VISTA odhaluje prachový závoj Malého Magellanova oblaku
Autor: ESO/VISTA VMC
Blízká trpasličí galaxie známá jako Malý Magellanův oblak je nápadným objektem jižní oblohy i při pozorování pouhým okem. Běžné dalekohledy pracující s viditelným světlem, ale neumožňují nahlédnout do nitra této galaxie, které je zastíněno značným množstvím mezihvězdného prachu. Dalekohled VISTA byl však navržen pro pozorování v infračerveném pásmu elektromagnetického záření a dovoluje astronomům spatřit myriády hvězd této sousední galaxie v dosud nevídaných detailech. Výsledkem provedených pozorování je tento unikátní záběr – největší infračervený snímek Malého Magellanova oblaku zaplněný miliony hvězd.
Malý Magellanův oblak (Small Magellanic Cloud, SMC) je trpasličí galaxie, ještě drobnější dvojče Velkého Magellanova oblaku (Large Magellanic Cloud, LMC). Oba patří k nejbližším galaktickým sousedům naší Galaxie (SMC se nachází asi 200 tisíc světelných let od nás, tedy zhruba 12krát blíže, než nejbližší velká galaxie M31 v souhvězdí Andromedy, Andromeda Galaxy), a oba mají nepravidelný tvar, který je způsoben dlouhodobou interakcí s naší Galaxií i mezi sebou navzájem.
Jejich relativní blízkost z nich dělá ideální laboratoře umožňující zkoumat vznik a vývoj hvězd. Je sice známo, že průběh a rozložení těchto procesů v trpasličích galaxiích jsou velmi komplikované, ale největší překážkou, která brání dalšímu výzkumu, je mezihvězdný prach (interstellar dust). Obrovské oblaky jemných prachových částic rozptylují a absorbují část záření, které hvězdy emitují, obzvláště viditelné světlo. To limituje množství informací, které je možné získat dalekohledy pracujícími v tomto pásmu elektromagnetických vln. Tento jev je znám jako mezihvězdná extinkce.
Malý Magellanův oblak je doslova naplněn prachem a viditelné světlo vyzařované hvězdami je tedy značně ovlivněno extinkcí. Přítomnost prachu naštěstí neovlivňuje všechny vlnové délky elektromagnetického záření stejně. Infračervené záření prochází prostředím s mezihvězdným prachem mnohem snadněji, než viditelné světlo, takže pozorováním stejného objektu na vlnových délkách v infračerveném pásmu je možné odhalit i nové hvězdy, rodící se hluboko v zámotcích prachu a plynu.
Dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope) byl navržen právě k tomuto účelu. Přehlídka VMC (VISTA Survey of the Magellanic Clouds), kterou astronomové pomocí tohoto teleskopu provádějí, se zaměřuje jednak na zkoumání historie hvězdného vývoje v Malém i Velkém Magellanově oblaku, ale také na mapování jejich prostorové struktury. Díky přehlídce VMC byly na snímcích v infračerveném oboru zachyceny miliony hvězd Malého Magellanova oblaku a získaná data poskytují dosud nespatřený pohled na tuto galaxii se sníženým vlivem mezihvězdné extinkce.
Celé pole uvedeného snímku je zaplněno hvězdami patřícími k Malému Magellanovu oblaku. Lze na něm najít také několik jasných hvězdokup (včetně 47 Tucanae v pravé části snímku, která patří k naší Galaxii a je tady mnohem blíže než SMC) a tisíce vzdálených galaxií v pozadí. Obzvláště zvětšovatelný snímek vám ukáže galaxii SMC, jak jste ji ještě neviděli.
Autor: ESO/VISTA VMC
Množství informací ukryté v tomto mohutném záběru s celkem 1,6 gigapixely (originální rozměr 43 223 x 38 236 bodů) analyzoval astronom Stefano Rubele (University of Padova) a mezinárodní tým jeho kolegů. Využili přitom nejmodernější modely hvězd a podařilo se jim získat překvapivé výsledky.
Přehlídka VMC odhalila, že většina hvězd v Malém Magellanově oblaku vznikla mnohem později, než stálice ve větších sousedních galaxiích. Tyto první výsledky získané na základě dat VMC jsou však jen ochutnávkou objevů, které teprve přijdou s pokračující přehlídkou, jejímž úkolem je zaplnit slepá místa našeho poznání Magellanových oblaků.
Další informace
Výzkum byl prezentován v článku „The VMC survey – XIV. First results on the look-back time star formation rate tomography of the Small Magellanic Cloud“, který byl publikován ve vědeckém časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program, zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled ELT (Extremely Large Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Maria-Rosa Cioni; Leibniz-Institut für Astrophysik Potsdam (AIP); Potsdam, Germany; Tel.: +49 331 7499 651; Email: mcioni@aip.de
Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1714
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
