Související stránky k článku Rozhovor: Petr Pecina – Pozorování meteorů radarem
Jako obvykle, dnes na státní svátek 17. listopadu, nás čeká již tradičně maximum známého meteorického roje – Leonidy. K pravidelnému maximu tedy letos dojde opět dnes v noci ze 17. na 18. listopadu. Jejich činnost trvá přibližně od 6. do 30. listopadu 2015. Za dobrých pozorovacích podmínek je možné vidět kolem 15 meteorů za hodinu. Měsíc se letos bude nacházet pár dní před první čtvrtí, bude zapadat kolem 21:30 SEČ, což znamená, že pozdější noční pozorování nebude rušit. V listopadu jsou kromě Leonid v činnosti i jiné roje. Meteor z roje Leonid si však nemůžeme splést s jiným, protože Leonida se pohybuje velmi rychle. Do zemské atmosféry vstupují téměř nejvyšší možnou vstupní rychlostí, kolem 71 km/s. Meteory vylétávají ze souhvězdí Lva (hlava Lva).
Hvězdokupy se na první pohled mohou zdát klidnými a neměnnými shluky hvězd, ale ve skutečnosti v nich probíhá neustálý dynamický tanec plný těsných přiblížení hvězd, občasných kolizí a výměn energie. Nová studie vedená Václavem Pavlíkem z Oddělení galaxií ASU ukazuje, že právě tyto interakce mezi hvězdami – zejména mezi binárními a jednotlivými – mohou zásadně měnit vnitřní uspořádání hvězd v kulových hvězdokupách. Modely naznačují, že těsná přiblížení hvězd ke dvojhvězdným systémům, konkrétně hmotným binárním černým dírám, napomáhají promíchávání různých populací hvězd.
Již v noci ze středy na čtvrtek se můžeme těšit na maximum jednoho z největších meteorických rojů – Perseidy. I přesto, že se jedná o nejslavnější roj severní polokoule, stále je na něm co zkoumat. Hvězdárna Valašské Meziříčí se proto podílí na společném projektu vypuštění stratosférického balónu v noci maxima Perseid. V gondole balonu bude kromě jiných experimentů umístěna kamera určená k záznamu meteorů ze stratosféry.
Nedávná astronomická studie sledující pohyb Sluneční soustavy v minulosti přinesla důkazy, že za zjištěnou anomálií v koncentraci radionuklidu berylia-10 (10Be) v hlubokomořských sedimentech může stát výbuch blízké supernovy. Výzkum využívá vysoce přesná data z mise Gaia Evropské kosmické agentury (ESA) k rekonstrukci drah Slunce a okolních hvězdokup za posledních 20 milionů let a počítá pravděpodobnost, s jakou v době zaznamenané anomálie došlo v blízkosti Země k hvězdné explozi. Výsledky publikované v časopise Astronomy & Astrophysics naznačují, že blízkost Sluneční soustavy k aktivní oblasti tvorby hvězd v pozdním miocénu významně zvyšuje pravděpodobnost astrofyzikálního vysvětlení záhadného nárůstu pozemského berylia-10.
Dvojhvězda BD+20 5391 se ukázala být mimořádně vzácným případem dvou červených obrů téměř totožné hmotnosti, kteří se vyvíjejí bok po boku. Nová studie vedená týmem z univerzity v Potsdami, na níž spolupracovali i odborníci ze Stelárního oddělení ASU, přináší detailní pohled na jejich fyzikální vlastnosti, oběžnou dráhu a budoucí vývoj. Výsledky naznačují, že z obou obrů brzy začne přetékat hmota do okolí, což může vést buď k jejich splynutí, nebo ke vzniku mimořádně těsné dvojice bílých trpaslíků. Každopádně půjde o jedinečný laboratorní případ vývoje dvojhvězd v pokročilých fázích života.
Meteor.Autor: NASA.Letošní maximum pravidelného dubnové meteorického roje Lyrid bylo výrazně rušeno téměř úplňkovým Měsícem. Právě to je důvod toho, že jeho místo mezi jarními zajímavými úkazy zaujal další meteorický roj, květnové η–Aquaridy.
U některých galaxií si astronomové povšimli přítomnosti čáry v modré oblasti spektra, která patří ionizovanému heliu. Ke vzniku této čáry jsou zapotřebí vysoké energie. Dosavadní vysvětlení – například vliv horkých a hmotných hvězd – se ukazuje jako nedostatečné. Nová studie ukazuje, že klíčovou roli zřejmě hrají rentgenové zdroje: od černých děr v aktivních jádrech galaxií až po dvojhvězdné systémy s kompaktními objekty. Autoři analyzovali rozsáhlý soubor dat a našli těsnou souvislost mezi intenzitou rentgenového záření a emisí helia, která platí napříč různými typy galaxií. Zdá se tedy, že právě rentgenové zdroje jsou hlavním spouštěčem tohoto mimořádného jevu.
Pozorovací protokol z 6. expedice BD.Autor: Archiv meteorických expedic.
V předcházejících dílech jsme se seznámili s prvními čtyřmi expedicemi, na nichž se podílela meteorická sekce při Oblastní lidové hvězdárně v Brně. Ne všechny byly úspěšné a tak tomu bylo i nadále. Neúspěchy byly střídány zdařilými akcemi.
31. ledna 2020 zachytila družice Swift mohutný záblesk gama označený GRB 200131A. Už po necelé minutě se k pozorování přidal ondřejovský robotický Small Binocular Telescope a pořídil snímky, které ukázaly prudký pokles optické jasnosti. Tak rychlý start měření je mimořádně vzácný – právě v těchto prvních minutách se může projevit krátkodobá, ale významná fáze výbuchu: tzv. reverzní rázová vlna, kdy část energie míří zpět do vyvržené hmoty.
Zdeněk Kvíz a Karel Pavlů při expedici z r. 1957.Autor: Archiv Zdeňka Štorka.
Na Silvestra 31. prosince 1956 byla zahájena dosti bláznivá expedice QUADRAD (3. dle BD). Zdá se, že jejím iniciátorem byl Zdeněk Kvíz, v té době zaměstnaný na brněnské hvězdárně, ve spolupráci s předsedou MS v Brně Jiřím Grygarem. Účelem expedice bylo pozorování Quadrantid, a to na Radhošti (kvůli nadmořské výšce a blízké hvězdárně ve Valašském Meziříčí), třebaže se vyskytly názory, že bude špatné počasí. O průběhu expedice mi podal zprávu brněnský účastník Jiří Sedláček, ale až o tři roky později.
Dlouhodobá astronomická pozorování přinášejí unikátní údaje pro studium zajímavých hvězdných systémů. Kataklyzmické proměnné představují fascinující kategorii objektů. V těchto těsných systémech proudí hmota z jedné hvězdy – obvykle vyvinuté chladné hvězdy – na druhou složku, kterou bývá bílý trpaslík. Oběžná dráha je typicky několik hodin. U většiny takových systémů se vytváří z proudící hmoty kolem tohoto trpaslíka akreční disk, ale existuje zvláštní podtřída, kde k tomu nedojde: tzv. polary. Nová studie porovnává dva konkrétní polary – BY Camelopardalis a AR Ursae Majoris – a ukazuje, že přestože patří do stejné kategorie, jejich dlouhodobé chování se zásadně liší.
Zdeněk Kvíz vypráví o meteoritech při expedici z r. 1956.Autor: Adolf Pánek.
Před několika dny jsem na Astro.cz začal písemně vzpomínat na dnes již legendární meteorické expedice pořádané významnými osobnostmi České astronomické společnosti od poloviny 60. let minulého století. Na první a velmi úspěšnou expedici v Beskydech (kde je nyní shodou okolností čerstvě vyhlášená oblast tmavé oblohy) o rok později navázala druhá, o které bych rád dnes povyprávěl.
Na Měsíci existuje voda. Samozřejmě pod povrchem. A to nikoli jen vázaná v minerálech nebo zachycená v hlubokém stínu kráterů, ale i ve formě vodního ledu v měsíčním regolitu, hlavně v blízkosti pólů a dokonce i jako podzemní jezera. Nová studie českých vědců přináší důkazy o výrazných rozdílech mezi polárními a nepolárními oblastmi Měsíce a identifikuje konkrétní místa, kde je pro výskyt vody větší pravděpodobnost.
Účastníci meteorické expedice z roku 1960.Autor: Miroslav Šulc.V době, kdy se žalostí nad klesající úrovní matematicko-fyzikálního vzdělání středoškolské mládeže, se zdá, že z těchto stesků je nutno vyjmout astronomii. Rozhodně si nemůžeme naříkat nad úspěchy mladé generace např. v astronomické olympiádě či nad výsledky pozorovacími, o čemž svědčí webové stránky různých astronomických subjektů. Zjevně astronomie přináší amatérům mnohé radosti ve větší míře, než jiné obory. A není tomu tak jen nyní, bylo tak i v minulosti. Mezi ty nejvýraznější vzpomínky patří dnes již legendární meteorické expedice...
Asteroidy nemusejí být jen osamělými poutníky Sluneční soustavou – některé jsou tvořeny více velikostně srovnatelnými tělesy, jiné mají své malé měsíčky, a další tvoří složité systémy měsíců se dvěma i více tělesy. Nová studie, u níž byli i pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU, se zaměřila na málo známou skupinu asteroidů s družicemi obíhajícími na velmi vzdálených drahách. Tyto tzv. „velmi široké binární systémy“ (VWBA, z anglického very wide binary asteroids) představují extrém v dynamice asteroidů a mohou odhalit klíčové stopy o jejich původu, vývoji, i o kolizní historii rané Sluneční soustavy.
Mapa oblohy 2. ledna 2013 v 18 hodin SEČ. Data: StellariumAutor: Martin GembecPřehled událostí na obloze od 30. 12. do 6. 1.
Měsíc po úplňku umožní nerušené večerní pozorování. Silvestr může přinést nečekané meteory,
jistý je spíše roj Kvadrantid začátkem ledna. Skvělou viditelnost má Jupiter od večerních hodin,
3. ledna navíc opět s dvojpřechodem měsíců. Ráno je vidět Saturn a za svítání se loučíme s Venuší.
Mapa zobrazuje oblohu ve středu 2. ledna v 18:00 SEČ.
Co kdyby černé díry nebyly jedinými extrémními objekty ve vesmíru? Nejnovější studie ukazuje, jak skalární a elektromagnetická pole ovlivňují gravitaci kompaktních objektů. Poukazuje tak na možnou existenci tzv. nahých singularit a upozorňuje na nečekané důsledky pro pohyb světla a překvapivé vlastnosti oběžných drah hmoty v jejich okolí. Jiří Horák z ASU byl hlavním autorem článku, který zkoumá možnosti detekce různých typů exotických objektů na základě speciálních vlastností oběžného pohybu, které se mohou projevit v přímém pozorování rentgenového záření akrečních disků, které tyto objekty zpravidla obklopují.
Meteory z Perseid a ranní seskupení.Autor: Martin GembecMeteorický roj Perseidy dosahuje maxima své aktivity a lidé z celé severní polokoule světa obdivují na bezoblačné noční obloze až desítky meteorů za hodinu. Někdy jsou to meteory opravdu jasné. Ke vší potěše se navíc těm nejvytrvalejším v časných ranních hodinách před rozbřeskem odkrývá nad severovýchodním a východním obzorem dvojice planet, hvězdokup, Měsíc a dokonce krásné zimní souhvězdí Orionu. Do redakce už došlo několik snímků všeho toho dění na současné noční obloze. Autorům za snímky děkujeme.
Aktualizováno: 9. října 2012, 23:48 SELČ.
Modří veleobři – hvězdy mnohonásobně větší a hmotnější než Slunce – procházejí dramatickými proměnami během svého života. Nová studie využívající družici TESS zkoumá, jak se tyto hvězdy vyvíjejí a jaké informace lze vytěžit z jejich proměnlivosti. Díky podrobné analýze jednačtyřiceti těchto hvězd získáváme nové poznatky o jejich vnitřní stavbě, rotaci, pulsacích i záhadném šumu nízkých frekvencí, jehož původ stále uniká jistému vysvětlení.
