Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Unikátní a velmi krásná galaxie NGC 1097

Unikátní a velmi krásná galaxie NGC 1097

NGC1097.jpg
Astronomové Evropské jižní observatoře (ESO) pořídili fotografii galaxie NGC 1097, která se nachází na jižní obloze v souhvězdí Fornax (Chemická pec). Od Země ji dělí vzdálenost 45 miliónů světelných let. Jedná se o poměrně jasnou spirální galaxii typu SBb, která je k nám natočena tak, že ji vidíme v celé její kráse. Její jasnost dosahuje 9,5 mag. V malém dalekohledu je vidět jako jasná oválná skvrna.

Fotografie byla pořízena v noci z 9./10. prosince 2004 pomocí čtyřkanálového spektrografu VIMOS (Visible Multi-Object Spectrograph), instalovaného na jeden ze čtveřice dalekohledů VLT (Very Large Telescope). Tento dalekohled s objektivem o průměru 8,3 m se jmenuje Melipal. Galaxie NGC 1097 má velmi komplikovanou strukturu; jedná se v mnoha ohledech o velmi zajímavý útvar.

Jak je vidět na této překvapující fotografii, kolem středu galaxie NGC 1097 se nachází "roztrhaný" prstenec, tvořený jasnými skvrnami, který obklopuje poměrně jasné galaktické jádro. Rozměry těchto jasných skvrnek dosahují v průměru 750 až 2000 světelných let. Jedná se pravděpodobně o obří bubliny ionizovaného vodíku (tzv. H II oblasti), vznikající působením intenzivního záření masivních hvězd. Existence těchto jasných skvrn naznačuje, že k velmi energetickým výbuchům hvězd zde docházelo zcela nedávno.

NGC 1097 je také známa jako příklad třídy galaxií s označením LINER (Low-Ionization Nuclear Emission Region Galaxies). Objekty tohoto typu se vyznačují nízkou světelností aktivního galaktického jádra (Active Galactic Nuclei - AGN). Jejich záření vzniká přeměnou hmoty (plynu a hvězd), padající na centrální černou díru.

V jádru galaxie NGC 1097 se nachází supermasivní černá díra, jejíž hmotnost činí několik desítek miliónů hmotností Slunce. Je to přinejmenším 10krát více, než činí hmotnost černé díry v centru naší Galaxie. Avšak vzhledem k této enormně vysoké hmotnosti černé díry je celková svítivost jádra galaxie NGC 1097 poměrně nízká. To znamená, že černá díra "drží přísnou dietu" - v jejím okolí se zřejmě nachází jen velmi malé množství plynů a hvězd, které by mohla pohltit.

Jak je patrno na fotografii, galaxie NGC 1097 má malého průvodce. Jedná se o galaxii s označením NGC 1097A, která se nachází ve vzdálenosti 42 000 světelných let od středu větší galaxie. Existují důkazy o tom, že galaxie NGC 1097 a NGC 1097A spolu navzájem v nedávné minulosti interagovaly.

Zdroj: www.eso.org
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »