Související stránky k článku Hledá se pozorovatel Slunce
Sluneční skvrny.Autor: Pavel UhrinNa sluneční tváři se na nás opět usmívají výraznější skvrny, které jsou za vhodných podmínek či přes bezpečný filtr viditelné i pouhýma očima. Dalekohled je pak krásně rozloží na jejich temné umbry a paprskovité penumbry. Ačkoliv jsou a ještě hlavním hitem noční oblaka, jejichž letošní sezóna nás už stihla mile překvapit a vyplatí se dále za soumračných dob brouzdat očima po obzoru, i skvrny fotografy zaujaly. Snímky skvrn AR1504 a AR1505 nám již několik čtenářů zaslalo, což si zaslouží tuto galerii. Autorům děkujeme a připomínáme, že výrazné skvrny budou vidět ještě necelý týden.
Aktualizováno: 2. července 2012, 0:03 SELČ.
Pierre Vermot ze Skupiny galaxií a planetárních systémů ASU analyzoval interferometrická pozorování blízké aktivní galaxie NGC 1068. Povšiml si, že pořízené údaje svědčí o nesymetriích v umístění struktur aktivního jádra, v rozporu se současnými modely.
Autor: Jan ZahajskýO současné zvýšené sluneční aktivitě jsme psali dnes ráno. V průběhu včerejska a v noci na dnešek ovšem nám ještě navíc dorazilo i několik zdařilých fotografií slunečního kotouče se zmíněnou velkou skvrnou AR1429. Skvrna bude pozorovatelná následujících přibližně devět dní. Na pozorování či fotografování se nezapomeňte vybavit bezpečným filtrem. Do té doby se můžete na tvář Slunce podívat prostřednictvím této fotogalerie. Za zaslané snímky autorům děkujeme.
Aktualizováno: 16. března 2012, 20:05 SEČ.
Kolektiv autorů studoval zajímavý gama záblesk zachycený přístroji družice INTEGRAL a následně pozemní pozorovací sítí optických dalekohledů. Autoři pořízená pozorování detailně analyzují a ukazují, že záblesk a následně pozorovaný optický dosvit jsou nejspíše dílem dvou různých fyzikálních procesů.
Sluneční skvrna AR1339. Zdroj: SDO/NASA.Slunce nám už asi týden - pokud nám to nekazí inverze - nastavuje krásně skvrnitou tvář s dominující sluneční skvrnou AR1339. Díky své velikosti, která v delším rozměru přesahuje 180 tisíc km a vešlo by se tak do ní vedle sebe asi 14 Zemí, je skvrna viditelná přes bezpečný filtr malým dalekohledm či i očima. Do redakce již došlo několik zdařilých snímků, za které děkujeme. Skvrnu budeme moci pozorovat ještě přibližně týden...
Aktualizováno: 14. listopadu 2011, 19:21 SELČ.
Sluneční protuberance patří mezi velmi dynamické projevy sluneční aktivity. Vznikají v komplikovaných strukturách koronálního magnetického pole, v nichž kondenzuje látka s vlastnostmi chromosféry. Určení teploty plazmatu v protuberancích je náročným úkolem. Petr Heinzel společně s dalšími kolegy ze Slunečního oddělení ASU i kolegy ze zahraničních institucí ukazuje, že s pomocí rádiového interferometru ALMA lze tuto úlohu vyřešit.
Plyn v galaxiích podléhá mnoha změnám vyplývajícím mimo jiné z interakcí s vnějším prostředím. V kupách galaxií často dochází k vytrhávání celých plynných oblaků, které za galaxiemi zanechávají velmi dlouhé ohony. Pavel Jáchym z ASU v čele rozsáhlého mezinárodního týmu studoval velmi neobvyklý oblak v kupě galaxií v souhvězdí Lva.
Velmi hmotné hvězdy, které přežijí fázi červených nadobrů, dožívají v krajnostech. Jejich nestabilní atmosféry napomáhají epizodickým výronům hmoty, které jednak mění jejich vzhled pro vzdáleného pozorovatele a hvězdy tak doslova klamou tělem, ale také silně ovlivňují své okolí. Tým astronomů vedený Michalisem Kourniotisem a Michaelou Kraus z ASU se zaměřil na zpřesnění údajů o osmi veleobřích hvězdách nacházejících se v sousedních galaxiích Magellanových oblaků.
Tým astronomů vedený Petrem Fatkou z ASU studoval dvojici planetek 2019 PR2 a 2019 QR6 s nápadně podobnými oběžnými drahami. Ve své práci ukazují, že tato tělesa jsou nejspíše produktem rozpadu, ke kterému došlo jen před několika málo stovkami let. Současně ukazují, že po svém oddělení muselo být alespoň jedno z těles nějakou chvíli kometárně aktivní.
Kosmické mise zaměřené na studium polarizace rentgenového záření slibují vnést nový vítr do výzkumu akrečních disků kolem kompaktních objektů. J. Podgorný a M. Dovčiak z ASU v mezinárodní spolupráci s pomocí počítačového modelu studovali modelové situace akrece v okolí černé díry a určili, jaké spektrální a polarizační vlastnosti by mělo mít elektromagnetické záření pocházející od těchto zdrojů.
Autorský tým složený převážně z pracovníků Oddělení galaxií a planetárních systémů Astronomického ústavu AV ČR s pomocí numerických simulací prověřoval, kolik látky mohou do blízkosti obřích černých děr v centrech galaxií doručit vybuchující supernovy. Přispěli tak do probíhající debaty nad jednou z nejdůležitějších nevyřešených otázek současné astrofyziky.
Michaela Kraus ze stelárního oddělení ASU spolu s Grigorisem Maraveliasem z Řecka studovala výrony hmoty hvězdy ρ Cas zachycené pozorovateli používajícími jak digitální technologie, tak vizuální pozorování. V práci ukazují, že pro výzkum významných změn jasností hvězd jsou vizuální techniky dostačující a vzhledem k délce časové řady i nenahraditelné. Hvězda se nejspíše v Hertzsprungově-Russelově diagramu posunuje k hraně žluté mezery.
Existence párů nebo dokonce skupin mezi meteory je dlouho otevřenou otázkou. Geneticky spjatá tělíska, k jejichž oddělení došlo jen pár dní před jejich destrukcí v zemské atmosféře, jsou velmi lákavou myšlenkou. Pavel Koten z ASU vedl tým, který několika metodami vyšetřoval, zda jsou zdánlivé páry nebo skupiny meteorů skutečností nebo jen náhodným efektem. Studii založil na videosledování Geminid v roce 2006.
