Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Spousta skryté hmoty v blízkosti Slunce

Spousta skryté hmoty v blízkosti Slunce

Předpokládaný
Předpokládaný "disk" skryté hmoty v naší Galaxii
Astronomové z Universität Zürich, Eidgenössische Technische Hochschule Zürich, University of Leicester a NAOC Beijing objevili velké množství "neviditelné" skryté hmoty v blízkém okolí Slunce. Jejich závěry jsou v souladu s teoriemi, podle nichž je naše Galaxie obklopena masivním útvarem označovaným jako tzv. halo, tvořeným skrytou hmotou. Výsledky budou publikovány v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.

Existenci skryté hmoty navrhoval švýcarský astronom Fritz Zwicky již ve 30. letech minulého století. Zjistil, že skupina galaxií musí být zaplněna záhadnou skrytou hmotou, která ji udržuje před rozpadem. Přibližně ve stejné době Jan Oort (Nizozemí) zjistil, že hustota hmoty v (galaktickém) okolí Slunce je téměř 2krát vyšší, než se dá vysvětlit přítomností hvězd a samotného plynu. V uplynulém desetiletí astronomové rozvinuli teorie skryté hmoty, které vysvětlují vlastnosti hvězdokup a galaxií ve vesmíru, avšak množství skryté hmoty v blízkém sousedství Slunce zůstávalo nadále nevysvětlenou záhadou.

V desetiletí následujícím po Oortově měření bylo zjištěno 3 až 6krát více skryté hmoty, než se předpokládalo. V posledních letech nová data a nové metody potvrdily zase podstatně méně skryté hmoty, než bylo předpovězeno. Vědecká veřejnost byla rozpačitá; všeobecně se předpokládalo, že pozorování a analýzy zkrátka nejsou dostatečně citlivé, aby bylo možné uskutečnit nová spolehlivá měření.

V této nejnovější publikované studii si jsou autoři jisti svými měřeními a jejich přesností. Je to proto, že vycházeli z nejmodernějších simulací naší Galaxie k prověření metody určování hmotnosti při použití reálných dat. Vyplynula z toho četná překvapení. Zjistili například, že standardní techniky použité v uplynulých 20 letech byly zkreslené, vždycky měly snahu podceňovat množství přítomné skryté hmoty. Když astronomové rozpracovali nové nestranné techniky, získali správné odpovědi z nasimulovaných dat. Využitím této techniky k určování poloh a rychlostí oranžových trpaslíků spektrální třídy K v blízkém okolí Slunce získali nová měření hustoty lokální skryté hmoty.

Vedoucí autorka článku Silvia Garbari říká: "Jsme si na 99 % jisti, že skrytá hmota v blízkém okolí Slunce existuje. Ve skutečnosti je hustota skryté hmoty nepatrně vyšší. Je zde asi 10% možnost, že se jedná pouze o statistické odchylky. Avšak s 90% jistotou jsme objevili více skryté hmoty, než se očekávalo. Pokud bude v budoucnu tato hodnota potvrzena, význam měření ještě vzroste. Bude to první důkaz pro existenci disku skryté hmoty v naší Galaxii, jak nedávno předpověděla teorie a počítačové simulace jejího vzniku. Nebo se může ukázat, že oblast skryté hmoty vytvářející halo naší Galaxie je zploštělá, čímž došlo k lokálnímu zvýšení hustoty skryté hmoty."

Mnozí fyzikové vsadili na to, že skrytá hmota je tvořena novými základními částicemi, které velmi slabě interagují s obyčejnou hmotou - avšak dostatečně silně na to, aby byly detekovány v experimentech hluboko pod zemským povrchem, kde nejsou ovlivňovány kosmickým zářením a kde jsou odstíněny horninou o tloušťce více než jeden kilometr.

Co je důležité při pečlivých měřeních hustoty lokální skryté hmoty při takovýchto experimentech, vysvětluje spoluautor objevu prof. George Lake: "Pokud by byla skrytá hmota tvořena základními částicemi, miliardy z nich by prošly vašimi těly v době, kdy dokončujete čtení těchto řádků. Experimentální fyzikové doufají, že každý rok zachytí alespoň několik těchto částic v probíhajících experimentech, jako je XENON a CDMS, které jsou v současné době v provozu. Znalost vlastností lokální skryté látky je klíčem k odhalení, z jakého druhu částic je složena."

Zdroj: spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Slunce, Skrytá látka


11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »