Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Vnější halo naší Galaxie rotuje v protisměru

Vnější halo naší Galaxie rotuje v protisměru

milky-halo.jpg
Galaktické halo – sférická část naší Galaxie - není jednotná, ale skládá ze dvou částí, které vůči sobě rotují opačnými směry.

Galaxie má husté téměř kulovité jádro, v němž jsou hvězdy „natěsnány“ a obíhají velmi rychle okolo centrální černé díry. Jádro obklopuje velký plochý disk se spirálními rameny. Dodnes v této části vznikají nové hvězdy. Naše Slunce leží v jednom z těchto ramen. Celá Galaxii je „zahalena“ do galaktického halo - symetrická kulová složka, sahající do vzdálenost asi 155 až 180 tisíc světelných let, v němž se nacházejí velmi staré hvězdy. Hvězdy se zde pohybují neperiodicky a jejich zástupce najdeme i v okolí Slunce (náhodně prolétají rovinou Galaxie). To už astronomové věděli.

Ale nyní objevili, že vnější část naší Galaxie se skládá ze dvou částí - vnějšího a vnitřního halo, které vůči sobě rotují opačnými směry.

„Při výzkumu pohybu a chemického složení hvězd, jsme uviděli, že vnitřní a vnější halo je zcela odlišné. Pravděpodobně vznikaly různým způsobem a v různých časech,“ řekla Daniela Carollo (Osservatorio Astronomico di Torino a Australian National University).

Detaily objevu, založené na pozorování 20 000 hvězd v rámci programu Sloana Digital Sky Survey, byly publikovány 12. prosince v Nature.

Hlavní galaktický disk, kde je i domov našeho Slunce, se otáčí průměrnou rychlostí 800 000 km/h (220 km/s). Tento disk je obklopen tzv. vnitřním halo, které se pohybuje stejným směrem, rychlostí asi 80 000 km/h (22 km/s). Vnější halo, oblast o velmi malé hustotě, rotuje opačně, rychlostí asi 160 000 km/h (44 km/s). Jeho průměr je asi 65 000 světelných let, ale může sahat i do vzdálenosti větší než 300 000 světelných let.

Existují i chemické rozdíly mezi oběma oblastmi. Hvězdy ve vnitřním halo obsahují především těžké atomy, včetně železa a vápníku. Tyto těžké prvky vyprodukovaly hmotné hvězdy při explozích, které umožnily formování následující generace hvězd.

„Halo je zřetelně rozděleno do dvou, široce se překrývajících oblastí,“ řekl Timothy C. Beers (Michigan State University), člen studijního týmu. „Objev nám poskytuje mnohem jasnější obraz formování prvních objektů v naší Galaxii a v celém vesmíru.“

Tento výzkum přináší další důkaz, že galaxie nebyly postaveny najednou (z kosmického hlediska). „Shromažďovaly“ se postupně v průběhu času, protože „polykaly“ okolní menší galaxie - je to jeden z největších přírodních stavebních projektů.

Vnitřní halo se pravděpodobně vytvořilo první a to při srážkách menších galaxií, které byly zachyceny gravitací Mléčné dráhy. Vnější halo vzniklo později. Astronomové si myslí, že je vytvořily malé galaxie, které obíhaly v protisměru a byly „přivábeny“ naší Galaxií a roztrhány.

Obrázek:
Model na základě nové studie: vnitřní halo (oranžové), vnější halo (modré), hvězdy (červené) a hnědí trpaslíci a kulové hvězdokupy (hnědé). Kredit: SDSS-II/Masashi Chiba (Tohoku University, Japan)

Zdroj: ww.space.com




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »