Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Trpasličí galaxie a skrytá hmota

Trpasličí galaxie a skrytá hmota

Trpasličí galaxie NGC 4449 a hvězdný proud
Trpasličí galaxie NGC 4449 a hvězdný proud
V hvězdném proudu, který se nachází v halo blízké trpasličí galaxie NGC 4449 s vybuchujícími hvězdami, se podařilo na kvalitní fotografii rozlišit jednotlivé hvězdné objekty. Snímek byl pořízen pomocí japonského dalekohledu Subaru o průměru 8,2 m ve spojení s kamerou Suprime-Cam.

Skrytá hmota … Její existence započala v okamžiku velkého třesku (Big Bangu), tedy v okamžiku vzniku vesmíru. V jejím objetí se formovaly a vyvíjely jednotlivé galaxie. Jestliže sečteme dohromady všechny složky hmoty obsažené v libovolné existující galaxii, odvodíme tak její hmotnost, avšak její gravitační účinky můžeme vysvětlit pouze na základě přítomnosti záhadných subatomárních částic. Bylo by snadné se domnívat, že ve větších galaxiích se nachází větší množství skryté hmoty. Nové výzkumy však ukazují, že tomu tak není. Trpasličí galaxie mají dokonce větší zastoupení skryté hmoty než jejich větší protějšky. Ačkoliv trpasličí galaxie jsou nejběžnější ze všech, víme toho o nich jen velmi málo - pouze to, že mohou pohlcovat jedna druhou. Vstupme tedy do objeveného hvězdného proudu …

"Několik mých dřívějších snímků zachycuje vzhled fosilních pozůstatků pradávných společenství, jako jsou slabé hvězdné řeky nazývané slapové proudy. Tyto hvězdné proudy jsou drobné útržky malých trpasličích galaxií, které byly gravitačně odtrženy při pohlcování větší galaxií, kolem níž obíhají," říká astrofotograf R. Jay Gabany. "Z teorie vyplývá, že trpasličí galaxie se rovněž spojují, k čemuž stále ještě dochází. Avšak doposud nebyl získán žádný zřejmý fotografický důkaz nebo podrobnější pozorování spojování malých galaxií."

Příkladem je NGC 4449, malá nepravidelná trpasličí galaxie, která je velmi podobná Velkému Magellanovu oblaku, průvodci naší Galaxie. Co ji dělá pro astronomy tak zajímavou, je přítomnost několika tisícovek horkých modrých hvězd a červených hmotných oblastí zaplňujících prostor hustými oblaky prachu. Nejedná se pouze o vznikající nové hvězdy … jde doslova o explozivní (překotné) formování hvězd.

"Na publikované fotografii je malá trpasličí galaxie NGC 4449, která je od nás vzdálena 12,5 miliónu světelných roků. Na obloze ji najdeme v souhvězdí Honících psů na severní polokouli. Galaxie je přibližně stejně velká jako průvodce naší Galaxie - satelitní galaxie Velké Magellanovo mračno. Avšak NGC 4449 je mnohem vzdálenější a probíhá v ní mimořádný hvězdný boom - epizoda, pro kterou je charakteristické formování nových hvězd nezměrnou rychlostí," říká Jay Gabany. "Tento snímek je mimořádný, protože je na něm zachycena první trpasličí galaxie, o které víme, že její součástí je i slapový proud hvězd. Proto představuje první detailně studovaný vzorek trpasličí galaxie, splývající s obdobně malým hvězdným systémem. Profesionální astronomové rovněž očekávali, že splývání obou objektů může přispět k překotné tvorbě nových hvězd uvnitř galaxie NGC 4449, což se potvrdilo."

Výzkum uskutečněný týmem astronomů, jehož vedoucím je Dr. David Martinez-Delgado, přinesl některé velmi zajímavé výsledky a jejich článek byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Ačkoliv teorie studené skryté hmoty předpovídá splývání a interakci mezi trpasličími galaxiemi, zde je první pozorovatelský důkaz, že tento způsob slučování v blízkém vesmíru stále ještě probíhá.

Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS).

Kometa C/2025 R3 (PANSTARRS). Měřítko snímku je 6.8 arcsec/px, sever je nahoře, východ vlevo. Nastupující nízká oblačnost, přicházející od východu, znemožnila pořídit všech 60 plánovaných expozic, použitelných zůstalo jen 17. Přesto se kometu nízko nad obzorem (zhruba 11 stupňů) podařilo zachytit.

Další informace »