Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Suzaku zkoumá nejenergetičtější kosmické záření

Suzaku zkoumá nejenergetičtější kosmické záření

dark_accelerator.jpg
Japonská rentgenová družice Suzaku pomáhá pozemním teleskopům se studiem „světla“ některých nejenergetičtějších objektů v naší Galaxii – objektů, které zůstávají stále zahaleny tajemstvím.

Tyto kosmické zdroje produkují obrovské množství energie a částice urychlují téměř na rychlost světla. Ale o těchto zdrojích je známo velmi málo, protože byly objeveny teprve nedávno. „Pochopení těchto objektů je jedním z nejzajímavějších problémů astrofyziky,“ říká Takayasu Anada (Institute for Space and Astronautical Science, Kanagawa, Japonsko), který představil práci na vědecké konferenci v San Diegu (Suzaku science conference in San Diego, Kalifornie, 10. - 12. prosince 2007).

Tyto záhadné objekty byly objeveny teprve v posledních letech teleskopem H.E.S.S. (High Energy Stereoscopic System) v africké Namibii (Gamsberg). H.E.S.S. nepřímo zjistil velice pronikavé gama záření přicházející z vesmíru. Toto gama záření je nejenergetičtější forma „světla“ vůbec kdy objevená. H.E.S.S. a další podobné systémy otevřely nové odvětví astronomie.

Samotné gama záření je pohlceno vysoko v zemské atmosféře. Ale gama částice jsou tak energetické, že po vstupu do atmosféry vytvoří spršku spousty tisíc částic (hlavně elektronů a pozitronů), které vyzařují modré Čerenkovovo záření, to pak lze detekovat pozemskými teleskopy. H.E.S.S. objevuje toto modré světlo, jehož intenzita a směr prozrazují energii a pozici zdroje gama paprsků.

Objekty objevené detektory H.E.S.S. nesou název tohoto systému a pak následují souřadnice objektu na obloze, např. HESS J1837-069. Obrazy z teleskopu H.E.S.S. nejsou dost ostré na to, aby astronomové mohli odhalit přesnou polohu a kde nebo jak jsou částice urychlovány. Pro rozřešení tohoto problému byla na některé z těchto objektů HESS namířena japonská rentgenová družice Suzaku (JAXA). Jakékoliv objekty, které jsou schopny vysílat vysoce energetické gama záření, budou také produkovat rentgenové záření a Suzaku je zejména citlivá na vysokoenergetické (tvrdé) rentgenové záření.

Když Anada a jeho kolegové zamířili Suzaku na zdroj známý jako HESS J1837-069, zjistili, že rentgenové spektrum je nápadně podobné rentgenovému spektru plynných oblaků, které jsou odfouknuty od hroutící se hvězdy, známé jako pulsar. Mlhovina vysílá tvrdé rentgenové záření, jehož výkon zůstává relativně stálý po velmi dlouhou dobu. „Původ gama paprsků vysílaných z objektu HESS J1837-069 zůstává nejasný, ale myslíme si, že zdrojem může být mlhovina kolem pulsaru pozorovaná družicí Suzaku,“ říká Anada.

Rentgenové observatoře Chandra (NASA) a XMM-Newton (ESA) odhalily další zdroje HESS - také mlhoviny kolem pulsarů. Kombinací gama záření a rentgenového pozorování se ukázalo, že mlhoviny kolem pulsarů jsou běžnější a energetičtější než astronomové očekávali.

Další skupina astronomů, kterou vede Hironori Matsumoto (University of Kyoto, Kjóto, Japonsko), zamířila Suzaku na HESS J1614-518. Tento zdroj patří mezi objekty, známé jako „dark particle accelerators“ („temné urychlovače částic“), protože jejich ultravysoké energie urychlují částice na rychlosti blízké rychlosti světla a „mění“ je na kosmické záření. Ale co jsou tyto objekty zač a jaké druhy částic jsou urychlovány?

Pomocí Suzaku vědci přece jen poodkrývají roušku tajemství. Elektrony urychlené na velkou rychlost se pohybují spirálovitě kolem magnetických siločar, pronikají do vesmíru a generují rentgenové záření. Naopak protony, které jsou 2000krát těžší než elektrony, jen u málokterého objektu zapříčiní rentgenové záření. Matsumoto na konferenci oznámil, že HESS J1614-518 je velmi slabý rentgenový vysílač. „Tento výsledek ukazuje, že vysokoenergetické záření protonů je vyprodukované v tomto objektu,“ říká Matsumoto.

Suzaku také pozorovala dva další „HESS - temné urychlovače částic“, ale na dané pozici nenalezla žádné jasné rentgenové protějšky. Proto tyto zdroje rovněž musí fungovat jako slabé rentgenové vysílače, u nichž jsou ve většině případů urychlovány protony. Jak Matsumoto říká, „při používání vysoké citlivosti družice Suzaku, můžeme najít výrazné kandidáty na původ kosmických záření“, protože nejenergetičtější kosmické záření bývá tvořeno těžšími částicemi.

On-line interaktivní katalog gama záření velmi vysokých energií (TeV): http://tevcat.uchicago.edu

Zdroj: www.sciencedaily.com




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »