JWST objevil překvapivou dvojhvězdu
V nedávné době se astronomové dočkali dalšího překvapení od nejlepšího kosmického teleskopu současnosti, Dalekohledu Jamese Webba. Ten se nedávno zaměřil na hvězdný systém s označením WL 20. Zjistil přitom, že jedna z hvězd, které k němu náleží, ta s označením WL 20S, je ve skutečnosti dvojhvězdou. Objev je o to zajímavější, že tento systém je studován již od sedmdesátých let minulého století a za tu dobu ho pozorovalo nejméně pět teleskopů, žádnému z nich se však tuto dvojhvězdu rozlišit nepodařilo.
Systém WL 20 je součástí rozsáhlého komplexu molekulárních oblaků známého pod označením Rho Ophiuchi. Na obloze bychom ho nalezli na hranicích souhvězdí Hadonoše a Štíra. Rho Ophiuchi má v průměru několik úhlových stupňů, což z něj činí vděčný cíl pro astrofotografy. Od Země ho dělí asi 400 světelných let a astronomové si doposud mysleli, že je již velmi dobře prozkoumán.
Nové pozorování uskutečnil Webbův přístroj MIRI (Mid InfraRed Instrument), který disponuje širokoúhlou kamerou a spektrografem. Jak název napovídá, pozoruje na středních infračervených vlnových délkách světla, konkrétně v rozsahu od 5 do 28 mikronů (1 mikron = tisícina milimetru = miliontina metru). Na tento objev však nebyl sám. K pozorování se připojila i observatoř ALMA. To je pro změnu celá soustava 66 radioteleskopů o průměru 7 až 12 metrů nacházející se na náhorní plošině Chajnantor v Chilské poušti Atacama, v nadmořské výšce více než pět tisíc metrů. Pozoruje v rádiové oblasti světelného spektra, konkrétně na rozsahu vlnových délek 0,3 až 9,6 mm, a může tak přinést zase úplně jiné informace než MIRI ve střední infračervené oblasti.
WL 20 je skryt za oblaky plynu a prachu, které blokují cestu většiny viditelného záření z něj. Pro jeho pozorování tedy musíme nahlédnout na větší vlnové délky, jako jsou třeba právě ty infračervené a rádiové. Informace získané oběma teleskopy ukazují, že jednotlivé složky nové dvojhvězdy jsou takřka identické. Obě hvězdy jsou obklopeny masivními prachoplynnými disky, které v průměru dosahují přibližně stovky astronomických jednotek (střední vzdálenost Země–Slunce), což také odpovídá více než trojnásobku vzdálenosti Neptunu od Slunce. Vzhledem ke stáří hvězd by v nich dokonce právě mohly vznikat planety. Disky byly objeveny soustavou ALMA. Webb však objevil další velmi zajímavou vlastnost. Obě hvězdy totiž disponují i výtrysky materiálu, které jsou navíc vůči sobě rovnoběžné. Ty se skládají z iontů, které vyzařují právě infračervené záření.
Jde o vlastnosti typické pro velmi mladé hvězdy, tzv. protohvězdy, tyto konkrétní se však již nachází někde na pomezí mezi „dětstvím“ a dospělostí. Astronomové je tak nyní mohou pozorovat ve velmi zajímavé fázi jejich života, kdy se protohvězdy mění ve stabilní hvězdy a kdy procesy, které je formovaly, pomalu vyhasínají.
Tento objev je krásným důkazem toho, jak důležitá je spolupráce při výzkumu vesmíru. Kdybychom totiž měli k dispozici pouze data observatoře ALMA, jevily by se nám oba disky jako jeden s mezerou uprostřed. Samotný Webb by pak zase vůbec neměl tušení o discích, které hvězdy obklopují, ty totiž emitují záření právě v rozsahu vlnových délek, který pozoruje ALMA. Na stejných vlnových délkách vyzařuje i materiál zbývající z prachoplynných mračen, které daly vzniknout oběma hvězdám. Nic takového však v těchto datech ze soustavy ALMA pozorováno nebylo, což vědce navádí k tomu, že se tyto hvězdy nacházejí již v pokročilejší fázi svého vývoje.
„Síla těchto dvou teleskopů je vskutku mimořádná,“ shrnul Mike Ressler, spoluautor studie z laboratoře NASA JPL. „Je úžasné, že tato oblast nám toho má stále tolik co říct o životním cyklu hvězd. Těším se, co dalšího nám Webb odhalí,“ doplnil.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Více o JWST
[2] nasa.gov
[3] phys.org