nevědělo se, jestli mrak patří k Mléčné dráze; a jestli se oblak k naší Galaxii přibližuje nebo se od ní vzdaluje. Teprve detailní výzkum vodíku pomocí 100m radioteleskopu GBT (Green Bank Telescope, NSF), podrobný rozbor radiového spektra a Dopplerova posunu spektrálních čar ukázal, že mrak „chvátá“ směrem k Mléčné dráze rychlostí větší než 870 000 km/h (240 km/s) a do naší Galaxie narazí pod úhlem 45° za méně než 40 miliónů let. (Kredit: Bill Saxton, NRAO/AUI/NS a GBT)

Po přidáním nového plynu do Galaxie se spustí obrovské výbuchy hvězdných formací. Oblast srážky bude až několik miliónů let vypadat jako kosmický ohňostroj při oslavě Nového roku, kdy bude do vesmíru vyletovat obrovský počet „petad“. Tým je přesvědčen, že ke kolizi dojde v poloze asi 90° před Sluncem a ve větší vzdálenosti od galaktického centra než leží naše Sluneční soustava.

„Je to překrásný objekt,“ řekl Lockman. Jeho tvar („kometární mlhovina“) dokazuje, že Smith's Cloud již zasáhl plyn v okrajových částech naší Galaxie. „A tento tlak na vnější atmosféru naší Mléčné dráhy jsme schopni pozorovat,“ ještě dodal.

Uvodní obrázek: Radiový snímek Smith’s Cloud ve falešných barvách pořízený GBT. Kredit: Bill Saxton, NRAO/AUI/NS a GBT

Zdroj: www.nrao.edu




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »