Související stránky k článku Rozhovor: Petr Pecina – Pozorování meteorů radarem
Ve čtvrtek 5. května kolem 22h SELČ nastane maximum Eta Aquarid. Maximum není nijak ostré, meteory tohoto roje můžeme pozorovat několik dní před maximem i po něm. V okamžiku maxima bude radiant pod obzorem, vychází až v pátek 6. května ráno, pozorování roje je tedy nejlepší mezi 2. a 4. hodinou ranní (SELČ). V tu dobu můžeme spatřit až 8 meteorů za hodinu. Letos budou pro pozorování ideální podmínky, jelikož Měsíc se bude nacházet ve fázi těsně před novem.
Meteorit z 9. prosince 2014.Autor: AsÚ AVČR.Zveřejňujeme fotografii nalezeného meteoritu z pádu bolidu 9. prosince 2014, kterou nám poskytl Astronomický ústav AV ČR. Nálezová hmotnost meteoritu byla 5,93 gramu. Jedná se o chondrit, typ L, předběžně vyšší stupeň 3 (bude upřesněno dalším měřením). Stal se tak 23. meteoritem s rodokmenem na světě.
Děkujeme veřejnosti za spolupráci!
Sluneční atmosféra je velice dynamická, obzvláště pokud budeme mluvit o jejích vyšších vrstvách – o chromosféře a koróně. Není divu, že zde pozorovatelé tu a tam pozorují výrazné struktury, které se vymykají svému okolí. Takovými útvary jsou například tzv. sluneční tornáda, jejichž název evokuje podobnost s těmi pozemskými – tedy divoce rotující sloupce plynu. Stanislav Gunár z ASU s dalšími kolegy z ASU i zahraničních institucí uvažovali, zda je tato analogie realistická.
Jistě jste si všimli, že již dlouho nebyla řeč o žádném meteorickém roji. Je to z důvodu tzv. jarní díry (období od ledna do dubna), kdy není v činnosti žádný výraznější meteorický roj. Teď jsme se konečně dočkali a čeká nás jeden nejznámějších rojů, a to jsou Lyridy. Bohužel letos si příliš neužijeme ani tento roj, jeho pozorování bude silně rušit Měsíc, který se nachází na obloze těsně po úplňku.
Jarní videometeorářský seminářAutor: M. Wiśniewski Ve dnech 26. - 28. 4. 2013 se uskutečnil v pořadí již osmý seminář pozorovatelů videometeorů. Tento seminář, který se koná v jarním a podzimním termínu se již tradičně uskutečnil v areálu Astronomického a geofyzikálneho observatória UK v Modre blízko Pezinoku.
Výbuch novy patří mezi jeden z jevů na obloze, který dokáže překvapit nejednoho astronoma. Nejcennější exempláře jsou takové, pro něž existují delší dobu trvající pozorování před výbuchem i po výbuchu. Takové dva systémy studoval v článku publikovaném v Astronomical Journal Vojtěch Šimon ze Stelárního oddělení ASU.
Na co se těšit na sklonku 2015? Vánoční obloha nám již za přízně počasí odhalila zimní klenoty nočního nebe v podobě slabé polární záře nebo zákrytu Aldebaranu Měsícem. Obecně kalendářní rok 2015 zanechal na obloze stopy po docela slušných úkazech. Tento rok ještě neskončil a obloha si už „chystá“ další klenoty, na které se můžeme těšit v následujících dnech a na počátku roku 2016. Na co se tedy koukat? Namátkou meteorický roj, konjunkci planet či poměrně jasnou kumetu. Ovšem mnohem více se dočtete v tomto článku.
Takto jev zachytil kanadský umělec Gustav HahnAutor: Gustav HahnPřed sto lety, 9. února 1913, bylo možné pozorovat zejména z východního pobřeží amerického kontinentu velmi neobvyklý jev. Co se týče přesného času, kdy měl být zaznamenán, je to poněkud problematické. Jedny zdroje uvádějí 21:05 východního standardního času, jiné tvrdí, že to bylo o deset minut později. Pokud tyto údaje přepočteme na světový čas, dostaneme 10. únor, 2:05 nebo 2:15. Někdy v tomto časovém rozpětí se na severozápadní části oblohy objevil jasný objekt, u kterého bylo po větším přiblížení možné pozorovat jakýsi ohon.
Pozdní vývojové fáze hmotných hvězd obestírá celá řada nevyřešených nejasností. Pozorování těchto hvězd často nesouzní s teoretickými modely, což komplikuje stanovení jejich parametrů a pozice na vývojovém diagramu. Julieta Sánchez Arias se v představované práci, která je první z řady publikací na toto téma, zabývala zevrubnou analýzou třech nadobřích hvězd.
Každoroční meteorický roj Geminidy má letos příznivé podmínky. Čas maxima vychází na 19. hodinu v pondělí 14. prosince. V té době bude radiant, odkud meteory zdánlivě vylétají, sice ještě nízko nad severovýchodním obzorem, ale roj bude vysoce aktivní po celou noc na úterý 15. prosince. Pozorování rovněž vůbec nebude rušit Měsíc, který bude ve fázi jen tři dny po novu zapadat ještě večer. V průběhu noci přitom každou hodinu zaznamenáme nad českým nebem okolo 100 meteorů. Za celou noc jich proto za ideálních podmínek můžeme napočítat přes 1000.
Chlapec z Ugandy zasažený meteoritem Na otázku, položenou v názvu článku, existuje poměrně jednoduchá odpověď. Ano, některé meteority při dopadu na povrch Země mají takovou hmotnost a rychlost, že jsou schopny usmrtit člověka nebo zvíře. A nejen to. Tělesa velkých rozměrů mohou po střetu se Zemí způsobit dokonce globální katastrofu. Například dinosauři podle jedné z hypotéz vymřeli po srážce Země s asteroidem. My však takto zničující události přenecháme teoretikům nebo tvůrcům katastrofických filmů a zaměříme se na mnohem menší objekty. Vždyť na to, aby způsobil těžké poranění nebo smrt stačí meteoritu hmotnost menší než jeden kilogram.
Družicové fotometrické kombajny jsou dnes velmi úspěšnými přístroji pracujícími téměř automaticky, schopnými charakterizovat celou řadu hvězd současně s vysokým časovým rozlišením. Práce, na níž se podílel i Péter Németh ze Stelárního oddělení ASU, se zabývala charakterizací proměnných hvězd v neobvyklé otevřené hvězdokupě.
Jako obvykle, dnes na státní svátek 17. listopadu, nás čeká již tradičně maximum známého meteorického roje – Leonidy. K pravidelnému maximu tedy letos dojde opět dnes v noci ze 17. na 18. listopadu. Jejich činnost trvá přibližně od 6. do 30. listopadu 2015. Za dobrých pozorovacích podmínek je možné vidět kolem 15 meteorů za hodinu. Měsíc se letos bude nacházet pár dní před první čtvrtí, bude zapadat kolem 21:30 SEČ, což znamená, že pozdější noční pozorování nebude rušit. V listopadu jsou kromě Leonid v činnosti i jiné roje. Meteor z roje Leonid si však nemůžeme splést s jiným, protože Leonida se pohybuje velmi rychle. Do zemské atmosféry vstupují téměř nejvyšší možnou vstupní rychlostí, kolem 71 km/s. Meteory vylétávají ze souhvězdí Lva (hlava Lva).
ESO neboli Evropská jižní observatoř, je ve světové astronomii skutečným esem. Provozuje nejvýkonnější soustavu dalekohledů na světě a staví budoucí největší dalekohled na Zemi. Česká republika je členským státem od roku 2007. V každé členské zemi Evropské jižní observatoře je určen zástupce pro propagaci a popularizaci ESO. V České republice pracuje dokonce tým několika lidí pod vedením Anežky Kabátové z Astronomického ústavu AV ČR. A právě odsud přichází nabídka finanční podpory.
Již v noci ze středy na čtvrtek se můžeme těšit na maximum jednoho z největších meteorických rojů – Perseidy. I přesto, že se jedná o nejslavnější roj severní polokoule, stále je na něm co zkoumat. Hvězdárna Valašské Meziříčí se proto podílí na společném projektu vypuštění stratosférického balónu v noci maxima Perseid. V gondole balonu bude kromě jiných experimentů umístěna kamera určená k záznamu meteorů ze stratosféry.
Některé hvězdy jsou skutečně zvláštní a ještě raritnější je, pokud dvě neobvyklé hvězdy tvoří gravitací spjatý pár. Mezi takové patří proměnná hvězda Z Canis Majoris, která byla předmětem výzkumu vedeného Tiinou Liimets ze Stelárního oddělení ASU.
Gravitační pole přináší o objektech informace, které jsou často skryty přímému pozorování. Po úspěšné aplikaci aspektů (derivátů) gravitačního pole na nejrůznější struktury na Zemi i na Měsíci přichází tým Jaroslava Klokočníka z ASU s přehledem zajímavostí s praktickými geologickými a geofyzikálními aplikacemi na Marsu. Týkají se nejen celé planety jako kosmického tělesa, ale konkrétně i hypotetického paleo-oceánu na severní polokouli Marsu, sopečné zóny Tharsis, Údolí Marineru, maskonu v Isidis Planitia nebo impaktní pánve Hellas. Až neuvěřitelnou aplikací je test možného výskytu uhlovodíků (lidově chápaných především jako „ropa“).
Meteor.Autor: NASA.Letošní maximum pravidelného dubnové meteorického roje Lyrid bylo výrazně rušeno téměř úplňkovým Měsícem. Právě to je důvod toho, že jeho místo mezi jarními zajímavými úkazy zaujal další meteorický roj, květnové η–Aquaridy.
Model aktivního galaktického jádra má v literatuře poměrně stabilní podobu. Supermasivní černá díra obklopená akrečním diskem, z něhož je díra soustavně nebo epizodicky krmena. Mohou být přítomny polární výtrysky. Výsledkem aktivity je specifický tvar spektrálního rozložení energie. Marcel Štolc a jeho kolegové si položili otázku, zda je možné pouze ze vzhledu spektra usoudit na nepravidelnosti akrečního disku, zejména, jsou-li v něm přítomny mezery.