Hluboko pod plynnou atmosférou obklopující největší Saturnův měsíc Titan se rozkládá Kraken Mare, jezero (nebo spíše moře) kapalného metanu. Astronomové z Cornell University odhadli, že toto jezero je ve svém středu přinejmenším 300 metrů hluboké – což je dostatečný prostor pro potenciální průzkum pomocí robotické ponorky.
NASA vybrala k realizaci misi s názvem Dragonfly (Vážka), jejímž úkolem bude detailní průzkum Saturnova měsíce Titan. Jedná se o tzv. kvadrokoptéru, která bude přelétávat z místa na místo a studovat různá místa jak na povrchu pomocí řady vědeckých přístrojů, tak i pod povrchem pomocí radaru, ale i hustou atmosféru.
Podle pozemských standardů je Saturnův měsíc Titan podivným místem ve vesmíru. Je větší než planeta Merkur a je zabalen do husté atmosféry (je to jediný měsíc ve Sluneční soustavě s hustým ovzduším), jeho povrch je pokryt řekami a jezery kapalných uhlovodíků jako je metan a etan. Pod tlustou kůrou vodního ledu může existovat oceán kapalné vody, který může být potenciálním místem pro výskyt života.
Vědecký tým pod vedením pracovníků University of Hawaii at Mānoa poskytnul odpověď na klíčovou otázku týkající se povrchu Saturnova měsíce Titan. Radarový snímek povrchových útvarů pořízený sondou Cassini zachycuje tmavé pruhy vytvarované z písečných dun organické povahy, které se táhnou v oblasti rovníku na značnou vzdálenost.
Na ilustračním obrázku v úvodu článku je znázorněn projekt NASA s názvem Dragongly, což je létající dron určený k výzkumu Saturnova nevětšího měsíce Titan. Při využití výhody husté atmosféry a nízké gravitace bude sonda Dragonfly studovat na několika místech ledový povrch měsíce, odebírat vzorky a určovat složení organického materiálu na povrchu Titanu za účelem zjištění obyvatelnosti prostředí, a také zkoumat vývoj chemického složení v období před možným vznikem života.
Déšť, jezera a povrch erodovaný organickými látkami se nacházejí nejen na Zemi, ale i na Titanu, největším měsíci planety Saturn. Avšak na Titanu se nachází metan – nikoliv voda – který v kapalném stavu zaplňuje jezera, přičemž v podobě deště dopadá na povrch měsíce. Zatímco vědci zkoušeli najít zdroj metanu na měsíci Titan, Caitlin Griffithová a její spolupracovníci z University of Arizona objevili poněkud nepředvídané dlouhé ledové útvary, které obepínají téměř celou polovinu obvodu Titanu.
Kosmická sonda NASA s názvem Cassini je zdrojem nových objevů i dlouho po ukončení její činnosti. Na snímcích například v závěru svého výzkumu zachytila oblast o velikosti 120 000 kilometrů čtverečních blízko severního pólu největšího Saturnova měsíce Titan, která vypadala podobně jako „mokrý chodník po velkém dešti“. Tyto dešťové srážky astronomové dávají do souvislosti se změnami ročních období na Titanu přinášejících léto na severní polokouli. Toto jsou první zaznamenané letní dešťové srážky na severní polokouli tohoto měsíce. Avšak je velmi podivné, že déšť přišel bez toho, aby byla pozorována oblačnost.
Data z kosmické sondy NASA s názvem Cassini vedla k odhalení obrovských prachových bouří v rovníkových oblastech Saturnova měsíce Titan. Objev publikovaný 24. 9. 2018 v časopise Nature Geoscience řadí Titan jako třetí objekt mezi tělesa ve Sluneční soustavě – kromě Země a Marsu – na nichž byly písečné či prachové bouře pozorovány. Tato pozorování pomáhají astronomům lépe porozumět fascinujícímu a dynamickému prostředí největšího měsíce Saturnu.
Stavba ponorky se stává složitější, pokud se má pohybovat v prostředí tvořeném kapalným metanem a etanem, kde teplota klesá na -185 °C. Výzkumníci z Washington State University již několik let spolupracují s NASA na zjištění, jak by mohla ponorka fungovat na Titanu – největším z měsíců planety Saturn a druhém největším měsíci ve Sluneční soustavě. Americká kosmická agentura plánuje vyslat opravdovou ponorku k průzkumu moří na Titanu zhruba za 20 let. K usnadnění konstrukce si výzkumníci vytvořili v pozemské laboratoři model moře na Titanu.
Se svojí hustou a na uhlovodíky bohatou atmosférou je Titan předmětem zájmu již několik desetiletí. A s úspěchem mise Cassini-Huygens, která začala zkoumat planetu Saturn a její soustavu měsíců v roce 2004, existuje „na stole“ mnoho návrhů na realizaci pokračujících misí, které by se měly zaměřit na výzkum povrchu Titanu a jeho metanových jezer mnohem podrobněji.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4
