Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Unikátní tvar exploze hvězdy odhalen jen den po jejím objevení

Unikátní tvar exploze hvězdy odhalen jen den po jejím objevení

Tato umělecká představa zachycuje hvězdu, která se mění v supernovu. Asi 22 milionů světelných let daleko explodovala supernova SN 2024ggi v galaxii NGC 3621. Pomocí dalekohledu ESO VLT se astronomům podařilo zachytit velmi ranou fázi této exploze (už 26 hodin po prvním zaznamenání supernovy) a odhalit její skutečný tvar - výbuch měl podobu olivy. Jedná se o vůbec první pozorování tvaru výbuchu supernovy v takto rané fázi.
Autor: ESO/L. Calçada

Rychlá pozorování pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře (ESO) odhalila výbušnou smrt hvězdy v okamžiku, kdy výbuch prorazil povrch hvězdy. Astronomové poprvé odhalili tvar výbuchu v jeho nejranější, prchavé fázi. Tato krátká počáteční fáze by o den později již nebyla pozorovatelná a pomáhá zodpovědět celou řadu otázek o tom, jak se z masivních hvězd stávají supernovy.

Když byla v noci 10. dubna 2024 místního času poprvé zaznamenána exploze supernovy SN 2024ggi, Yi Yang, odborný asistent na univerzitě Tsinghua v Pekingu v Číně a hlavní autor nové studie, právě přistál v San Franciscu po dlouhém letu. Věděl, že musí jednat rychle. O dvanáct hodin později zaslal návrh na pozorování organizaci ESO, která po velmi rychlém schvalovacím procesu nasměrovala svůj dalekohled VLT v Chile na supernovu 11. dubna, pouhých 26 hodin po jejím prvním zaznamenání.

SN 2024ggi se nachází v galaxii NGC 3621 ve směru souhvězdí Hydry, „pouhých“ 22 milionů světelných let daleko, což je z astronomického hlediska blízko. S velkým dalekohledem a správným přístrojem věděl mezinárodní tým, že má vzácnou příležitost odhalit tvar exploze krátce po jejím vzniku. „První pozorování VLT zachytila fázi, během níž hmota zrychlená explozí poblíž středu hvězdy proletěla povrchem hvězdy. Po několik hodin bylo možné pozorovat geometrii hvězdy a její explozi společně, což se také stalo,“ říká Dietrich Baade, astronom ESO v Německu a spoluautor studie zveřejněné dnes v časopise Science Advances.

Tento snímek ukazuje polohu supernovy SN 2024ggi v galaxii NGC 3621. Byl pořízen 11. dubna 2024, pouhých 26 hodin po prvním zjištění supernovy. Snímek byl pořízen přístrojem FORS2 na VLT ESO. FORS2 mimo jiné umožňuje získávat spektra v polarizovaném světle. Tato technika, nazývaná spektropolarimetrie, poskytuje důležité informace o tvaru exploze, i když se ze Země jeví jako jediný bod. Autor: ESO/Y. Yang et al.
Tento snímek ukazuje polohu supernovy SN 2024ggi v galaxii NGC 3621. Byl pořízen 11. dubna 2024, pouhých 26 hodin po prvním zjištění supernovy. Snímek byl pořízen přístrojem FORS2 na VLT ESO. FORS2 mimo jiné umožňuje získávat spektra v polarizovaném světle. Tato technika, nazývaná spektropolarimetrie, poskytuje důležité informace o tvaru exploze, i když se ze Země jeví jako jediný bod.
Autor: ESO/Y. Yang et al.

„Geometrie exploze supernovy poskytuje základní informace o vývoji hvězd a fyzikálních procesech, které vedou k těmto kosmickým ohňostrojům,“ vysvětluje Yang. Přesné mechanismy explozí supernov hmotných hvězd, tedy hvězd s hmotností více než osmkrát větší než Slunce, jsou stále předmětem diskusí a patří k základním otázkám, kterými se vědci zabývají. Předchůdcem této supernovy byla červená superobří hvězda s hmotností 12 až 15krát větší než Slunce a poloměrem 500krát větším, což z SN 2024ggi činí klasický příklad exploze hmotné hvězdy.

Víme, že během svého života si typická hvězda udržuje svůj sférický tvar díky velmi přesné rovnováze gravitační síly, která ji chce stlačit, a tlaku jejího jaderného motoru, který ji chce roztáhnout. Když jí dojde poslední zdroj paliva, jaderný motor začne chrčet. U hmotných hvězd to znamená začátek supernovy: jádro umírající hvězdy se zhroutí, hmotné obaly kolem něj spadnou na něj a odrazí se. Tento odrazový šok se pak šíří ven a rozruší hvězdu.

Jakmile šoková vlna prorazí povrch, uvolní obrovské množství energie – supernova se pak dramaticky rozjasní a stane se pozorovatelnou. Během krátké fáze lze studovat počáteční „průlomový“ tvar supernovy, než dojde k interakci exploze s materiálem obklopujícím umírající hvězdu.

To se astronomům nyní poprvé podařilo pomocí techniky zvané „spektropolarimetrie“ na dalekohledu VLT organizace ESO. „Spektropolarimetrie poskytuje informace o geometrii exploze, které jiné typy pozorování nemohou poskytnout, protože úhlové měřítka jsou příliš malá,“ říká Lifan Wang, spoluautor a profesor na Texas A&M University v USA, který na začátku své astronomické kariéry studoval v ESO. I když explodující hvězda vypadá jako jediný bod, polarizace jejího světla nese skryté stopy o její geometrii, které se týmu podařilo rozluštit. [1]

Jediným zařízením na jižní polokouli, které je schopné zachytit tvar supernovy pomocí takového měření, je přístroj FORS2 instalovaný na VLT. Na základě dat z FORS2 astronomové zjistili, že počáteční výbuch hmoty měl tvar olivy. Jak se exploze šířila ven a narážela na hmotu kolem hvězdy, tvar se zploštěl, ale osa symetrie vyvržené hmoty zůstala stejná. „Tyto poznatky naznačují společný fyzikální mechanismus, který pohání explozi mnoha hmotných hvězd, který se projevuje dobře definovanou osovou symetrií a působí ve velkém měřítku,“ uvádí Yang.

Díky těmto poznatkům mohou astronomové již vyloučit některé ze současných modelů supernov a přidat nové informace ke zlepšení jiných modelů, což poskytuje vhled do mohutné smrti hmotných hvězd. „Tento objev nejen mění naše chápání hvězdných explozí, ale také ukazuje, čeho lze dosáhnout, když věda překračuje hranice,“ říká spoluautor a astronom ESO Ferdinando Patat. „Je to silná připomínka toho, že zvědavost, spolupráce a rychlá akce mohou odhalit hluboké poznatky o fyzice, která formuje náš vesmír.“

Poznámky

[1] Světelné částice (fotony) mají vlastnost zvanou polarizace. Ve sféře, což je tvar většiny hvězd, se polarizace jednotlivých fotonů navzájem ruší, takže celková polarizace objektu je nulová. Když astronomové naměří nenulovou celkovou polarizaci, mohou z tohoto měření odvodit tvar objektu – hvězdy nebo supernovy – vyzařujícího pozorované světlo.

zdroje a doporučené Odkazy

Kontakty

Yi Yang
Department of Physics, Tsinghua University,
Beijing, China
Tel.: +86 13581896137
Email: yi_yang@mail.tsinghua.edu.cn, yiyangtamu@gmail.com

Dietrich Baade
European Southern Observatory
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 6096 295
Email: dbaade@eso.org

Lifan Wang
Department of Physics & Astronomy, College of Arts & Sciences, Texas A&M University
College Station, Texas, United States
Email: lifan@tamu.edu

Ferdinando Patat
European Southern Observatory
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6744
Email: fpatat@eso.org

Bárbara Ferreira
ESO Media Manager
Garching bei München, Germany
Tel.: +49 89 3200 6670
Mobil: +49 151 241 664 00
Email: press@eso.org

Anežka Srbljanović (press contact Česko)
ESO Science Outreach Network a Astronomical Institute of Czech Academy of Sciences
Tel.: +420 323 620 116
Email: eson-czech@eso.org

Connect with ESO on social media

Toto je překlad tiskové zprávy ESO eso2520. ESON -- ESON (ESO Science Outreach Network) je skupina spolupracovníku z jednotlivých členských zemí ESO, jejichž úkolem je sloužit jako kontaktní osoby pro lokální média.




O autorovi

Štítky: ESO Supernova, Ngc3621, ESO - VLT


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »