Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Trpasličí galaxie a skrytá hmota

Trpasličí galaxie a skrytá hmota

Trpasličí galaxie NGC 4449 a hvězdný proud
Trpasličí galaxie NGC 4449 a hvězdný proud
V hvězdném proudu, který se nachází v halo blízké trpasličí galaxie NGC 4449 s vybuchujícími hvězdami, se podařilo na kvalitní fotografii rozlišit jednotlivé hvězdné objekty. Snímek byl pořízen pomocí japonského dalekohledu Subaru o průměru 8,2 m ve spojení s kamerou Suprime-Cam.

Skrytá hmota … Její existence započala v okamžiku velkého třesku (Big Bangu), tedy v okamžiku vzniku vesmíru. V jejím objetí se formovaly a vyvíjely jednotlivé galaxie. Jestliže sečteme dohromady všechny složky hmoty obsažené v libovolné existující galaxii, odvodíme tak její hmotnost, avšak její gravitační účinky můžeme vysvětlit pouze na základě přítomnosti záhadných subatomárních částic. Bylo by snadné se domnívat, že ve větších galaxiích se nachází větší množství skryté hmoty. Nové výzkumy však ukazují, že tomu tak není. Trpasličí galaxie mají dokonce větší zastoupení skryté hmoty než jejich větší protějšky. Ačkoliv trpasličí galaxie jsou nejběžnější ze všech, víme toho o nich jen velmi málo - pouze to, že mohou pohlcovat jedna druhou. Vstupme tedy do objeveného hvězdného proudu …

"Několik mých dřívějších snímků zachycuje vzhled fosilních pozůstatků pradávných společenství, jako jsou slabé hvězdné řeky nazývané slapové proudy. Tyto hvězdné proudy jsou drobné útržky malých trpasličích galaxií, které byly gravitačně odtrženy při pohlcování větší galaxií, kolem níž obíhají," říká astrofotograf R. Jay Gabany. "Z teorie vyplývá, že trpasličí galaxie se rovněž spojují, k čemuž stále ještě dochází. Avšak doposud nebyl získán žádný zřejmý fotografický důkaz nebo podrobnější pozorování spojování malých galaxií."

Příkladem je NGC 4449, malá nepravidelná trpasličí galaxie, která je velmi podobná Velkému Magellanovu oblaku, průvodci naší Galaxie. Co ji dělá pro astronomy tak zajímavou, je přítomnost několika tisícovek horkých modrých hvězd a červených hmotných oblastí zaplňujících prostor hustými oblaky prachu. Nejedná se pouze o vznikající nové hvězdy … jde doslova o explozivní (překotné) formování hvězd.

"Na publikované fotografii je malá trpasličí galaxie NGC 4449, která je od nás vzdálena 12,5 miliónu světelných roků. Na obloze ji najdeme v souhvězdí Honících psů na severní polokouli. Galaxie je přibližně stejně velká jako průvodce naší Galaxie - satelitní galaxie Velké Magellanovo mračno. Avšak NGC 4449 je mnohem vzdálenější a probíhá v ní mimořádný hvězdný boom - epizoda, pro kterou je charakteristické formování nových hvězd nezměrnou rychlostí," říká Jay Gabany. "Tento snímek je mimořádný, protože je na něm zachycena první trpasličí galaxie, o které víme, že její součástí je i slapový proud hvězd. Proto představuje první detailně studovaný vzorek trpasličí galaxie, splývající s obdobně malým hvězdným systémem. Profesionální astronomové rovněž očekávali, že splývání obou objektů může přispět k překotné tvorbě nových hvězd uvnitř galaxie NGC 4449, což se potvrdilo."

Výzkum uskutečněný týmem astronomů, jehož vedoucím je Dr. David Martinez-Delgado, přinesl některé velmi zajímavé výsledky a jejich článek byl přijat k publikování v časopise Astrophysical Journal Letters. Ačkoliv teorie studené skryté hmoty předpovídá splývání a interakci mezi trpasličími galaxiemi, zde je první pozorovatelský důkaz, že tento způsob slučování v blízkém vesmíru stále ještě probíhá.

Zdroj: www.physorg.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »