Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Studentský experiment z ČR - detekce kosmického záření při stratosférickém balónovém letu
redakce Vytisknout článek

Studentský experiment z ČR - detekce kosmického záření při stratosférickém balónovém letu

rexusbexuslogo_transparent-3.png
Tým z České republiky se účastní projektu BEXUS vyhlášeným ESA na přelomu roku. Během letu stratosferického balónu BEXUS bude pomocí moderního detektoru poskytnutého UTEF ČVUT v Praze zaznamenávat kosmické záření.

Dnes a denně jsme vystavováni radiaci. Částicové záření se nachází všude kolem nás a prochází dokonce i námi samotnými. O jeho výskytu však neměl až do konce 19.století nikdo ani ponětí. Uplynula ještě dlouhá doba od první detekce přirozené radiace, než byl zaznamenán i nepozemský původ těchto částic. K tomuto objevu došlo roku 1912, kdy rakouský vědec Viktor Hess během letů horkovzdušnými balóny s vlastnoručně sestaveným elektroskopem zjišťoval intenzitu radiace v závislosti na výšce. Jedním z míst, kde došlo k vypuštění takového balónu byla i naše vlast, konkrétně okolí Hradce Králové. Od těchto prvních krůčků uplynulo již téměř celé století, jež zásadně přispělo k rozvoji poznání v této oblasti.

Objev rakouského vědce také přispěl ke vzniku nové vědní disciplíny – fyziky vysokých energií (nazývané též částicovou fyzikou), v rámci níž se fyzika kosmického záření dočkala patřičného experimentálního zázemí. Hlavním evropským centrem podílejícím se nyní na výzkumu částicové fyziky je CERN, jehož část se nachází hluboko pod základy švýcarské Ženevy. Naše snaha o analýzu kosmického záření ve stratosféře je založena na použití detektoru vyvinutého právě zde. Jedná se o zařízení složené z hybridního pixelového detektoru typu Medipix2/Timepix (vyvinut v CERNu, Švýcarsko) spojeného s malým čítacím USB rozhraním (vyvinutém v Ústavu technické a experimentální fyziky (UTEF), ČVUT v Praze). Toto propojení umožňuje detektor použít i ve spojení s klasickým PC a je též vhodné pro případ nutné kompaktnosti a nízké hmotnosti. Obě zmíněné části jsou klíčové pro náš studentský projekt, jehož vypuštění je plánováno na začátek října 2008. Veškeré finanční výdaje související s vlastním vypuštěním stratosférického balonu BEXUS jsou hrazeny spoluprací Švédské a Německé kosmické agentury (SNSB a DLR), sdružených v organizaci EUROLAUNCH, a Evropskou Kosmickou Agenturou (ESA).

rexus-bexus506-2.jpg

Návrh našeho projektu jsme zaslali v závěru roku 2007 do ESA. Začátkem března jsme náš návrh představili na BEXUS workshopu v nizozemském ESTECu (European Space Research and Technology Centre) a úspěšně prošli do užšího výběru. Koncem dubna proběhl na raketové základě ESRANGE v Kiruně ve Švédsku tzv. tréninkový týden. Týden byl věnován zajímavým přednáškám o dané problematice a konzultacím s příslušnými odborníky na základě prezentace našich pokroků a plánů na tzv. PDR (Preliminary Design Review – předběžné uspořádání experimentu). Následně jsme byli provedeni prostory, ve kterých bude probíhat dokončování a umísťování zařízení do gondoly při finálních přípravách na vypuštění balónu. V současné době se soustředíme na vypracování tzv. CDR dokumentu (Critical Design Review – přesné a detailní zpracování experimentu). Během letních prázdnin budeme pracovat na sestavení a testování zařízení v simulovaných podmínkách odpovídajících výšce plánovaného letu – tedy 30 km (do teploty až -70°C a tlaku jednotek kPa). V této výšce pak bude naše zařízení během vlastního letu po dobu asi 2-5 hodin detekovat kosmické záření se zaměřením na částice s energií v rozsahu 10-100 keV. Přejte nám tedy úspěšný let!

Tým TimePiX@Space




O autorovi

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz

Redakce Astro.cz je tu od roku 1995, kdy stránky založil Josef Chlachula. Nejaktivnějším přispěvovatelem je od roku 2003 František Martinek. Šéfredaktorem byl v letech 2007 - 2009 Petr Kubala, v letech 2010 - 2017 Petr Horálek, od roku 2017 je jím Petr Sobotka. Zástupcem šéfredaktora je astrofotograf Martin Gembec. Facebookovému profilu ČAS se z redakce věnuje především Martin Mašek a o Instagram se starají především Jan Herzig, Adam Denko a Zdeněk Jánský. Nejde o výdělečný portál. O to více si proto vážíme Vaší spolupráce! Kontakty na členy redakce najdete na samostatné stránce.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »