Radar v Arecibu odhalil další dvojplanetku
Opět se ukázalo, jak přínosnou se stala oprava velkého radioteleskopu na ostrově Portoriko. Při snímání blízkozemní planetky s provizorním označením 2020 BX12 se mu 4. února podařilo odhalit, že jde ve skutečnosti o dvě tělesa a podařilo se i zjistit jejich skutečnou velikost. Pozorování proběhlo po měsíční pauze vynucené sérií zemětřesení na jihu ostrova.
Radioteleskop byl poškozen v září 2017 po hurikánu Maria a vážně hrozil jeho zánik. Naštěstí se podařilo najít prostředky na obnovu a od prosince 2017 přináší přístroj nové obrázky. Díky jeho rozměrům mají astronomové jedinečnou příležitost prohlížet si některé blízkozemní planetky nebo jádra komet a zjistit jejich skutečný tvar.
Stejně jako už několikrát v minulosti, podařilo se i tentokrát odhalit malé překvapení v podobě planetky, která se rozpadla na dva kusy. Binární i vícenásobná tělesa nejsou ničím výjimečným a často je odhalíme již pozorování ze Země, třeba díky změnám světelné křivky nebo zákrytovou metodou, ale přímý záznam pomocí radioteleskopu má své kouzlo. Rozeznáme tak nejen tvar planetky, ale často jsou vidět i nějaké krátery.
Těleso bylo objeveno pomocí přehlídky ATLAS na Mauna Loa na Havaji 27. ledna 2020 (z čehož plyne provizorní označení 2020 BX12. Jedná se o potenciálně nebezpečné těleso a to jednak díky své velikosti a také dráze, která se přibližuje zemské na minimální vzdálenost 302 000 km. To je sice o trochu blíž, než vzdálenost k Měsíci, ale faktem je, že zrovna toto těleso nyní bezprostředním nebezpečím pro Zemi není.
V případě této dvojplanetky se podařilo zjistit, že hlavní těleso přibližně kulatého tvaru má velikost nejméně 165 m a kolem obíhající měsíc má asi 70 m. Doba oběhu kolem společného těžiště je kolem 49 hodin. Vzdálenot mezi objekty je nejméně 360 m. Díky zhruba 23h odstupu mezi pozorováními je patrný pohyb obou těles, z něhož lze usuzovat na vázanou rotaci menšího z těles s dobou rotace 45 až 50 hodin, ale jsou zde příliš velké chyby na přesnější určení.
Menší planetka se také na snímcích jeví jasnější, ale není to dáno jejími skutečnými vlastnostmi. Stojí za tím způsob, jakým byla data získána. Používá se odraz radarových paprsků a jejich analýza Dopplerovského posunu frekvence. Objekt rotující pomaleji se vůči pozorovateli jeví zúžený a v Dopplerovském echu jasnější.