Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Z pokladnice Hubblova kosmického dalekohledu

Z pokladnice Hubblova kosmického dalekohledu

Otevřená hvězdokupa v mlhovině NGC 3603.
Otevřená hvězdokupa v mlhovině NGC 3603.
V archivu snímků, pořízených kamerami na palubě Hubblova kosmického dalekohledu HST, se ukrývá velké množství zajímavých fotografií blízkých i vzdálených objektů. HST se zaměřil také na snímkování obří mlhoviny NGC 3603, v níž jsou doslova „uhnízděny“ tisíce jiskřivých mladých hvězd. Tato hvězdná „klenotnice“ je jednou z nejhmotnějších otevřených hvězdokup v naší Galaxii (Mléčné dráze).

NGC 3603 je významnou oblastí v jednom ze spirálních ramen naší Galaxie, kde se rodí nové hvězdy. Od Země je vzdálena přibližně 20 000 světelných let. Tento nejnovější obrázek, pořízený pomocí HST, ukazuje skupinu mladých hvězd obklopených rozsáhlou oblastí prachu a plynu.

Na snímku je zachyceno velké množství hvězd rozdílných hmotností, avšak stejného stáří. Hvězdy o různých hmotnostech se nevyvíjejí stejnoměrně. To umožňuje studovat různé typy hvězd v různých fázích jejich vývoje. Astronomové tak mohou porovnávat navzájem hvězdokupy různého stáří a určovat, které charakteristiky (jako je například teplota a jasnost) se postupně mění s věkem hvězd. Snímek tak odhaluje jednotlivé etapy v životním cyklu hvězd.

Dr Jesús Maíz Apellániz (Instituto de Astrofísica de Andalucía, Španělsko) informoval, že hvězdokupa, jak se zdá, obsahuje hmotnější hvězdy ve svém jádru. Společně se svými spolupracovníky objevil, že rozložení různých typů hvězd v centru této poměrně husté hvězdokupy se podobá ostatním mladým hvězdokupám v naší Galaxii.

Astronomové také zjistili, že tři nejjasnější hvězdy v centru hvězdokupy jsou pravděpodobně mnohem hmotnější, než připouští teoretický hmotnostní limit. Ve skutečnosti se tyto velmi hmotné hvězdy mohou skládat ze dvou či tří jednotlivých hvězd, jejichž světlo bylo „smícháno“ dohromady. Nedokáže je rozlišit ani Hubblův kosmický dalekohled. Tento objev je v souladu s dřívějšími pozorováními, které uskutečnil Dr. Anthony Moffat (Université de Montréal, Kanada). K pozorování použil dalekohled VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře ESO, kombinovaná s daty, pořízenými kamerou NICMOS (Near Infrared Camera and Multi-Object Spectrograph) na palubě HST ke sledování pohybů hvězd ve dvojhvězdném či trojhvězdném systému. Zjistil, že nejhmotnější hvězda je přibližně 115krát hmotnější než Slunce – což je ještě akceptovatelný limit podle současných teorií.

Mlhovina NGC 3603 obsahuje takové množství plynu, které se rovná hmotnosti 400 000 Sluncí. Mohutné ultrafialové záření a intenzivní hvězdný vítr, proudící z modrých horkých hvězd, vytvořil velkou bublinu kolem hvězdokupy. Při průniku okolní mlhovinou tento tok záření vytváří vysoké a tmavé sloupy hustého plynu, které jsou zasazeny do stěny okolní mlhoviny. Tyto plynné monolity jsou několik světelných let dlouhé a směřují do centra hvězdokupy. Mohou být oblastmi, v nichž se rodí nové hvězdy.

V pravém horním rohu obrázku jsou rozlišitelná malá tmavá oblaka, tzv. globule, pojmenovaná „Bok“ podle svého objevitele, kterým byl Bart Bok a který je objevil v roce 1940. Jsou složena z prachu a plynu o vysoké hustotě. Jejich hmotnost 10krát až 50krát převyšuje hmotnost Slunce. V důsledku gravitačního kolapsu zde mohou vzniknout nové hvězdy.

Mlhovinu NGC 3603 objevil v roce 1834 John Herschel. Fotografie z HST zachycuje ve skutečnosti oblast o šířce přibližně 17 světelných roků.

Zdroj: hubblesite.org a www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »