Související stránky k článku Astronomové objevili dosud nejpřesvědčivější důkaz toho, že Betelgeuse má společníka: „Závěr stoletého úsilí“
Astronomové využívající dalekohled ESO/VLT a další pozemní i kosmické přístroje objevili nový exotický typ dvojhvězdy. Systém AR Scorpii tvoří bílý a červený trpaslík. Bílý trpaslík s vysokou frekvencí otáčení urychluje elektrony ve svém okolí téměř na rychlost světla. Tyto vysoce energetické částice následně generují záblesky elektromagnetického záření, které dopadá na sousední hvězdu. Celý proces způsobuje výrazná zjasnění systému v oborech od ultrafialového po rádiové záření, která se opakují s periodou 1,97 minuty. Výzkum byl prezentován 28. července 2016 ve vědeckém časopise Nature.
Nová studie Evropské jižní observatoře (ESO) zjistila, že současné návrhy na vypuštění více než 1,7 milionu družic na oběžnou dráhu, včetně těch mimořádně jasných, by měly „devastující důsledky pro astronomii“. Podle studie by kolem Země nemělo obíhat více než 100 000 slabě svítících družic, které nejsou viditelné pouhým okem, aby byla zachována naše schopnost pozorovat noční oblohu pomocí moderních dalekohledů. Tato studie jako první vypočítala, do jaké míry by velké a jasné konstelace družic– které rovněž vyvolávají obavy ohledně jejich dopadů na zdraví a životní prostředí – ovlivnily astronomická pozorování tím, že by noční oblohu zesvětlily.
Hvězda Betelgeuze je jednou z nejjasnějších hvězd na noční obloze a současně nejbližším červeným veleobrem od Země. Má obrovský objem, její poloměr je přibližně 700krát větší než poloměr Slunce. Přestože je stará pouhých deset milionů let, což je z pohledu astronomických měřítek považováno za mladou hvězdu, její život je v závěrečné fázi. Nedávno dalekohled Gemini North na Havaji objevil jejího drobného stelárního průvodce.
Dvojhvězda BD+20 5391 se ukázala být mimořádně vzácným případem dvou červených obrů téměř totožné hmotnosti, kteří se vyvíjejí bok po boku. Nová studie vedená týmem z univerzity v Potsdami, na níž spolupracovali i odborníci ze Stelárního oddělení ASU, přináší detailní pohled na jejich fyzikální vlastnosti, oběžnou dráhu a budoucí vývoj. Výsledky naznačují, že z obou obrů brzy začne přetékat hmota do okolí, což může vést buď k jejich splynutí, nebo ke vzniku mimořádně těsné dvojice bílých trpaslíků. Každopádně půjde o jedinečný laboratorní případ vývoje dvojhvězd v pokročilých fázích života.
Pozorování provedená pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) ESO odhalila důkazy o existenci objektu podobného měsíci v systému CD-35 2722. Na rozdíl od měsíců v naší sluneční soustavě tento nově objevený objekt neobíhá kolem žádné planety, což vyvolává otázky ohledně toho, jak jej pojmenovat. Místo toho obíhá kolem hnědého trpaslíka, objektu většího než planeta, který obíhá kolem hvězdy CD-35 2722. Pokud se toto zjištění potvrdí, mohlo by se jednat o první „měsíc“ objevený mimo naši sluneční soustavu.
Betelgeuse, superobří červená hvězda nacházející se ve vzdálenosti 650 světelných roků, jejíž poloha se promítá do souhvězdí Orion, prodělala historické zeslabení jasnosti mezi prosincem 2019 a březnem 2020. Četná pozorování napříč elektromagnetickým spektrem byla získána buď před, v průběhu a nebo následně po této události. Tato pozorování odhalila, že podstatná část povrchového výronu hmoty vyskytující se na Betelgeuse, se pohybovala pryč skrz rozsáhlou atmosféru hvězdy.
Léto na severní polokouli je pro mnoho amatérských astronomů frustrujícím obdobím. Noci se prakticky celý měsíc nesetmí natolik, aby bylo možné pozorovat slabé, rozmazané galaxie či mlhoviny, a i na obloze jako takové je výrazně méně jasných hvězd než obvykle. Občas severní nebe ozdobí přehlídka nepřirozeně modrých nočních svítících mraků, určitou šanci mají i pozorovatelé jasných planet a Měsíce. Ale je tu ještě jedna možnost – jasné vícenásobné hvězdné objekty.
Skupina astronomů objevila třetí planetu obíhající kolem hvězdy Beta Pictoris. Nová planeta, Beta Pictoris d, je 100krát slabší než Beta Pictoris b – první planeta objevená ve stejném systému – a patří mezi nejslabší exoplanety, jaké kdy byly zachyceny ze Země. Poté, co skupina zaznamenala planetu pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře (ESO), zjistila, že se skrývala v archivu pozorování více než deset let.
Když na konci roku 2019 a na začátku roku 2020 viditelně zeslábla jasná oranžová hvězda Betelgeuse ze známého souhvězdí Orion, byli vědci v rozpacích. Astronomové nyní zveřejnili nové snímky této hvězdy pořízené dalekohledem ESO/VLT na Observatoři Paranal, které dokumentují, jak se její jasnost měnila. Provedený výzkum odhalil, že hvězda byla částečně zakryta oblakem prachu. Podařilo se tak vyřešit záhadu ‚Velkého pohasnutí Betelgeuse‘.
Modelování pozdních fází vývoje velmi hmotných hvězd je jednou z největších astrofyzikálních výzev současnosti. Navíc jen omezená dostupnost reálných pozorovacích dat činí pokusy o modelování ještě složitějšími, protože je velmi obtížné teoretické výsledky ověřit na skutečných datech. I proto je velmi zajímavou studie Michalise Kourniotise přijatá k publikaci v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Práce se zabývala opravdu zvláštní hvězdou s označením HD 144812.
Astronomové využili dalekohled VLT ESO k podrobnému zkoumání složení komety 3I/ATLAS, nejjasnějšího mezihvězdného objektu, jaký byl kdy pozorován. Na základě měření specifických chemických stop – prvního pozorování tohoto druhu u komety, která vznikla mimo Sluneční soustavu – zjistili, že kometa 3I/ATLAS pravděpodobně vznikla na okraji starého hvězdného systému. Tyto poznatky vrhají nové světlo na historii vzniku této komety a naznačují, že může být mnohem starší než Slunce.
Při použití nových pozorovacích dat založených na kosmickém přístroji Solar Mass Ejection Imager (SMEI) a tří odlišných modelovacích technik astronomové zjistili, že hvězda Betelgeuse – červený superobr v souhvězdí Orion – má průměr zhruba 764 průměrů Slunce, hmotnost mezi 16,5 a 19 hmotnostmi Slunce a od Země je vzdálena 548 světelných roků.
Pokud jde o nejenergetičtější úkazy ve vesmíru, uvolňování gravitační energie v rentgenových binárních systémech vyniká jako vysoce účinný proces. Rentgenové dvojhvězdy jsou zajímavé systémy složené ze dvou nebeských těles: normální hvězdy a kompaktního mrtvého objektu, tedy černé díry nebo neutronové hvězdy, která nasává materiál ze svého hvězdného společníka. V naší Galaxii bylo dosud identifikováno několik stovek takových zdrojů.
Skupina astronomů objevila dosud nejpřesvědčivější důkaz, že některé planety mimo naši sluneční soustavu mohou být magnetické. S využitím dalekohledu VLT (Very Large Telescope) ESO a dalekohledu Gemini North vědci změřili rychlosti větru na sedmi velmi horkých exoplanetách podobných Jupiteru. Pozorování odhalila, že větry na těchto planetách jsou s největší pravděpodobností řízeny magnetickými poli, což představuje první spolehlivé měření magnetismu na planetách mimo sluneční soustavu.
Jihokorejský astronom Bum-Suk Yeom zjistil, že Betelgeuse začíná pozvolna zjasňovat. V dohledné době tak v souhvězdí Orion k výbuchu supernovy z největší pravděpodobností nedojde. Více se můžete dočíst v dnešním článku BETELGEUSE IS BRIGHTENING AGAIN na webu spaceweather.com.
V nedávné době se astronomové dočkali dalšího překvapení od nejlepšího kosmického teleskopu současnosti, Dalekohledu Jamese Webba. Ten se nedávno zaměřil na hvězdný systém s označením WL 20. Zjistil přitom, že jedna z hvězd, které k němu náleží, ta s označením WL 20S, je ve skutečnosti dvojhvězdou. Objev je o to zajímavější, že tento systém je studován již od sedmdesátých let minulého století a za tu dobu ho pozorovalo nejméně pět teleskopů, žádnému z nich se však tuto dvojhvězdu rozlišit nepodařilo.
Plyn a prach proudící z hvězd mohou za správných podmínek narážet do okolí hvězdy a vytvářet rázovou vlnu. Astronomové pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře (ESO) nyní zachytili nádhernou rázovou vlnu kolem mrtvé hvězdy – objev, který je nechal v úžasu. Podle všech známých mechanismů by malá mrtvá hvězda RXJ0528+2838 kolem sebe takovou strukturu mít neměla. Tento objev, stejně záhadný jako ohromující, zpochybňuje naše chápání toho, jak mrtvé hvězdy interagují se svým okolím.
Hvězda Betelgeuse se chová v posledních měsících podivně. Leckterý astronom se zasnil, že by mohlo jít o předzvěst supernovy a chytla se toho i média. Téma je samozřejmě zajímavé i pro pořad Dobré vědět, který se na téma podívá s trochou nadsázky.
Odhalení pravé podstaty vícenásobných hvězdných systémů může být obtížné, a to zejména v případě, kdy se přinejmenším jedna ze složek schovává v plynu, který je nedílnou součástí soustavy. Petr Hadrava z ASU vedl rozsáhlý mezinárodní tým, který přispěl k dešifrování konfigurace systému UU Cas.
Rychlá pozorování pomocí dalekohledu VLT (Very Large Telescope) Evropské jižní observatoře (ESO) odhalila výbušnou smrt hvězdy v okamžiku, kdy výbuch prorazil povrch hvězdy. Astronomové poprvé odhalili tvar výbuchu v jeho nejranější, prchavé fázi. Tato krátká počáteční fáze by o den později již nebyla pozorovatelná a pomáhá zodpovědět celou řadu otázek o tom, jak se z masivních hvězd stávají supernovy.
