Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Trpasličí galaxie a skrytá hmota

Trpasličí galaxie a skrytá hmota

Trpasličí galaxie NGC 4449 a hvězdný proud
Trpasličí galaxie NGC 4449 a hvězdný proud
V hvězdném proudu, který se nachází v halo blízké trpasličí galaxie NGC 4449 s vybuchujícími hvězdami, se podařilo na kvalitní fotografii rozlišit jednotlivé hvězdné objekty. Snímek byl pořízen pomocí japonského dalekohledu Subaru o průměru 8,2 m ve spojení s kamerou Suprime-Cam.

Skrytá hmota … Její existence započala v okamžiku velkého třesku (Big Bangu), tedy v okamžiku vzniku vesmíru. V jejím objetí se formovaly a vyvíjely jednotlivé galaxie. Jestliže sečteme dohromady všechny složky hmoty obsažené v libovolné existující galaxii, odvodíme tak její hmotnost, avšak její gravitační účinky můžeme vysvětlit pouze na základě přítomnosti záhadných subatomárních částic. Bylo by snadné se domnívat, že ve větších galaxiích se nachází větší množství skryté hmoty. Nové výzkumy však ukazují, že tomu tak není. Trpasličí galaxie mají dokonce větší zastoupení skryté hmoty než jejich větší protějšky. Ačkoliv trpasličí galaxie jsou nejběžnější ze všech, víme toho o nich jen velmi málo - pouze to, že mohou pohlcovat jedna druhou. Vstupme tedy do objeveného hvězdného proudu …

"Několik mých dřívějších snímků zachycuje vzhled fosilních pozůstatků pradávných společenství, jako jsou slabé hvězdné řeky nazývané slapové proudy. Tyto hvězdné proudy jsou drobné útržky malých trpasličích galaxií, které byly gravitačně odtrženy při pohlcování větší galaxií, kolem níž obíhají," říká astrofotograf R. Jay Gabany. "Z teorie vyplývá, že trpasličí galaxie se rovněž spojují, k čemuž stále ještě dochází. Avšak doposud nebyl získán žádný zřejmý fotografický důkaz nebo podrobnější pozorování spojování malých galaxií."

Příkladem je NGC 4449, malá nepravidelná trpasličí galaxie, která je velmi podobná Velkému Magellanovu oblaku, průvodci naší Galaxie. Co ji dělá pro astronomy tak zajímavou, je přítomnost několika tisícovek horkých modrých hvězd a červených hmotných oblastí zaplňujících prostor hustými oblaky prachu. Nejedná se pouze o vznikající nové hvězdy … jde doslova o explozivní (překotné) formování hvězd.

"Na publikované fotografii je malá trpasličí galaxie NGC 4449, která je od nás vzdálena 12,5 miliónu světelných roků. Na obloze ji najdeme v souhvězdí Honících psů na severní polokouli. Galaxie je přibližně stejně velká jako průvodce naší Galaxie - satelitní galaxie Velké Magellanovo mračno. Avšak NGC 4449 je mnohem vzdálenější a probíhá v ní mimořádný hvězdný boom - epizoda, pro kterou je charakteristické formování nových hvězd nezměrnou rychlostí," říká Jay Gabany. "Tento snímek je mimořádný, protože je na něm zachycena první trpasličí galaxie, o které víme, že její součástí je i slapový proud hvězd. Proto představuje první detailně studovaný vzorek trpasličí galaxie, splývající s obdobně malým hvězdným systémem. Profesionální astronomové rovněž očekávali, že splývání obou objektů může přispět k překotné tvorbě nových hvězd uvnitř galaxie NGC 4449, což se potvrdilo."

Výzkum uskutečněný týmem astronomů, jehož vedoucím je Dr. David Martinez-Delgado, přinesl některé velmi zajímavé výsledky a jejich článek byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Ačkoliv teorie studené skryté hmoty předpovídá splývání a interakci mezi trpasličími galaxiemi, zde je první pozorovatelský důkaz, že tento způsob slučování v blízkém vesmíru stále ještě probíhá.

Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »