Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Trojice galaxií a gravitační přetahovaná

Trojice galaxií a gravitační přetahovaná

Část skupiny galaxií Hickson Compact Group 90.
Část skupiny galaxií Hickson Compact Group 90.
Tato fotografie, pořízená pomocí Hubblova kosmického dalekohledu HST (Hubble Space Telescope), zachycuje trojici galaxií, hrající zápas v gravitační přetahované, který může mít nakonec za následek jejich zánik jako jednotlivých objektů a splynutí v jeden celek.

Soustava galaxií se nachází v souhvězdí Jižní ryby (Piscis Austrinus), ve vzdálenosti 100 miliónů světelných let od Země. Vzájemné ovlivňování galaxií může nakonec vést ke změně tří galaxií na dva velké hvězdné útvary, případně v jeden celek.

Trojice galaxií NGC 7173 (vlevo), NGC 7174 (vpravo nahoře) a NGC 7176 (vpravo dole) je součástí skupiny galaxií Hickson Compact Group 90, pojmenované podle astronoma Paula Hicksona, který jako první v 80. letech minulého století katalogizoval takováto malá seskupení galaxií. NGC 7173 a NGC 7176 vypadají jako kompaktní normální eliptické galaxie bez většího množství plynů a prachu.

V ostrém kontrastu je NGC 7174, deformovaná spirální galaxie, která vypadá, jako kdyby byla trhána a natahována sousedními galaxiemi. Působí na ni silná gravitace sousedních galaxií a výsledkem je úctyhodný počet hvězd, které byly "vytrženy" z domovské galaxie. Tyto hvězdy se nyní vzdalují, přičemž vytvářejí slabě zářící útvar v tomto galaktickém seskupení.

Astronomové dokonce předpokládají, že galaxie NGC 7174 bude zcela roztrhána a pouze dvě "normální" eliptické galaxie (NGC 7173 a NGC 7176) zůstanou téměř beze změn.

Na první pohled to vypadá, jako kdyby byla menší spirální galaxie zachycena dvěma eliptickými galaxiemi třídy zápasníků sumo, které se o ni přetahují. Menší galaxie včetně jejích oblastí prachu (tmavá klikatá čára mezi dvěma jasnými galaxiemi) je natažena a zdeformována vlivem gravitace okolních galaxií. Na rozdíl od eliptických galaxií jsou spirální galaxie bohaté na prach a plyn, což je stavební materiál pro vznik nových hvězd. To je osud této spirální galaxie - být natahována jako karamela a následně pohlcována dvojicí eliptických galaxií. Tento jev spustí doslova ohnivou smršť vzniku nových hvězd. Pokud existují astronomové na nějaké planetě v této skupině galaxií, pak budou pozorovat postup rozvíjejícího se formování hvězd, šířícího se v prostoru mnoha miliónů světelných let. Nakonec by měly eliptické galaxie rovněž splynout a vytvořit jednu super-galaxii mnohokrát větší než naše Mléčná dráha. Výše popsaná trojice je součástí těsného seskupení 16 galaxií, z nichž většina je trpasličích rozměrů.

HST již pořídil snímky mnoha kolidujících galaxií. Avšak podobně jako u sněhových vloček nenajdete dvě galaxie, které by byly úplně stejné. Tuto skupinu galaxií vyfotografoval HST pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) v květnu 2006.

Zdroj: hubblesite.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



37. vesmírný týden 2024

37. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 9. do 15. 9. 2024. Měsíc na večerní obloze dorůstá k první čtvrti. Večer se jen opravdu velmi nízko u obzoru schovává jasná Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Ráno za svítání lze spatřit ještě Merkur. Aktivita Slunce zůstává zvýšená a silné erupce nastaly i na odvrácené polokouli, tak uvidíme, co zde bude, až se skvrny natočí k nám. Kosmická loď Starliner se v bezpilotním režimu odpojila od ISS a přistála úspěšně zpátky na Zemi. Očekáváme start mise Polaris Dawn a Sojuzu k ISS. Před 50 lety byl objeven Jupiterův měsíc Leda.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 7293 Helix

Slimák alebo NGC 7293 alebo Helix je najbližšia a súčasne aj najjasnejšia planetárna hmlovina, ktorá sa nachádza v súhvezdí Vodnár. Patrí medzi najznámejšie planetárne hmloviny. Hmlovina Slimák je od Zeme vzdialená približne 650 svetelných rokov. Vznikla asi pre 25 000 rokmi a rozpína sa rýchlosťou 24 km/s. Vďaka svojej jasnosti 7,3 magnitúdy a priemeru približne 15 oblúkových minút je ľahko pozorovateľná pomocou ďalekohľadu (binokuláru). Je tiež veľmi vďačným objektom amatérskych pozorovaní. Je to naša najbližšia a súčasne (napriek NGC označeniu) najjasnejšia planetárna hmlovina na oblohe. Je to tiež najrozľahlejšia hmlovinou na oblohe, ale to je skôr nevýhoda, pretože to znamená, že napriek veľkej celkovej magnitúde má malú plošnú jasnosť. Z tohto dôvodu ju neobjavil Herschel a nie je zaznamenaná ani v Messierovom katalógu. Jej skutočný priemer je asi 1,5 svetelného roka a vznikla asi pred 25 000 rokmi odhodením horných vrstiev atmosféry materskej hviezdy. Jadro hviezdy sa zmenilo na bieleho trpaslíka s povrchovou teplotou 130 000 °C a zdanlivou jasnosťou 13,3 mag. V dôsledku vysokej teploty je jeho žiarenie prevažne ultrafialové a možno ho vidieť len silným ďalekohľadom. Biely trpaslík osvetľuje svoje odvrhnuté obálky, samotnú hmlovinu, ktorá sa rozpína rýchlosťou 24 km/s. Kedysi bola táto hmlovina hviezdou podobnou nášmu Slnku – pohľad do hmloviny Helix nám odkrýva našu veľmi vzdialenú budúcnosť. V tejto hmlovine, ale aj v mnohých iných, sa nachádzajú podivuhodné útvary nazývané kometárne uzly. Boli prvýkrát pozorované v roku 1996 práve v hmlovine Slimák. Vzhľadom pripomínajú kométy, ale sú neporovnateľne väčších rozmerov. Iba samotné ich hlavy dosahujú dvakrát väčší rozmer ako má slnečná sústava. Chvosty smerujúce radiálne od centrálnej hviezdy sú až 100-krát dlhšie ako priemer Slnečnej sústavy. Rozpínajú sa rýchlosťou 10 km/s. Hoci so skutočnými kométami nemajú nič spoločné, možno aspoň časť ich hmoty pochádza z Oortovho oblaku komét materskej hviezdy, ktorý sa v záverečnej etape jej vývoja vyparil. Tieto podivuhodné útvary pravdepodobne vznikli prienikom horúcejšej obálky vyvrhnutej materskou hviezdou neskôr s chladnejšou, skôr vyvrhnutou obálkou. Pri strete sa obálky rozpadli na fragmenty a utvorili útvary podobné kométam. Nie je vylúčené, že prachové častice kometárnych uzlov sa postupne zlepia a utvoria kompaktné ľadové telesá podobné Plutu. Je to snímok, ktorý bol naozajstnou výzvou. Táto hmlovina je v našej geografickej polohe extrémne nízko nad obzorom. To malo za následok veľké problémy s ostrením, pointáciu a svetelným smogom. Kvôli tomu som takmer 2/3 záberov musel vyhodiť. Som rád že sa to aspoň ako-tak podarilo.... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader MPCC Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filte, Hutech IDAS NB3 filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 159x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 79x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, 66x360 sec. + 39x600sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Hutech IDAS NB3, master bias, 450 flats, master darks, master darkflats 20.7. až 9.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »