Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Úchvatná M 31 i známé sloupy stvoření z HST

Úchvatná M 31 i známé sloupy stvoření z HST

Mlhovina M 16 v souhvězdí Štítu, detail sloupů stvoření verze 2015 HST Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
Mlhovina M 16 v souhvězdí Štítu, detail sloupů stvoření verze 2015 HST
Autor: NASA, ESA, and the Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
Hubbleův vesmírný dalekohled oslaví v dubnu 25 let od vypuštění na oběžnou dráhu. Již v těchto týdnech ovšem můžeme obdivovat nádherné obrazy, které jsou k tomuto výročí postupně pořizovány a uvolňovány na veřejnost. Dnes se zaměříme na dva úchvatné záběry. První je nové provedení detailu Orlí mlhoviny a jejích sloupů stvoření, což je vůbec jeden z nejznámějších snímků. Dále pak půjde o bezprecedentní detaily velké galaxie M 31 v Andromedě.

M 16, známá jako "orlí mlhovina", je viditelná v letním souhvězdí Hada poblíž hranic Střelce a Štítu severně od středu Mléčné dráhy. Jedná se o jednu z nejjasnějších emisních mlhovin. Název napovídá, že připomíná letícího orla a emisní zase, že září především v červené barvě emisí vodíku H-alfa. Takové záření vzniká díky hvězdám, které v mlhovině vznikly a jejich světlo nutí mlhovinu zářit. Hubbleův dalekohled pořídil v roce 1995 jeden ze zřejmě nejznámnějších obrázků vůbec, tzv. "sloupy stvoření", což je detailní pohled do středu této mlhoviny. K 25. výročí pak byl uvolněn snímek nový, širší, který dobře demonstruje, o kolik byl dalekohled za těch 25 let vylepšen díky čtyřem servisním návštěvám raketoplánu.


Detail mlhoviny M 16, sloupy stvoření na snímku v roce 2015

Druhý snímek je neméně úchvatný a zabírá část velké galaxie v souhvězdí Andromedy. V Messierově katalogu je známa pod číslem 31 a je jistě také dobře známo, že jde o nejvzdálenější pouhým okem pohodlně viditelný objekt na obloze. Světlo galaxii opustilo asi před 2,5 milióny let, v době, kdy snad začali v Africe první lidé chodit po dvou končetinách.

M 31 v Andromedě, celý snímek HST 2015 Autor: NASA, ESA, J. Dalcanton (University of Washington, USA), B. F. Williams (University of Washington, U
M 31 v Andromedě, celý snímek HST 2015
Autor: NASA, ESA, J. Dalcanton (University of Washington, USA), B. F. Williams (University of Washington, U
Zdaleka nejúchvatnější je možnost zvětšit si snímek až do největších detailů. Tato verze je k dispozici pod odkazem na této stránce. Snímek je úchvatný tím, že na snímku lze vidět jednotlivé hvězdy i ve středových partiích. Nejkrásnější jsou ale vnější části, kde vidíme jednak oblasti vzniku nových hvězd, nebo právě vzniklé otevřené hvězdokupy, ale sem tam i hvězdokupu kulovou. Pochopitelně občas je na snímku vidět i hvězda z naší Galaxie (Mléčné dráhy), tu poznáme podle křížů držáku sekundárního zrcátka. Pak tam ale také vidíme prosvítající vzdálené galaxie. Když počátkem 20. století Edwin Hubble pomocí tehdy největšího dalekohledu rozlišil tuto galaxii (tehdy ještě "velkou mlhovinu") na hvězdy a dokonce našel pulsující Cefeidy, byl to obrovský krok pro poznání vesmíru, protože Hubble mohl říci, jak asi daleko tento objekt je a navíc, že nejde o mlhovinu, ale že jde o vzdálenou Mléčnou dráhu. Snímky HST nám ovšem názorně dokázaly, že to tak opravdu je.


Detaily snímku M 31 v Andromedě s popisky


Okrajová oblast galaxie, vlevo oblast vzniku hvězd, vpravo kulová hvězdokupa


Vnitřní oblasti, i před prachovými mračny je vidět spousty hvězd

Zdroje:

Hubblesite: porovnání staré a nové fotografie M 16
Hubblesite: nová fotografie M 16
Spacetelescope.org: snímek M 31
Hubble25th.org




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: M 16, M 31


12. vesmírný týden 2026

12. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 3. do 22. 3. 2026. Měsíc bude v novu. Večer je už dobře vidět Venuše. Jupiter a Uran jsou večer vysoko i za tmy. Ráno se začne objevovat velmi nízko Merkur. Aktivita Slunce je nízká, ale v období rovnodennosti jsou v severských státech vidět pěkné polární záře i díky rychlému slunečnímu větru z koronálních děr. Večer nám slábne kometa Wierzchos a zjasňuje špatně viditelná MAPS, ráno nabízí rychle zjasňující R3 PanSTARRS. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, tedy doslova pozorovací maraton. 20. března nám Slunce překročí nebeský rovník a začne astronomické jaro. NASA oznámila přípravy na start mise Artemis II 1. dubna. Vývoz SLS již tento týden. Firefly Aerospace úspěšně otestovala vylepšený nosič Firefly Alpha. K ISS se přeci jen ještě v březnu má vydat nákladní Progress MS-33. Opravy na Bajkonuru jsou prý u konce. Před 100 lety začaly testy kapalinových raket.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Alcyone

Snímek zachycuje hvězdu Alcyone (\eta Tauri), nejjasnějšího člena slavné otevřené hvězdokupy Plejády (M45) v souhvězdí Býka. Alcyone je horký modrobílý obr, který září přibližně 2 400krát svítivěji než naše Slunce a nachází se ve vzdálenosti zhruba 440 světelných let. Hvězda je obklopena jemným mezihvězdným prachem, který odráží její intenzivní modré světlo a vytváří tak charakteristickou reflexní mlhovinu typickou pro celou tuto hvězdokupu.

Další informace »