VISTA oprašuje skryté hvězdy
Autor: ESO
Na tomto novém snímku, který zachycuje mlhovinu M78, osvětlují mladé modrobílé hvězdy své okolí, zatímco ty sotva zrozené jen vykukují z rudě zářících zárodečných kokonů kosmického prachu. Pro náš zrak by většina těchto hvězd byla schována za neproniknutelnými oponami prachu. Ale dalekohled ESO/VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy) je schopen zaznamenat jejich infračervené záření, které prachovým závojem prochází. Teleskop VISTA je tak pro astronomy nástrojem, který umožňuje proniknout hluboko do srdce mlhoviny.
Objekt Messirova katalogu M78 (Messier 78) patří k hojně zkoumaným zástupcům kategorie reflexních mlhovin (reflection nebula). Nachází se asi 1 600 světelných let od nás a na obloze jej najdeme v souhvězdí Orion (vlevo nahoře od trojice hvězd tvořících Orionův pás, který je nápadným uskupením na zimní obloze). Na tomto snímku je M78 zachycena jako namodralý difúzně zářící útvar uprostřed záběru (další reflexní mlhovina v pravé části snímku nese označení NGC 2071). Za objevitele mlhoviny M78 je považován francouzský astronom Pierre Méchain, který objekt jako první popsal v roce 1780. Dnes užívané označení M78 však pochází z katalogu jiného francouzského astronoma, Charlese Messiera, který v témže roce zanesl tuto mlhovinu do svého seznamu nehvězdných objektů pod číslem 78.
Při použití přístrojů citlivých pouze na viditelné světlo, jako je například kamera WFI (ESO’s Wide Field Imager) pracující na observatoři ESO/La Silla (La Silla Observatory), vypadá mlhovina jako zářící oblak obklopený temnými pásy (viz eso1105). Částice kosmického prachu (cosmic dust) odrážejí a rozptylují světlo mladých modrobílých hvězd ukrytých v srdci M78 a výsledkem je objekt známý jako reflexní mlhovina.
Temné pásy jsou mohutnými oblaky prachu, které úplně zabraňují průchodu viditelného světla. Jedná se o oblasti husté a chladné hmoty – rezervoáry materiálu pro tvorbu další generace hvězd. Pokud stejnou oblast okolí mlhoviny M78 pozorujeme na submillimetrových vlnových délkách elektromagnetického záření (mezi rádiovým a infračerveným zářením), například pomocí radioteleskopu APEX (Atacama Pathfinder Experiment), odhalíme slabou záři prachových zrn nacházejících se v kapsách jen o málo teplejších než jejich extrémně chladné okolí (viz eso1219). V těchto zhuštěninách se nakonec vlivem gravitačního kolapsu a zahřívání mohou vytvořit nové hvězdy.
Mezi viditelným světlem a submilimetrovým zářením se nachází oblast záření infračerveného a právě v tomto oboru pracuje dalekohled VISTA (Visible and Infrared Survey Telescope for Astronomy), který tak astronomům poskytuje velmi důležité informace. Mezi reflexními mlhovinami a přes řidší okraje prachových závojů jsou na záběrech mlhoviny M78 pořízených pomocí VISTA patrné zářící bodové hvězdné zdroje. Uprostřed snímku se nacházejí jasné modrobílé veleobří hvězdy označené HD 38563A a HD 38563B. V pravé části snímku je vidět ještě další taková hvězda, HD 290861, která ozařuje mlhovinu NGC 2071.
Autor: ESO/Igor Chekalin
Mimo velké, horké, modrobílé hvězdy je však VISTA schopná zobrazit mnoho dalších stálic, které se právě rodí zahaleny v kosmickém prachu této oblasti. Jejich načervenalé a nažloutlé odstíny jsou na snímku dobře patrné. Nacházíme je například v pásech kolem mlhoviny NGC 2071 a také podél prachového mostu táhnoucího se směrem k levé části snímku. Některé z těchto stálic jsou hvězdy typu T Tauri. Ačkoliv poměrně jasné, nejsou dosud dostatečně horké na to, aby se v jejich nitru mohla zažehnout termojaderná reakce (nuclear fusion). Za několik desítek milionů let dosáhnou hvězdné dospělosti, zaujmou místo po boku svých starších sourozenců a společně budou ozařovat zbytky mlhovin v celé oblasti.
Další informace
ESO je nejvýznamnější mezivládní astronomická organizace Evropy, která v současnosti provozuje jedny z nejproduktivnějších pozemních astronomických observatoří světa. ESO podporuje celkem 16 zemí: Belgie, Brazílie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Itálie, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Velká Británie a hostící stát Chile. ESO uskutečňuje ambiciózní program zaměřený na návrh, konstrukci a provoz výkonných pozemních pozorovacích komplexů umožňujících astronomům dosáhnout významných vědeckých objevů. ESO také hraje vedoucí úlohu při podpoře a organizaci celosvětové spolupráce v astronomickém výzkumu. ESO provozuje tři unikátní pozorovací střediska světového významu nacházející se v Chile: La Silla, Paranal a Chajnantor. Na Observatoři Paranal, nejvyspělejší astronomické observatoři světa pro viditelnou oblast, pracuje Velmi velký dalekohled VLT a také dva další přehlídkové teleskopy – VISTA a VST. Dalekohled VISTA pozoruje v infračervené části spektra a je největším přehlídkovým teleskopem na světě, dalekohled VST je největším teleskopem navrženým k prohlídce oblohy ve viditelné oblasti spektra. ESO je významným partnerem revolučního astronomického teleskopu ALMA, největšího astronomického projektu současnosti. Nedaleko Paranalu v oblasti Cero Armazones staví ESO nový dalekohled E-ELT (European Extremely Large optical/near-infrared Telescope), který se stane „největším okem hledícím do vesmíru“.
Odkazy
Kontakty
Viktor Votruba; národní kontakt; Astronomický ústav AV, Astronomický ústav AV ČR, 251 65 Ondřejov, Česká republika; Email: votruba@physics.muni.cz
Jiří Srba; překlad; Hvězdárna Valašské Meziříčí, p. o., Česká republika; Email: jsrba@astrovm.cz
Richard Hook; ESO Public Information Officer; Garching bei München, Germany; Tel.: +49 89 3200 6655; Mobil: +49 151 1537 3591; Email: rhook@eso.org
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Tisková zpráva ESO1635
O autorovi
Jiří Srba
Narodil se v roce 1980 ve Vsetíně. Na střední škole začal navštěvovat astronomický kroužek při Hvězdárně Vsetín, kde se stal aktivním pozorovatelem meteorů a komet. Zde také publikoval své první populárně astronomické články. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH). Připravuje české překlady tiskových zpráv Evropské jižní observatoře.
