Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Jak vznikají modří veleobři?
Jan Herzig Vytisknout článek

Jak vznikají modří veleobři?

Dvojhvězdný systém složený z rudého obra a jeho mladšího průvodce, který se může srazit a dát vzniknout modrému veleobru
Autor: Casey Reed, NASA

Modří veleobři patří mezi největší, nejjasnější a nejteplejší hvězdy, které lze vůbec ve vesmíru najít. Přestože jsou pozorovány velmi běžně, astronomové již několik desetiletí debatují o tom, jak tato ohromná tělesa mohou vznikat. Nový výzkum vedený Kanárským astrofyzikálním institutem předkládá další možnou hypotézu jejich původu.

Modří veleobři spektrální třídy B, kterých se tento výzkum specificky týkal, jsou velmi zářivé a horké hvězdy. Jejich zářivý výkon je nejméně desettisíckrát větší než ten sluneční, teplota dvakrát až pětkrát vyšší a hmotnost asi šestnáctkrát až čtyřicetkrát větší než hmotnost Slunce. Díky své obrovské hmotnosti však mají poměrně krátkou životnost. Typicky je tedy nalezneme v mladých kosmických strukturách, jako jsou otevřené hvězdokupy, nepravidelné galaxie či ramena spirálních galaxií, kde se tvoří nové hvězdy. Ve starých objektech, jako jsou eliptické galaxie či kulové hvězdokupy, se naopak skoro vůbec nevyskytují.

Kvůli jejich krátké životnosti bychom jich ve vesmíru však neměli pozorovat příliš mnoho. Tak tomu však není a astronomové je naopak nalézají v poměrně hojném počtu. Proč tomu tak je, jak je možné, že jich vzniká tolik?

Důležité vodítko k jejich původu tkví v tom, že drtivá většina hvězd tohoto typu je samostatná, tedy nemají žádné gravitačně vázané společníky. Jinak je velká část hvězd ve vesmíru vázána ve dvojhvězdných a vícenásobných hvězdných systémech a obzvlášť to platí právě pro mladé horké hvězdy. To navádí vědce k hypotéze, že modří veleobři vznikají při srážkách hmotných dvojhvězdných systémů.

Astronomové nyní analyzovali data o celkem 59 hvězdách tohoto typu z jedné ze satelitních galaxií Mléčné dráhy, Velkého Magellanova mračna. Tato data následně porovnávali s novými počítačovými modely a došli k závěru, že dobře korespondují s tím, že většina modrých veleobrů vzniká právě při srážkách hmotných dvojhvězd.

Hertzsprungův-Russellův diagram se zvýrazněnou polohou modrých veleobrů Autor: Ron Miller / Stocktrek Images / Getty Images
Hertzsprungův-Russellův diagram se zvýrazněnou polohou modrých veleobrů
Autor: Ron Miller / Stocktrek Images / Getty Images
„Simulovali jsme srážky vyvinutých obřích hvězd se svými menšími hvězdnými společníky za různých podmínek a vzali jsme v potaz i interakci a prolínání obou hvězd během srážky. Tyto nově vzniklé hvězdy se jako modří veleobři projevují ve své druhé nejdelší životní etapě, kdy ve svém jádru spalují hélium,“ objasnila vedoucí studie Athira Menon.

Myšlenka vzniku těchto hvězd při srážkách dvojhvězd se tedy zdá správná. Důležité však bylo i ověřit, zdali tato hypotéza dokáže vysvětlit i pozorované vlastnosti modrých veleobrů. Ukázalo se, že velká část pozorovaných hvězd vzniklých tímto způsobem opravdu dosahuje takových povrchových podmínek, specificky zvýšeného obsahu dusíku a hélia ve svých atmosférických vrstvách, jako bylo u modrých veleobrů očekáváno. Ba co víc, dokonce se s nimi shoduje lépe, než hvězdy vzniklé tak, jak předpokládaly konvenční modely. Výzkum tedy vypadá velmi nadějně a ve své další fázi se zaměří naopak na zánik těchto hvězd a to, jak z nich mohou vznikat neutronové hvězdy a černé díry.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] phys.org
[2] wikipedia.org



O autorovi

Jan Herzig

Jan Herzig

Narodil se roku 2008 v Plzni, žije v Horšovském Týně. Studuje na Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích. Vesmír ho uchvátil v 11 letech, nyní mu věnuje většinu svého času. Věnuje se teoretické i praktické astronomii. Na teoretické obdivuje možnost popsání vesmíru pomocí elegantních rovnic. V souvislosti s praktickou ho fascinuje pohled na vesmír vlastníma očima i svým dvaceticentimetrovým dalekohledem. Baví ho i popularizace astronomie a kosmonautiky, a to jak psaním článků, tak komentováním na youtube či v rádiu. V posledních třech letech se čtyřikrát umístil na vítězných pozicích ve finálových kolech Astronomické olympiády. Na XXVI. Mezinárodní astronomické olympiádě získal bronzovou medaili, na I. a II. Mezinárodní olympiádě v astronomii a astrofyzice pro juniory zlatou medaili, ve druhém případě k tomu dosáhl na 1. místo v Evropě. Správce Instagramu ČAS.

Štítky: Hvězdné kolize, Vznik hvězd, Modrý nadobr, Veleobr


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »