Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Slunce má tvar téměř ideální koule

Slunce má tvar téměř ideální koule

Slunce a sluneční skvrny
Slunce a sluneční skvrny
Slunce je těleso téměř ideálního kulového tvaru, jaký kdy byl doposud změřen. Kdybychom jeho průměr zmenšili na velikost plážového míče, pak bude mít tvar koule, jejíž největší a nejmenší průměr se bude lišit méně, než je tloušťka lidského vlasu.

Slunce se otáčí rychlostí zhruba jednou za 28 dnů a protože nemá pevný povrch, mělo by být nepatrně zploštělé. Toto velmi malé zploštění bylo v uplynulých 50 letech zjišťováno pomocí nejrůznějších přístrojů za účelem studia rotace Slunce, především rotace podpovrchových vrstev, které nemůžeme přímo pozorovat.

Nyní Jeff Kuhn a Isabelle Scholl (Institute for Astronomy, University of Hawaii, Manoa), Rock Bush (Stanford University) a Marcelo Emilio (Universidade Estadual de Ponta Grossa, Brazílie) použili přístroj Helioseismic and Magnetic Imager (HMI) na palubě sluneční družice NASA s názvem Solar Dynamics Observatory (start 11. 2. 2010) k získání odpovědi na tuto otázku, která podle nich již bude definitivní.

Protože na oběžné dráze kolem Země nepřekáží kosmickým observatořím v pozorování atmosféra, která by deformovala obraz Slunce, byli astronomové schopni získat pomocí přístroje HMI dokonalé snímky vhodné na určení tvaru slunečního kotouče, a to s nevídanou přesností. Výsledky měření naznačují, že pokud by bylo Slunce zmenšeno na kouli o průměru jeden metr, jeho rovníkový průměr by byl pouze o 17 milióntin metru větší než polární průměr ve směru sever-jih, tj. mezi severním a jižním pólem, kterými prochází rotační osa.

Zjistili rovněž, že zploštění Slunce bylo pozoruhodně konstantní po celou dobu měření a příliš malé na to, aby se dalo předpovědět na základě rotace povrchu Slunce. Z toho vyplývá, že ostatní podpovrchové síly, jako je například sluneční magnetismus nebo přítomné turbulence mohou mít mnohem větší vliv, než se doposud předpokládalo.

Jeff Kuhn, vedoucí týmu a hlavní autor článku publikovaného v Science Express, říká: "Dlouhé roky jsme věřili tomu, že nám naše proměnlivá měření sdělovala, že se Slunce mění; nicméně tyto nové výsledky říkají něco jiného. Zatímco téměř všechno se na Slunci mění v souladu s jedenáctiletým cyklem výskytu slunečních skvrn, jeho tvar zcela určitě ne."

Tato práce byla podpořena grantem NASA uděleným Stanford University a University of Hawaii.

Zdroj: phys.org.news
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




Štítky: NASA, Sdo, Slunce


50. vesmírný týden 2024

50. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 12. do 15. 12. 2024. Měsíc je nyní na večerní obloze ve fázi kolem první čtvrti a dorůstá k úplňku. Nejvýraznější planetou je na večerní obloze Venuše a během noci Jupiter. Ideální viditelnost má večer Saturn a ráno Mars. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Geminid. Uplynulý týden byl mimořádně úspěšný z pohledu evropské kosmonautiky, ať už vypuštěním mise Proba-3 nebo úspěšného startu rakety Vega-C s družicí Sentinel-1C. A před čtvrtstoletím byl vypuštěn úspěšný rentgenový teleskop ESA XMM-Newton.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách

Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2024 obdržel snímek „Velká kometa C/2023 A3 Tsuchinshan-ATLAS v podzimních barvách“, jehož autorem je Daniel Kurtin.     Komety jsou fascinující objekty, které obíhají kolem Slunce a přinášejí s sebou kosmické stopy ze vzdálených

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC1909 Hlava čarodejnice

Veríte v čarodejnice? Lebo ja som Vám hlavu jednej takej vesmírnej čarodejnice aj vyfotil. NGC 1909, alebo aj inak označená IC 2118 (vďaka svojmu tvaru známa aj ako hmlovina Hlava čarodejnice) je mimoriadne slabá reflexná hmlovina, o ktorej sa predpokladá, že je to starobylý pozostatok supernovy alebo plynný oblak osvetľovaný neďalekým superobrom Rigel v Orióne. Nachádza sa v súhvezdí Eridanus, približne 900 svetelných rokov od Zeme. Na modrej farbe Hlavy čarodejnice sa podieľa povaha prachových častíc, ktoré odrážajú modré svetlo lepšie ako červené. Rádiové pozorovania ukazujú značnú emisiu oxidu uhoľnatého v celej časti IC 2118, čo je indikátorom prítomnosti molekulárnych mrakov a tvorby hviezd v hmlovine. V skutočnosti sa hlboko v hmlovine našli kandidáti na hviezdy predhlavnej postupnosti a niektoré klasické hviezdy T-Tauri. Molekulárne oblaky v IC 2118 pravdepodobne ležia vedľa vonkajších hraníc obrovskej bubliny Orion-Eridanus, obrovského superobalu molekulárneho vodíka, ktorý vyfukovali vysokohmotné hviezdy asociácie Orion OB1. Keď sa superobal rozširuje do medzihviezdneho prostredia, vznikajú priaznivé podmienky pre vznik hviezd. IC 2118 sa nachádza v jednej z takýchto oblastí. Vetrom unášaný vzhľad a kometárny tvar jasnej reflexnej hmloviny silne naznačujú silnú asociáciu s vysokohmotnými žiariacimi hviezdami Orion OB1. Prepracovaná verzia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 150/600 (150/450 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Gemini EAF focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 209x240 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, master bias, 90 flats, master darks, master darkflats 4.11. až 7.11.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »