Opět se ukázalo, jak přínosnou se stala oprava velkého radioteleskopu na ostrově Portoriko. Při snímání blízkozemní planetky s provizorním označením 2020 BX12 se mu 4. února podařilo odhalit, že jde ve skutečnosti o dvě tělesa a podařilo se i zjistit jejich skutečnou velikost. Pozorování proběhlo po měsíční pauze vynucené sérií zemětřesení na jihu ostrova.
Asteroidy nemusejí být jen osamělými poutníky Sluneční soustavou – některé jsou tvořeny více velikostně srovnatelnými tělesy, jiné mají své malé měsíčky, a další tvoří složité systémy měsíců se dvěma i více tělesy. Nová studie, u níž byli i pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU, se zaměřila na málo známou skupinu asteroidů s družicemi obíhajícími na velmi vzdálených drahách. Tyto tzv. „velmi široké binární systémy“ (VWBA, z anglického very wide binary asteroids) představují extrém v dynamice asteroidů a mohou odhalit klíčové stopy o jejich původu, vývoji, i o kolizní historii rané Sluneční soustavy.
V okolí Země se pohybuje každý den několik známých planetek. A zároveň i mnoho menších dosud neobjevených. Když s námi srazí ty nejmenší, udělají možná radost nějakému astronomovi v podobě jasného meteoru, bolidu. Ty velké, v řádu metrů nebo dokonce stovek metrů, pozorujeme většinou dál, než je náš Měsíc. Jednou za čas ale i více než 100m planetka mine Zemi opravdu těsně ve vzdálenosti menší než je vzdálenost Měsíce. Tyto planetky jsou dostupné i amatérskými dalekohledy a zaměřují se na ně i velké radioteleskopy. Dnes se ohlédneme za průletem planetky 2024 MK, protože tak těsný průlet tak velkého tělesa je přeci jen vzácný a nastává maximálně jeden za rok.
Kolektiv autorů vedený Petrem Scheirichem z ASU studoval vzájemné oběžné dráhy dvou kilometrových blízkozemních dvouplanetek a našel důkazy pro jejich ovlivnění tzv. binárním YORP jevem. Práce ukazuje sílu moderních analytických technik, které jsou schopny změřit změnu trajektorie, která probíhá rychlostí několika centimetrů za rok.
Blízkozemní planetky prolétají ve vzdálenosti menší, než obíhá Měsíc, celkem běžně. Málokdy jde ale o větší tělesa snadno viditelná dalekohledem. Rozměr tělesa 2023 DZ2 je odhadován v rozmezí 43 až 95 metrů, takže je větší než původce Čeljabinského bolidu z roku 2013, a to možná až pětinásobně, jehož velikost byla odhadnuta na 15 až 17 metrů. Planetka bude z našeho území viditelná nejlépe v noci z pátka na sobotu. Nejbližší průlet kolem Země z České republiky vidět nebude.
Mezi planetkami najdeme páry nebo celé skupiny, jejichž orbitální parametry si jsou natolik blízké, že s vysokou pravděpodobností pocházejí z jednoho původního tělesa. Petr Pravec z ASU vedl početný mezinárodní tým ve studii, která vyústila ve dva rozsáhlé impaktované články zabývající se problematikou rotačního štěpení planetek. Autoři se zabývali vlastnostmi jednak asteroidálních párů, ale také celých shluků těles s podobnými drahami.
Dalekohled TBT2 – technologický demonstrátor Evropské kosmické agentury (ESA) umístěný na Observatoři La Silla (ESO) v Chile – zahájil svůj operační provoz a stal se součástí celosvětového úsilí při odhalování blízkozemních planetek. Společným koordinovaným pozorováním se svým partnerským teleskopem pracujícím na severní polokouli bude TBT2 propátrávat oblohu, hledat asteroidy, které by mohly představovat riziko pro planetu Zemi, a přitom testovat technické i programové vybavení pro budoucí síť teleskopů.
Velké překvapení čekalo astronomy, když se podrobně podívali na planetku 288P obíhající v hlavním pásu planetek. Ukázalo se, že jde o dvě kolem sebe obíhající tělesa. Navíc je obklopuje koma, kterou normálně pozorujeme jen u komet. Vysvětlení přinesl tento týden časopis Nature.
Unikátní schopnosti přístroje SPHERE pracujícího na dalekohledu ESO/VLT umožnily získat nejostřejší snímky dvojplanetky 1999 KW4 při jejím průletu kolem Země 25. května 2019. I když tento konkrétní asteroid nepředstavoval pro naši planetu žádné riziko, vědci využili příležitost k nácviku pozorování nebezpečných blízkozemních objektů a ukázali, že špičkové technologie ESO mohou sehrát rozhodující úlohu při ochraně Země.
Dvojplanetky jsou relativně nově zkoumanými objekty ve Sluneční soustavě a astronomové z ASU v něm hrají z celosvětového hlediska důležitou úlohu. Vůbec první dvojplanetka byla objevena vlastně náhodou v roce 1993 a od té doby se i zásluhou ondřejovských astronomů jejich počet rozrostl. Dvojplanetky jsou důležitou laboratoří pro studium chování pevných látek v podmínkách mikrogravitace a mnohé napovídají o podmínkách při vzniku Sluneční soustavy. Tentokrát se v představované práci Petr Pravec z ASU a kolektiv věnovali popisným parametrům sekundárních složek.
V období okolo 19. dubna budeme mít možnost sledovat blízkozemní planetku, a to doslova ze dvorku. Planetka s označením 2014 JO25 se k nám přiblíží natolik, že bude viditelná i malými amatérskými dalekohledy.
V sobotu 5. března letošního roku dojde k blízkému průletu malé planetky 2013 TX68 okolo Země. Pokud se vyplní nejextrémnější předpověď, odehraje se tento průlet ve výšce pouhých 17000 km nad Zemí, tedy asi 2x blíže než obíhají geostacionární družice. Pro astro-nadšence to zní zajímavě, pro někoho možná hrozivě. Není však důvod k obavám. A jak to souvisí s přebíháním dálnice?
V sobotu 31. 10. 2015 se dočkáme relativně blízkého průletu planetky 2015 TB145 kolem Země. Planetka proletí kolem Země v bezpečné vzdálenosti, jen o něco větší než obíhá náš Měsíc. Obyvatelům Země tedy nic nehrozí. Objekt nicméně bude možné sledovat i běžnými amatérskými dalekohledy při nočním pozorování. Pojďme se na následující událost podívat trochu podrobněji.
Týmu vědců podílejících se na tzv. „letní radioastronomické škole“ se podařilo prozkoumat raderem tvar blízkozemní planetky s označením 2015 HM10, který proletěl kolem Země 7. července 2015. Pozorování bylo umožněno díky radioteleskopům v Green Banku v Západní Virginii a radioteleskopu sítě Deep Space Network v Goldstone v Kalifornii.
Dne 30. června 1908 zasáhl Zemi tunguzský meteorit, asi 40 m velká planetka, která vybuchla nad Sibiří. Iniciativa 100 signatářů vyhlásila tento den jako Den planetek (Asteroid Day).
V pondělí 26. ledna došlo k průletu blízkozemní planetky (357439) 2004 BL26 okolo Země. Z pozorování se ukázalo, že tato planetka je doprovázena malým měsícem. Planetka byla zajímavá také tím, že dosáhla na obloze deváté magnitudy a byla tak pozorovatelná i malými amatérskými dalekohledy. Také na některé české weby dorazila zpráva od zahraničních "ufologú", kteří tvrdí, že se ve skutečnosti jedná o létající talíř [1]. Protože nad lidskou hloupostí zvítězit nelze, tento článek si neklade za cíl s těmito zprávami polemizovat. Chtěl by však zvídavému čtenáři ukázat, jak snímky, na nichž je tento měsíc vidět, správně interpretovat.
Blízkozemní planetky.Autor: NASA. ...v tom čase bude blíže než Měsíc a dokonce se dostane i pod orbity geostacionárních družic. Ke srážce se Zemí ovšem zcela jistě tentokrát nedojde. Blízkozemní planetka označená astronomy jako 2012 DA14 prolétne velmi blízko od Země 15. února 2013. Astronomové spočítali, že až se dostane nejblíže k nám, bude dokonce nejen uvnitř oběžné dráhy Měsíce (asi 384 000 km), ale i blíže, než létají nad zemským rovníkem geostacionární satelity (necelých 36 000 km). Planetka 2012 DA14 totiž bude v minimální vzdálenosti pouhých 28 000 km od povrchu Země. Ke srážce s naší planetou však zcela jistě nedojde, výpočty astronomů jsou přesné. Nebeská mechanika funguje a lze se na ni spolehnout. Jen díky tomu jsme již před mnoha desetiletími mohli vyslat první lidi na Měsíc a zpět a dnes naše sondy přesně navádíme nejen ke vzdáleným planetám, ale dokonce i do blízkosti vybraných malých planetek či komet. Tiskové prohlášení České astronomické společnosti číslo 182 z 8. 2. 2013
Částečné zatmění planetky 2012 XE54.Autor: New Millennium Observatory.Raritní událost se podařilo pozorovat astronomům pozorovat 11. prosince 2012. Na několik hodin se do zemského stínu částečně ponořila planetka 2012 XE54, objevená jen dva dny předtím, a nastalo tak před očima vědců částečné zatmění planetky. Jev, který známě věrně u Měsíce, se tak podařilo pozorovat i u jiného tělesa Sluneční soustavy. Na snímku je zachycena světělná stopa planetky při jejím letu v zemském polostínu.
Asteroid ApophisAutor: NASAKdyž američtí astronomové v roce 2004 objevili asteroid Apophis a provedli prvotní propočty jeho dráhy, zajisté je polil studený pot – výsledky ukázaly dva velmi blízké průlety kolem Země v letech 2029 a 2036, oba s možností srážky, Apophis je přitom těleso s nemalými parametry. Nebezpečí v roce 2029 se postupem času a dalším výzkumem podařilo vyloučit, Damoklův meč, datovaný sedm let poté, však nad Zemí zůstal viset. K jeho eliminaci upřesněním parametrů dráhy posloužil astronomům vzdálený průlet Apophisu kolem Země 9. ledna, tuto středu.
Radarové snímky planetky ToutatisAutor: Steve Ostro, JPLV polovině prosince nás čeká relativně blízké setkání s blízkozemní planetkou Toutatis (4179). Její dráha ve Sluneční soustavě je dobře známa, takže víme, že se této planetky nemusíme obávat. Při jejím blízkém průletu kolem Země bude jasná natolik, že bude pohodlně pozorovatelná i malými amatérskými dalekohledy.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch
NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
