Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  Saturnův měsíc Titan je „zralý“ na výsadek dronů

Saturnův měsíc Titan je „zralý“ na výsadek dronů

Osmivrtulový dron (Dragonfly) by byl vhodný k výzkumu Titanu
Autor: APL/Michael Carroll

Se svojí hustou a na uhlovodíky bohatou atmosférou je Titan předmětem zájmu již několik desetiletí. A s úspěchem mise Cassini-Huygens, která začala zkoumat planetu Saturn a její soustavu měsíců v roce 2004, existuje „na stole“ mnoho návrhů na realizaci pokračujících misí, které by se měly zaměřit na výzkum povrchu Titanu a jeho metanových jezer mnohem podrobněji.

Výzvy, které současně vedou k některým poměrně neobvyklým myšlenkám, pokrývají široký okruh od balónů a přistávacích modulů až k létajícím dronům a ponorkám. Novinkou je návrh létajícího dronu, navrženého výzkumníky NASA’s JHUAPL, který vypadá velmi odvážně. Tento osmivrtulový létající prostředek bude schopen vertikálního startu a přistání (vertical-takeoff and landing, VTOL), umožňující v příštích desetiletích výzkum atmosféry i povrchu měsíce Titan.

Koncept této mise byl navržen vědeckým týmem, jehož vedoucí byla Elizabeth Turtle, astronomka z NASA’s Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory (JHUAPL). V únoru letošního roku byl koncept mise představen v rámci pracovního semináře „Planetary Science Vision 2050 Workshop“ a znovu v březnu na 48. konferenci Lunar and Planetary Science Conference in The Woodlands, Texas.

Takováto mise, jak objasnila Elizabeth Turtle, přichází v pravý čas a je nezbytná. Nejen proto, aby byla zkonstruována na základě mnoha nedávno vyvinutých robotických sond (jako je například rover Curiosity nebo kosmická sonda Cassini). Na Titanu není nedostatek příležitostí pro vědecký výzkum. Elizabeth Turtle pokračuje: „Oceán na Titanu je prostředí s unikátním vývojem, který je bohatý na složité organické chemické látky vyskytující se rovněž v jeho atmosféře i na povrchu. Tato kombinace dělá z Titanu obzvlášť dobrý cíl pro výzkum obyvatelnosti těles. Jednou z největších otázek týkajících se vývoje života je, jak chemické interakce vedly k biologickým procesům. Experimenty v prebiotické chemii probíhají na Titanu po mnoho miliónů roků – na časové škále, kterou není možné napodobit v laboratoři – a výsledky těchto experimentů mohou být na místě studovány.“

Sestava balónu a létajícího dronu k výzkumu Titanu Autor: NASA/STMD
Sestava balónu a létajícího dronu k výzkumu Titanu
Autor: NASA/STMD
Návrh je založen z části na předchozích úvahách o výzkumu, jako je Campaign Strategy Working Group (CSWG) on Prebiotic Chemistry in the Outer Solar System (strategická kampaň pracovní skupiny pro prebiotickou chemii ve vnějších oblastech Sluneční soustavy). Tento průzkum zdůrazňuje, že pohybující se vzdušné prostředky (vzducholoď či balón) by byly docela vhodné k výzkumu Titanu. Titan je dalším známým tělesem kromě Země, které má hustou dusíkatou atmosféru – čtyřikrát hustější než pozemská – avšak jeho gravitace dosahuje přibližně 1/7 zemské přitažlivosti.

Avšak balóny a vzducholodě nejsou schopné studovat metanová jezera na Titanu, která jsou jedním z nejnapínavějších lákadel, pokud se týká výzkumu prebiotické chemie. A co více, atmosférické létající prostředky nejsou schopny uskutečnit chemickou analýzu přímo na povrchu (in-situ), jak to uskutečňovaly pojízdné laboratoře na Marsu (Spirit, Opportunity a Curiosity).

Pro nadzemní výzkum Titanu bylo zvažováno několik odlišných metod (vrtulníky, různé typy balónů, vzducholodi),“ říká Elizabeth Turtle. „Létající vážka má výhodu v současné době vyvíjeného letounu s větším počtem rotorů umožňující přemísťování z místa na místo a přistání na povrchu s důmyslným vědeckým vybavením. Protože létající vážka (Dragonfly) bude schopná se přemísťovat na velké vzdálenosti – několik desítek kilometrů najednou a až několik stovek kilometrů za celou misi – bude schopna uskutečnit měření na četných místech s velmi odlišným geologickým vývojem.“

Na 48. konferenci Lunar and Planetary Science Conference byl oficiálně představen koncept „Dragonfly“ (létající vážka), který je tak nazýván pro podobu s vrtulníkem k provádění jak atmosférických výzkumů, tak i ke studiu povrchu. Tento dopravní prostředek se čtyřmi rotory, jak bylo argumentováno, by byl schopen využít hustou atmosféru Titanu a nízkou gravitaci k získání vzorků a určit složení povrchu na několika různých geologických lokalitách.

Umělecká představa flotily dronů k výzkumu Titanu Autor: APL/Michael Carroll
Umělecká představa flotily dronů k výzkumu Titanu
Autor: APL/Michael Carroll
V posledním návrhu obsahuje Dragonfly osm rotorů (po dvou umístěných v každém z jeho čtyř rohů) k dosažení a udržení letu. Velmi podobně jako Curiosity a připravovaný rover Mars 2020 bude Dragonfly poháněn radioizotopovým termoelektrickým generátorem MMRTG (Multimission Radioisotope Thermoelectric Generator). Tento systém využívá teplo generované při rozpadu plutonia-238 k výrobě elektrické energie, což může udržovat automatickou misi v provozu po dobu několika let.

A nyní je ta správná doba,“ říká Elizabeth Turtle. „Můžeme stavět na tom, co jsme se dozvěděli na základě výzkumu realizovaném dvojicí sond Cassini-Huygens a uskutečnit další krok při výzkumu Saturnova měsíce Titan.“

V současné době NASA’s Jet Propulsion Laboratory vyvíjí podobný koncept známý jako Mars Helicopter pro použití k výzkumu planety Mars. Předpokládá se, že tento atmosférický dron bude vypuštěn společně s pojízdnou laboratoří Mars 2020. V tomto případě navrhovaná koncepce počítá s dvojicí souosých rotujících vrtulí, které budou poskytovat nejlepší poměr tahu k hmotnosti v řídké atmosféře Marsu.

Pokud NASA vybere projekt Dragonfly k výzkumu Titanu, sonda by mohla být připravena ke startu v polovině příštího desetiletí a v dalším desetiletí může dosáhnout svého cíle. Data získaná kosmickou sondou Cassini poskytnou informace o vhodných místech k přistání. Jakmile Dragonfly přistane, bude schopen oblast detailně prozkoumat. Následně se může vznést do vzduchu a zkoumanou oblast z výšky zmapovat. Poté může přistát na stejném místě a pokračovat v průzkumu, nebo naopak přistát v další zajímavé lokalitě. Předpokládá se vyslání několika exemplářů létajících dronů k zajištění komplexního průzkumu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] universetoday.com
[2] nbcnews.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Dragonfly, Saturnův měsíc Titan


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »