Z pátku 12. srpna na sobotu 13. srpna nezůstávejte doma. Teple se oblečte, lapněte karimatku se spacákem a vydejte se na brněnskou Kraví horu. Již podruhé se odtud můžete dívat na meteory z roje Perseid. Výjimečná Noc padajících hvězd začíná v pátek 12. srpna kolem 22. hodiny a končí až za svítání v sobotu 13. srpna.
V roce 2018 se skupina mladých studentů ze SPŠPT Panská rozhodla oslovit širokou veřejnost o získání podpory na vznik dokumentárního filmu „Hledání ztracené tmy“. Přes portál Startovač se jejich projekt stal dokonce jedním z nejúspěšnějších, a tak nic nebránilo tomu film skutečně natočit. Vy se nyní na krátký studentský dokument, v němž vystupují například Pavel Suchan z Astronomického ústavu AVČR, fotograf Petr Horálek nebo ředitel brněnského planetária a senátor Jiří Dušek, můžete podívat. Prostřednictvím dobře prostříhaných rozhovorů a názorných ukázek lze velmi dobře pochopit, v čem tkví hlavní rizika palčivého problému světelného znečištění.
Úřad NASA v pondělí 9. srpna 2021 publikoval snímek s názvem „Perseus and Lost Meteors“ (v překladu Perseus a ztracené meteory). Jeho autory jsou slovenský astrofotograf a popularizátor astronomie Tomáš Slovinský a český astrofotograf Petr Horálek z Fyzikálního ústavu Slezské univerzity v Opavě. Nezvyklý kompozitní snímek, který oběma autorům zabral stovky hodin práce, upozorňuje na blížící se maximum každoročního meteorického roje Perseidy a problém světelného znečištění, díky němuž se (nejen tento) meteorický roj čím dál hůře pozoruje.
Letošní maximum každoročního srpnového meteorického roje Perseid nastane v odpoledních hodinách 12. srpna, tedy v pátek. Nejvíce meteorů v Česku spatříme v nocích ze čtvrtka na pátek (11./12. srpna) a z pátka na sobotu (12./13. srpna). V průběhu těchto nocí uvidíme na městy neosvětlené obloze zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní průměrně 70 meteorů za hodinu. Kromě meteorické podívané obloha nabídne pohled na krásné seskupení dorůstajícího Měsíce se dvěma planetami Sluneční soustavy a jasnou hvězdou.
ÚSTŘEDÍ EVROPSKÉ JIŽNÍ OBSERVATOŘE, GARCHING, 22. ZÁŘÍ 2017: Obloha nad observatořemi Evropské jižní observatoře (ESO) v poušti Atacama v Chile patří k nejtemnějším a lidskou činností nejméně dotčeným místům na světě. Profesionální astronomové používají pokročilou technologii ESO k hledání odpovědí na naše nikdy nekončící otázky o vesmíru. Ovšem tmavé chilské nebe mají v lásce také fotografové. Oddělení ESO pro popularizaci a styk s veřejností podporuje skupinu fotografů nočního nebe zvaných „fotovyslanci ESO“. Na jejich snímcích se kombinují noční obloha a přístroje a zařízení ESO. Jedním z fotovyslanců je Petr Horálek, světově proslulý astrofotograf, spisovatel, cestovatel a astronom. Specializuje se na fotografování vzácných jevů noční oblohy a jeho záběry se často objevují v publikacích ESO, na webových stránkách ESO a objevily se také jako snímky týdne ESO či jako Astronomický snímek dne NASA. Popovídali jsme si s ním o triumfech a výzvách astrofotografie.
Meteorický roj Perseidy, pocházející z prachu komety 109P/Swift-Tuttle, je obecně mezi lidmi tím nejznámějším a nejpopulárnějším každoročním kosmickým představením. Za noc maxima člověk může napočítat až stovky meteorů, uzřít některé opravdu jasné a díky dlouhé, více jak měsíční aktivitě od poloviny července do třetí dekády srpna si oněch „padajících hvězd“ právě z Persea všimne za letních nocí opravdu každý. A tak mě napadlo: Co kdybychom vzali všechny zaznamenané meteory v průběhu alespoň týdne a zobrazili je do jediného snímku celonoční mozaiky (tedy mozaika oblohy od soumraku do úsvitu)? Na tuto otázku jsem se rozhodl odpovědět fotograficky i zpracováním dosti náročným projektem, který jsem dokončil až po bezmála dvou letech.
Na Noc vědců připravuje pardubická hvězdárna bohatý program plný novinek. Tou nejlákavější by se mohla stát zbrusu nová výstava cestovatele, fotografa a popularizátora astronomie Petra Horálka. Výstava s názvem "Sedm perel astronomie" přiblíží návštěvníkům prostřednictvím autorových fotografií sedm nejkrásnějších či nejvzácnějších astronomických úkazů, o které by žádný smrtelník neměl přijít, a na několika panelech nám připomene i problematiku světelného znečištění.
Již po 10. vybrala NASA jako prestižní snímek dne APOD (Astronomy Picture Of the Day) fotografii od českého fotografa Petra Horálka. Snímek publikovaný 10. srpna 2017 s názvem „Noc Perseid“ zobrazuje meteory z každoročního letního roje nad slovenskou vesnicí Vrchteplá z roku 2016, kde se tehdy konala jubilejní 30. mezinárodní „Expedícia Perzeidy“. Letos se uskuteční v termínu 11. – 19. srpna 2017 a široká veřejnost je zvána na zajímavé přednášky.
Dechberoucí fotografie krajin dekorované Mléčnou dráhou, jedinečné záběry slunečních i měsíčních zatmění, schopnost poutavě vyprávět o krásách nočního nebe, cestovatelská dobrodružství do temných končin světa… To vše charakterizuje Petra Horálka, šéfredaktora astro.cz, výjimečného fotografa a nadšeného cestovatele. Petr za své fotografické umění získal mnoho cen, mezi ty nejvýznamnější patří trojnásobné ocenění jeho snímků jako ESO's Picture of the Week a šestinásobné jako NASA's Astronomy Picture of the Day. V roce 2015 vydalo nakladatelství Albatros Petrovu knižní prvotinu – Tajemná zatmění – fascinujícího průvodce nebeskými úkazy, při kterých si Měsíc se Sluncem hrají na schovávanou. Za všemi snímky, kterými Petr pravidelně udivuje fanoušky nočního nebe, stojí nesmírné množství pečlivé práce. A my jsme velmi rádi, že se Petr o své zkušenosti podělil právě se čtenáři Astro.cz.
Evropská jižní observatoř (ESO) včera uvolnila další díl z cyklu krátkých videí ESOcast, která se v několika minutách populární formou snaží divákovi ukázat zákulisí na pozadí vědy a činnosti astronomů v observatořích Paranal, La Silla či ALMA v Chile. V pořadí 81. díl si vzal do hledáčku do jisté míry stále tajuplné atmosférické záblesky – tzv. rudé skřítky. Ty se podařilo v lednu minulého roku pozorovat a zachytit na observatořích La Silla a Paranal českému fotografovi Petru Horálkovi, který byl poté přizván, aby se na tomto krátkém pořadu podílel i jako scénárista a režisér. Ve videu tak najdete krom jeho pozorování i fascinující snímky a záznamy dalších českých autorů, např. prof. Miloslava Druckmüllera, Pavla Štarhy nebo patrně nejaktivnějšího českého pozorovatele těchto nadoblačných blesků – Martina Popka.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2016 obdržel snímek „Pradědovy Perseidy 2016“, jehož autorem je Daniel Ščerba. Píše se rok 258, 10. srpen. Na rošt nad horké uhlí je položen správce chrámové pokladny před několika dny popraveného papeže Sixta II a je opékán zaživa. Po chvíli volá: „Z jedné strany jsem již opečený, pokud mě chcete mít dobře udělaného, je čas mě otočit na druhou stranu“. Toto utrpení podstoupil poté, co během tří dnů rozdal většinu papežského majetku chudým, aby nepadl do rukou Římanů a císaře Valeriána. Jak je vidět, svatý Vavřinec neplakal, ovšem legendy připsaly jasné záblesky na obloze, objevující se v polovině srpna právě, jistě právě shodě dat, tomuto světci. A tak tedy …
Z bratislavského vydavateľstva Slovenskej akadémie vied VEDA sa 13. júna do tlače v tlačiarňach TBB, a. s., Banská Bystrica, dostáva rozsiahla reprezentačná monografia banskobystrických autorov Dušana Kováča a Fedora Mikoviča, ktorí s kolektívom bezmála šesťdesiatich spoluautorov vytvorili monumentálne 320-stranové obrazovo-slovné knižné dielo. Jeho vydanie načasovali k štyrom významným výročiam.
V každodenním zveřejňování nejkrásnějších astronomických fotografií NASA 29. května 2023 zveřejnila snímek od českého autora. K dnešnímu dni se v tomto prestižním přehledu objevilo celkem 61 českých fotografií. Dominuje mezi nimi autor dnešního Astronomického snímku dne Petr Horálek, který tímto dosáhl na celou čtyřicítku takto zveřejněných snímků. Astronomické snímky dne NASA jsou dostupné i české veřejnosti, a to na webu České astronomické společnosti www.astro.cz, kde je každý den zveřejňujeme s českým popisem, jehož autorem je Ing. Josef Chlachula, který jej každý den bez jediné přestávky překládá již neuvěřitelných více jak 23 roků. Tiskové prohlášení České astronomické společnosti č. 297.
Snímek z družice NOAA-20 pořízený 4. dubna 2025 kolem 03:04 našeho času, krátce po západu Měsíce, vznikl díky přístroji VIIRS, který je určený pro sledování atmosféry a zemského povrchu v noci. Pokud je scéna nasvícena Měsícem, blíží se snímky denním záběrům „obohaceným“ o světla měst. Za bezměsíčných nocí lze sledovat i výrazně slabší zdroje – např. větší požáry, menší vesničky, ropné plošiny, větší rybářské a výletní lodi, z přirozených jevů v atmosféře pak polární záře a noční airglow i nehomogenity v něm.
Data ze sítě CEMeNt jsou nedílnou součástí databáze EDMOND (European viDeoMeteOr Network Database), která sdružuje data z videopozorování meteorů od roku 2001. Použití videotechniky pro sledování a nahrávání meteorů začalo v 70. letech minulého století a od té doby prochází překotným rozvojem. I když využití této techniky bylo zpočátku doménou profesionálních astronomů, amatérští pozorovatelé hlavně v Japonsku a Holandsku v roce 1980 začali s vývojem systémů použitelných i v amatérských podmínkách. Následný vývoj amatérských pozorovacích stanic pokračoval rychlým tempem, a to hlavně v souvislosti se zdokonalováním a inovacemi CCD nebo CMOS technologie, a také se stále snadnější dostupností tohoto vybavení pro amatérské astronomy. Zpočátku roztříštěné národní sítě, případně osamělí pozorovatelé v rámci Evropy, Austrálie, Severní Ameriky a také Jižní Ameriky, byli sdruženi do centralizované databáze drah EDMOND, která byla založena v roce 2011.
…i když tradice sahá dále – neuvěřitelných 30 roků letos uplynulo od první oficiální expedice „Perzeidy“ pořádané Astronomickým klubem Juraja Bardyho v Plevníku-Drienovom a Astronomickým kabinetom pri POS v Považskej Bystrici. Vědecky jedny z nejpřínosnějších expedic na Slovensku ve spolupráci s členy České astronomické společnosti by se již daly označit za legendu. Ostatně za vše mluví fakt, že jeden z ročníků – rok 2001 – byl společný s neméně legendárními expedicemi České astronomické společnosti, jíž se účastnila nezapomenutelná osobnost české astronomie – Vladimír Znojil. I nadále se však expedic ve Vrchteplé účastní mimořádné osobnosti české (a samozřejmě slovenské) astronomie, nositelé významných ocenění, kteří zde přednáší mladým astronomům nebo se přímo podílejí na vědeckých pozorováních. Z českých hostů můžeme zmínit Libora Lenžu, Jakuba Koukala nebo Jakuba Černého.
Pohled na tento snímek může evokovat, že jde o celkem pěkné spojení hvězdného nebe severní a jižní polokoule. Hlubší pohled pak přinese otázku, proč ty dva oblouky na sebe zcela nenavazují? Až pohled na anotovanou verzi anebo přečtení tohoto textu přinese překvapivé vysvětlení, které byste s velkou pravděpodobností vůbec nečekali…
V pátek 3. května byl slavnostně vyhlášen Park tmavej oblohy Muránska planina. Stalo se tak přímo v Národním parku Muránska planina na Zbojské. Memorandum podepsali zástupci Oblastnej organizácie cestovného ruchu GEMER, Správy národného parku Muránska planina, obce Muráň, Krajskej organizácie cestovného ruchu Banskobystrický kraj Turizmus, Krajskej hvezdárně a planetária Maximiliána Hella v Žiari nad Hronom, Slovenského zväzu astronómov a Slovenskej astronomickej spoločnosti pri SAV.
Síť CEMeNt (Central European MetEor NeTwork) byla založena v roce 2010 jako amatérská platforma pro přeshraniční spolupráci v oblasti pozorování videometeorů mezi Českou republikou a Slovenskem. Již od počátku existence byly pozorovací aktivity sítě CEMeNt koordinovány s dalšími podobnými amatérskými sítěmi v oblasti střední Evropy (maďarská síť HMN, polská síť PFN, atd.). Cílem sítě CEMeNt je v současné době produkování přesných drah meteorů společně s atraktivními snímky a záběry meteorů v HD formátu. Ke zjištění maximálního množství informací o meteorickém materiálu jsou využívány spektrografy, přičemž cílem je provázat reálná spektra meteorů se spektry meteoritů získaných měřením v laboratoři.
Dva fotografové, dvě zemské polokoule, jedna obloha. Pohled k ní je limitován obzorem, a tak v jednom okamžiku na jednom místě můžeme uvidět jen polovinu výhledu do vesmíru. Ale co když – i bez nutného cestování mimo naši planetu – existuje způsob zaznamenat sféru celou? Pak by výsledky vypadaly takto. S legendárním a světově uznávaným fotografem Juanem C. Casadem jsme se zaměřili na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus, oba pohledy vznikly na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží na prakticky stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku. Mozaika byla 27. února 2020 publikována jako Astronomický snímek dne NASA.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.
Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu
Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
