Trojrozměrný pohled na Pilíře stvoření
Autor: ESO/M. Kornmesser
S použitím přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT se astronomům podařilo vytvořit první celkový trojrozměrný pohled na slavný útvar známý jako Pilíře stvoření, který se nachází v nitru Orlí mlhoviny (M 16). Nová pozorování ukazují, jak jsou jednotlivé prachové sloupy rozloženy v prostoru. Podařilo se rovněž odhalit řadu nových detailů, například dosud nepozorovaný výtrysk u mladé hvězdy. Intenzivní záření a proudy částic vytvářené jasnými členy hvězdokupy sice přispěly ke vzniku Pilířů stvoření, ale během následujících tří milionů let zapříčiní rovněž jejich zánik.
Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 18/2015
Snímek v úvodu: Vizualizace trojrozměrné struktury Pilířů stvoření v nitru Orlí mlhoviny (M 16), oblasti s probíhajícím vznikem hvězd. Rekonstrukce je založena na pozorování získaném pomocí přístroje MUSE a dalekohledu ESO/VLT v Chile. Pilíře jsou ve skutečnosti tvořeny několika oddělenými částmi rozloženými kolem hvězdokupy NGC 6611. Relativní vzdálenost mezi pilíři na této vizualizaci není v měřítku.
Podle nové studie by se tento ikonický útvar měl jmenovat spíše Pilíře zániku
Původní záběr Pilířů stvoření (Pillars of Creation) pořídil před 20 lety kosmický dalekohled HST (NASA/ESA Hubble Space Telescope) a snímek se okamžitě stal jednou z nejslavnějších fotografií vesmíru. Od té doby poutají tyto složitě tvarované oblaky táhnoucí se na vzdálenost několika světelných let pozornost vědců i veřejnosti.
Oblaky plynu a prachu připomínající vztyčené sloupy i nedaleká hvězdokupa NGC 6611 jsou součástí Orlí mlhoviny (Eagle Nebula), rozsáhlé oblasti s probíhající tvorbou hvězd, která v Messierově katalogu nese označení M 16. Mlhovina se nachází asi 7 000 světelných let od nás směrem do souhvězdí Hada (Serpens).
Pilíře stvoření jsou klasickým příkladem sloupovitých struktur vznikajících v obřích oblacích plynu a prachu, v nichž dochází k formování nových hvězd. Útvary připomínající pilíře vznikají působeném obřích právě zformovaných modro-bílých hvězd (spektrálních typů O a B). Když tyto stálice začnou produkovat intenzivní ultrafialové záření a hvězdný vítr, proud energie a částic začne rozfoukávat okolní méně hustou hmotu.
Hustější shluky plynu a prachu však mohou této hvězdné erozi odolávat déle. Materiál za nimi je jako ve stínu, chráněn před nemilosrdným zářením O-B hvězd. Tak vznikají protáhlé útvary ‚chvosty‘ či ‚sloní choboty‘, které pozorujeme jako potemnělé pilíře směřující pryč od jasných hvězd.
Přístroj MUSE instalovaný na dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) nyní pomohl zdokumentovat probíhající vypařování Pilířů stvoření v nebývalých detailech a odhalit jejich orientaci.
Na základě získaných dat se podařilo ukázat, že vrchol levého pilíře, který se jako jediný ve skutečnosti nachází za hvězdokupu NGC 6611, je natočen směrem k nám. Je tak přímo vystaven náporu radiace hvězd patřících k NGC 6611. Díky tomu vypadá z našeho pohledu jasnější než levý dolní, prostřední a pravý pilíř, jejichž vrcholy jsou natočeny od nás.
Astronomové doufají, že se jim podaří lépe pochopit, jakým způsobem mladé O a B hvězdy, podobné těm ve hvězdokupě NGC 6611, ovlivňují další vývoj hvězd. V rámci řady provedených studií se podařilo v této oblasti identifikovat protohvězdy, které v oblacích vznikají – a jedná se tedy o skutečné pilíře stvoření. Tato práce rovněž zmiňuje čerstvé důkazy pro dvojici rodících se hvězd v levém a prostředním pilíři, a také výtrysk z mladé hvězdy, který až dosud unikal naší pozornosti.
Pro další hvězdy, které by se mohly zformovat v prostředí podobném Pilířům stvoření, se však jedná o závod s časem. Vyzařování mladých hvězd, které již začaly svítit, pilíře postupně rozrušuje.
Měřením rychlosti vypařování Pilířů stvoření pomocí MUSE astronomové získali odhad, jak dlouho potrvá, než Pilíře stvoření úplně zaniknou. Oblaky ztrácejí hmotu rychlostí asi 70 Sluncí za milión let. Za předpokladu jejich současné hmotnosti asi 200 hmotností Slunce, mají pilíře stvoření před sebou pouhé 3 miliony let existence, což je z pohledu kosmických časových měřítek pouhý okamžik. Zdá se tedy, že přiléhavější pojmenování pro tyto kosmické sloupy by mohlo být Pilíře zániku.
Poznámky
[1] Levý pilíř (za předpokladu, že se jedná o jeden objekt) má odhadovanou délku asi 4 světelné roky a je asi dvakrát delší než pravý pilíř.
Další informace
Výzkum byl prezentován v článku "The Pillars of Creation revisited with MUSE: gas kinematics and high-mass stellar feedback traced by optical spectroscopy" autorů A. F. McLeod a kol., který byl zveřejněn 30. dubna 2015 ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Složení týmu: A. F. Mc Leod (ESO, Garching, Německo), J. E. Dale (Universitäts-Sternwarte München, München, Německo; Excellence Cluster Universe, Garching bei München, Německo), A. Ginsburg (ESO), B. Ercolano (Universitats-Sternwarte München,; Excellence Cluster Universe), M. Gritschneder (Universitats-Sternwarte München), S. Ramsay (ESO) a L. Testi (ESO; INAF/Osservatorio Astrofisico di Arcetri, Firenze, Itálie).
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Anna Faye Mc Leod; ESO; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6321; Email: amcleod@eso.org
Richard Hook; ESO, Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva na ESO.org
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
