Úvodní strana  >  Články  >  Vzdálený vesmír  >  Zářivé drahokamy jižní oblohy

Zářivé drahokamy jižní oblohy

NGC_265a290.jpg
Největší astronomický dalekohled na oběžné dráze kolem Země nadále pořizuje detailní obrázky zajímavých vesmírných objektů. Poslední fotografie byly publikovány 18. 4. 2006. Hubblův kosmický dalekohled (HST) pořídil detailní fotografie dvou otevřených hvězdokup NGC 265 a NGC 290, které jsou součástí Malého Magellanova oblaku, nacházejícího se na jižní obloze. Obě hvězdokupy vypadají na fotografiích jako jiskřivé drahokamy na noční obloze.

Fotografie, pořízené pomocí kamery ACS (Advanced Camera for Surveys) na palubě HST, ukazují nesčetné hvězdy v křišťálově čistém detailu. Tyto nádherné otevřené hvězdokupy se nacházejí ve vzdálenosti zhruba 200 000 světelných let od Země a jejich průměry jsou přibližně 65 světelných roků.

Hvězdokupy mohou být drženy pohromadě silnou gravitací, jako je tomu například u tzv. kulových hvězdokup, obsahujících statisíce hvězd, které jsou nahuštěny v malém prostoru zhruba ve tvaru koule. Nebo se může jednat o nepravidelné skupiny hvězd v počtu maximálně několika tisíc, volně seskupených do tzv. otevřené hvězdokupy, jako jsou případy hvězdokup NGC 265 a NGC 290 na publikovaných fotografiích.

Hvězdy v těchto otevřených hvězdokupách jsou relativně mladé a vznikly z jednoho oblaku mezihvězdného plynu. Tak jako se studenti po ukončení studia rozejdou do různých míst, i hvězdy v otevřených hvězdokupách zůstávají pospolu pouze omezenou dobu a postupně se rozptýlí do okolního prostoru v důsledku gravitačního ovlivňování jinými hvězdokupami, procházejícími v těsné blízkosti a vlivem působení oblaků prachu a plynu. Důvodem je malá gravitační soudržnost hvězd v otevřené hvězdokupě. Většina otevřených hvězdokup se rozplyne v průběhu několika set miliónů roků - na rozdíl od kulových hvězdokup, které díky silné gravitaci drží pohromadě a mohou existovat mnoho miliard let.

Otevřené hvězdokupy slouží jako prvotřídní astronomické laboratoře. Hvězdy v nich mají rozdílné hmotnosti, avšak nacházejí se ve stejné vzdálenosti od Země, pohybují se stejným směrem a mají přibližně stejné stáří a stejné chemické složení. Umožňují tak studovat a porovnávat jejich vlastnosti a vypátrat potřebné informace, týkající se vývoje hvězd, stáří takovýchto hvězdokup apod.

Malé Magellanovo mračno, v němž se obě otevřené hvězdokupy nacházejí, je jednou ze satelitních galaxií, které obklopují naši Galaxii. Můžeme ji spatřit i pouhým okem jako mlhavý obláček v souhvězdí Tukana na jižní obloze. Malé Magellanovo mračno obsahuje velké množství plynných mlhovin a hvězdných seskupení. Jedná se nejspíše o nepravidelnou galaxii, jejíž tvar byl ovlivněn opakovanými setkáními s naší Galaxií, což vedlo k prudkému zvýšení tvorby hvězd v této malé galaxii. Hvězdokupy NGC 265 a NGC 290 mohou tak za svou existenci vděčit těsnému přiblížení Malého Magellanova mračna k Mléčné dráze.

Publikované fotografie byly pořízeny v říjnu a v listopadu 2004 přes různé filtry v modrém, zeleném a červeném světle.

Zdroj: hubblesite
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »