Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Ultrahluboký pohled do vesmíru

Ultrahluboký pohled do vesmíru

hudf_hst_big.jpg
Astronomové ze Space Telescope Science Institute (STSI) uveřejnili "nejhlubší" pohled do viditelného vesmíru, dosažený za existence lidstva. Snímek byl nazván HUDF (Hubble Ultra Deep Field). Byl pořízen pomocí Hubblova kosmického teleskopu (HST) během expozice trvající jeden milión sekund. Na snímku jsou zachyceny galaxie, které se objevily krátce po velkém třesku a kdy první hvězdy začaly "osvětlovat" vesmír. Fotografie může nabídnout nový pohled na to, jaké typy objektů existovaly ve vesmíru v jeho počátcích.

Historicky nový pohled do prostorových i časových hlubin vesmíru vznikl ve skutečnosti ze dvou samostatných snímků, které pořídily dvě kamery na HST: Advanced Camera for Surveys (ACS) a Near Infrared Camera and Multi-object Spectrometer (NICMOS). Oba snímky odhalily galaxie, které jsou příliš slabé na to, aby byly spatřeny pozemními dalekohledy nebo pomocí HST při jeho posledním "hlubokém" pohledu v letech 1995 a 1998. Kombinací snímků se podařilo objevit galaxie, které vznikaly v období 400 miliónů až 800 miliónů roků po velkém třesku (tomu odpovídá jejich červený posuv z = 7 až 10).

HUDF.jpg
Na získané fotografii HUDF je zobrazeno přibližně 10 000 galaxií. Při pohledu nejvýkonnějšími pozemními dalekohledy je tato oblast relativně prázdná (proto byla také vybrána ke snímkování pomocí HST, aby blízké galaxie "nepřekážely" pohledu do velkých vzdáleností). Na obloze představuje tato fotografie oblast o průměru jedné desetiny měsíčního úplňku a nachází se v souhvězdí Fornax (Chemická pec).

Na výsledném obrázku, pořízeném kamerou ACS a který "smontoval" dohromady Anton Koekemoer z STSI, je patrno velké množství galaxií nejrůznějších tvarů, rozměrů a barev. Kromě známých klasických spirálních a eliptických galaxií zde nalezneme celou "zoologickou zahradu" podivných galaxií.

Kamera ACS, umístěná na HST v březnu 2002 během poslední servisní mise, má dvakrát větší zorné pole a větší citlivost než starší kamera WFPC-2, instalovaná při servisní misi v roce 1993. Kamera NICMOS může zaregistrovat ještě vzdálenější objekty, protože pozoruje v oblasti infračerveného záření. A v rozpínajícím se vesmíru se záření vzdálených galaxií posouvá ke konci spektra s delšími vlnovými délkami. Kamera ACS proto není schopna zaznamenat galaxie z doby, kdy stáří vesmíru činilo méně než 800 miliónů roků (z = 7), zatímco kamera NICMOS zaregistrovala galaxie z období, kdy vesmír byl starý pouze 400 miliónů roků (z = 12).

Na závěr ještě několik zajímavých poznámek ke snímku HUDF:

  • Na fotografii jsou zachyceny objekty slabší než 30 mag.
  • Snímek je složen z 800 jednotlivých expozic - vždy 2 expozice byly pořizovány na jednom oběhu HST kolem Země.
  • Snímkování bylo prováděno během 400 oběhů HST kolem Země v období od 24. 9. 2003 do 16. 1. 2004.
  • Zmíněných 800 expozic představuje úhrnnou dobu 1 milión sekund = 11,3 dne čistého pozorovacího času.
  • Průměrná expozice trvala 21 minut.
  • Na snímku se zobrazilo 10 000 galaxií.
  • Pokud by stáří vesmíru bylo 50 let, pak by jej HUDF zachytil ve stáří 2 až 3 roky.
  • Při expozici byly použity 4 filtry: modrý, zelený, červený a pro blízkou infračervenou oblast.
  • Průměr vyfotografované části oblohy je asi jedna desetina průměru měsíčního úplňku. Celá obloha má plochu 12,7miliónkrát větší. Obdobně detailní průzkum celé oblohy by trval téměř 1 milión roků nepřetržitého sledování.

Publikováním tohoto unikátního snímku dali astronomové jasně najevo, jak zdatného pomocníka v HST mají a jaká by byla škoda ukončit jeho činnost v důsledku zrušení servisních misí raketoplánu.

Zdroj: spaceflight.com




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »