Planety v dalekohledu

Velkou výhodou pozorování planet je fakt, že není nutné vyhledávat tmavou oblohu, jako je tomu v případě pozorování komet nebo objektů hlubokého vesmíru, kde je tmavá obloha klíčovým prvkem. Planety je tedy možné úspěšně pozorovat i na městské obloze nebo za svitu Měsíce.
Co uvidím v dalekohledu?

Autor: Martin Mašek
Počáteční velké nadšení však může vystřídat do jisté míry zklamání, kdy začínající pozorovatel očekává od svého dalekohledu více, neboť již dříve spatřil prezentované snímky či kresby od zkušených pozorovatelů, které obsahují mnohem více podrobností, než právě vidí v okuláru. Začínající pozorovatel může mít pocit, že v podstatě nevidí nic.

Autor: Petr Sklář
Důležitá je také adaptace oka při pozorování samotném. Při prvním pohledu se může zdát planeta prakticky bez podrobností, lze spatřit jen nejzřetelnější útvary. Po delším zkoumání se začnou ukazovat drobnější a jemnější detaily. Detail se často stane lépe viditelný na krátký okamžik a pak se zase ztratí, to vše vlivem neklidného vzduchu. Trénovaní pozorovatelé vyčkávají na takové okamžiky ve snaze zachytit z tohoto okamžiku co nejvíce.
Jednotlivé planety v dalekohledu
Každá planeta, která se jemně vlní v okuláru dává pocit radosti, vzrušení a objevování. A co vlastně uvidíme na jednotlivých planetách? Vezmeme to pěkně popořádku.
První planetou je Merkur. Ten je možné v určitých obdobích, tzv. elongacích spatřit i okem nízko nad obzorem. Tato planeta jeví fáze, podobně jako náš Měsíc. V dalekohledu lze tyto fáze spatřit. Nic víc ale nečekejme.

Autor: Martin Černický

Autor: Tomáš Hynek

Autor: Dalibor Oršulík
Své nezastupitelné místo u pozorování Jupitera mají samotné měsíce vykazující znatelný pohyb vůči sobě. V souvislosti s jejich pohyby dochází pravidelně k velmi zajímavým úkazům. Takový měsíc se může dostat do stínu Jupitera a nastává tak jeho zatmění, které je obzvlášť působivé, neboť měsíc pomalu pohasíná, až nakonec zcela zmizí. Dalšími úkazy jsou přechody měsíců před jupiterovým kotoučkem nebo zákryty za Jupiter. Oblíbeným úkazem u pozorovatelů je přechod stínu měsíce na kotouči Jupitera, který je vidět zřetelně jako černý kroužek či tečka. Prográmek Jupiter2 pro předpovědi úkazů měsíců Jupitera a průchodů Velké rudé skvrny (GRS) naleznete zde.

Autor: Vlastimil Vojáček
Také okolo Saturnu obíhá mnoho měsíců a některé z nich jsou dobře pozorovatelné v dalekohledech menších průměrů. Jelikož nejsou tak jasné, představují výzvu pro různé průměry dalekohledů. Nejjasnějším a tudíž i nejsnadněji viditelným je Titan. Dalšími měsíci, které již vyžadují větší soustředění jsou Rhea, Tethys, Dione a další.
Uran se jeví jako nazelenalý objekt, který je v dalekhledu odlišitelný od hvězd. Je to malý kotouček, na kterém ale s největší pravděpodobností nic neuvidíme. Při velmi dobrých podmínkách je Uran viditelný také očima, pro pohodlnější vyhledání je však vhodné použít triedr.
Neptun je tak slabý, že je nutno použít triedr pro jeho nalezení. Zdánlivý úhlový průměr Neptunu je již velmi malý a pokud se podaří dalekohledem rozlišit kotouček planety, bude to maximum toho, co lze očekávat od této planety.