Sluneční erupce jsou známy jako zdroje elektromagnetického záření, nejčastěji je v jejich kontextu zmiňováno záření v chromosférických čarách nebo v rentgenové oblasti spektra. Důležité informace ale přenáší i záření v rádiové oblasti. Rádiová pozorování byla cílem výzkumu odborníků ze Slunečního oddělení ASU pod vedením Aleny Zemanové.
Polárna žiara v noci z 20./21. decembra 2015 prekvapila mnohých našich priaznivcov astronómie. Skutoční lovci polárnej žiary sledujú vývoj počasia v medziplanetárnom priestore online, no a v tomto prípade isté indície naznačovali, že by to mohlo tento raz vyjsť. Nehovoriac o vnútornej intuícii, ktorú si každý úspešný fotograf hviezdnej oblohy starostlivo pestuje ako vzácny dar.
Voda je nezbytná pro život člověka a kosmické mise, ty dlouhodobé včetně, nejsou žádnou výjimkou. Stavba základen na cizích tělesech by určitě těžila z místních zdrojů vody, které by mohly sloužit nejen jako pitná voda pro astronauty, ale také jako surovina pro výrobu kyslíku a vodíku – klíčových složek raketového paliva. Jaroslav Klokočník z ASU vedl práci, která s pomocí gravitačních aspektů odhalovala místa s větší pravděpodobností výskytu podpovrchové vody na Měsíci.
Ačkoliv Slunce zase až tak moc nebouří, proměnlivý sluneční vítr a několik koronálních oblaků zasahujících Zemi přineslo v noci z neděle na pondělí (20./21. prosince 2015) překvapení v podobě z Česka pozorovatelné polární záře. Pro inverzní charakter počasí se úkaz podařilo pozorovat jen několika šťastlivcům na horách, kterým k úspěchu gratulujeme! Pozoruhodné je i to, že záře podle očitých svědků byla na místech s čistým výhledem pozorovatelná očima v barvách i za poměrně silného svitu Měsíce. Do redakce dorazilo několik ojedinělých pozorování, za které děkujeme, a těšíme se na případné další!
Že jsou sluneční erupce tím nejdynamičtějším projevem sluneční aktivity je všeobecně známo. Jejich vznik a vývoj však stále nejsou uspokojivě vysvětleny. Marta García-Rivas byla v čele rozsáhlého týmu pracovníků a studentů Slunečního oddělení ASU, který velmi detailně analyzoval netradičně bohatý materiál pořízený během jedné silnější erupce. V této studii si odborníci vystačili dokonce s analýzou jednoho jediného obrazového bodu.
V noci na dnešek, tedy 22./23. června 2015 k Zemi dorazily důsledky výrazných slunečních erupcí, které uvolnila aktivní (a očima viditelná) oblast AR2371 v průběhu víkendu. Na celé Zemi momenálně "běsní" patrně nejsilnější geomagnetická bouře za celý tento sluneční cyklus a přináší s sebou překrásná barvitá nebeská divadla - polární záře. Bohužel k naší nezměrné smůle první vlna extrémně silných jevů nám byla totálně skryta za frontální oblačností, která se v předchozí noci rozkládala nad střední Evropou. Jak se ale zdá, není zatím všemu konec a velké šance ke spatření pozoruhodného jevu máme i v dalších dnech.
Kupy galaxií představují ideální laboratoře pro studium vývoje galaxií. ESO137-001 je jednou z nejlépe studovaných galaxií, kterým se mezi odborníky říká medúzové galaxie (Jellyfish galaxies). Pavel Jáchym z ASU byl součástí týmu, který s pomocí sítě zjednodušených modelů vyšetřoval nejrůznější fyzikální podmínky, které přispěly k charakteristickému tvaru tohoto hvězdného ostrova.
Zatím nejvýraznější polární záře za celý stávající sluneční cyklus v noci 17./18. března 2015, kterou mnozí nadšeně pozorovali i z České republiky, byla nasnímána pochopitelně i družicově. Přinášíme vám nyní vybrané snímky z meteorologické družice, která tvar aurorálního oválu snímala shora. Na úžasných obrázcích si lze všimnout niterných detailů v části aurorálního prstence nad noční severní Evropou.
Výskyt černých děr středních hmotností je pro současnou astrofyziku stále výzvou. Slibný kandidát na tento neobvyklý objekt se měl podle některých studií nacházet v centru hvězdokupy IRS13, která se nachází v širším jádru naší Galaxie. V. Pavlík z ASU vedl studii, která existenci tohoto typu objektu ve zmíněné hvězdokupě zpochybňuje.
Většina z nás ví, co způsobuje polární záře na Zemi. Jsou to nabité částice slunečního větru vnikající do magnetosféry Země, která je odklání do oblastí magnetických pólů Země. Zde potom pronikají do atmosféry a způsobují krásnou nebeskou podívanou. Co však způsobuje neustálé polární záře na největší planetě naší Sluneční soustavy?
Výzkum extrasolárních planet rozhodně neusnul na vavřínech. Obor se za poslední desetiletí výrazně rozvinul a od „pouhého“ hledání planet mimo Sluneční soustavu se posunul k jejich charakterizaci. S pomocí nejmodernějších přístrojů v kosmu i na Zemi získáváme přesné údaje, které jsou pak zpracovávány sofistikovanými metodami. Ján Šubjak ze Stelárního oddělení ASU a Centra pro astrofyziku Harvardské univerzity a Smithsonova institutu vedl tým, který pečlivě studoval vlastnosti vzdáleného planetárního systému.
… i tak by se dalo metaforicky popsat to, co nám připravila výletní loď Nörrona fičící „závratnými“ 30 kilometry za hodinu do pásu totality za březnovým úplným zatměním Slunce na Faerských ostrovech. Zatímco onu kýženou a vroucně očekávanou hru stínů téměř totálně překazilo nepředvídatelné počasí (smutně o to víc, že loď měla původně v plánu vyjet za zatměním na moře), zcela neočekávaný sluneční „polibek“ o tři dny dříve rozproudil krev v žilách každému, kdo se nenechal připravit o pohled k fantastické barvité symfonii. Příliš mnoho metafor? Obrázek napoví…
Rentgenové dvojhvězdy jsou aktivními galaktickými jádry v malém. I proto se na jejich výzkum často používá technik odladěných pro tyto mnohem větší systémy. Početným tým pracovníků Oddělení galaxií a planetárních systémů ASU si pokládal otázku, zda jsou pro tyto případy používané modely validní a zda nejsou podané informace zkreslené.
17. března 2015 nastala nečekaně jasná polární záře. Protože ji vyvolala erupce, která narazila na zemskou magnetosféru ráno a článek vzniká během odpoledne, není jisté, zda od nás něco uvidíme. Každopádně geomagnetická bouře, která záři vyvolala, je nejintenzivnější právě teď v odpoledních hodinách, a proto bude zajímavé sledovat, co se bude dít dál. Proto vás budeme ještě informovat. Aktualizace: 18. 3. v 10:15 SEČ.
Vojtěch Šimon z Astronomického ústavu AV studoval dlouhodobá pozorování dvou kataklyzmických proměnných, které v době astronomicky velice nedávné vybuchly jako klasické novy. Zejména na základě analýz světelných křivek si všímá změn, ke kterým v obou sledovaných systémech dochází. Oba tyto objekty v současnosti aspoň občas procházejí stádii vzplanutí trpasličích nov a zřejmě na povrchu bílého trpaslíka akumulují materiál pro další výbuch klasické novy.
Kometa McNaught na denní obloze.Autor: Stephan Seip.Květnová přednáška pořádaná Astronomickou společností Pardubice nabídne široké veřejnosti pohled do požitkářské astronomie. Astronom, fotograf a cestovatel Petr Horálek z Hvězdárny v Úpici si pro širokou připravil na pátek 24. května 2013 od 19 hodin přednášku s názvem „Sedm perel astronomie“. Přednáška, při níž se ponoříme do krásy unikátních nebeských úkazů, se uskuteční ve Velkém sále DDM DELTA Pardubice, ul. Gorkého 2658. Tisková zpráva Astronomické společnosti Pardubice.
Jak moc nás ovlivňuje sluneční aktivita? O efektech na technologické prvky již bylo napsáno mnoho. Studie, na níž se podílel i Michal Švanda ze Slunečního oddělení ASU, ukazuje, že svůj dopad má aktivita naší hvězdy i na dřevařský průmysl. Zdá se, že by mohla ovlivňovat výskyt kůrovcových kalamit.
Polární záře 17.3.2013Autor: Goran StrandBřezen byl spíše ve znaku kometárního představení. Duben se zdá být zase ve znamení Slunce. Podíváme se však také na úspěchy soukromých firem v USA. Krátce se vrátíme na Mars, zmíníme se o novinkách z oblasti radiace kolem Země a problematiky světelného znečištění na severu Moravy. Na závěr zavzpomínáme na psa Lajku.
Mezi nejzajímavější projevy sluneční aktivity patří bezpochyby sluneční erupce. Ty jsou často spojovány s ovlivněním technologických prvků na Zemi a v jejím bezprostředním okolí. K tomuto ovlivnění však dochází zejména v případě, kdy je erupce spojena s výronem hmoty do koróny. Ne všechny erupce jsou s těmito výrony spojeny a navíc existuje i třída erupcí, u nichž sice výron odstartuje, ale nedostane se ze sféry vlivu Slunce. O jedné takové nepovedené erupci pojednává studie, na níž se podílel i Marian Karlický ze Slunečního oddělení ASU.
Polární záře 24. října 2011 z Minnesoty.Autor: Travis NovitskyPolární záře - nádherný přírodní úkaz, za kterým stojí cestovat. Polární záře, latinsky Aurora Borealis, patří k nejkrásnějším přírodním jevům na naší planetě. Není divu, že jsou za ní fotografové, astronomové ale i dvěma výše uvedenými koníčky nezasažení cestovatelé a milovníci přírody ochotni urazit tisíce kilometrů. U nás ve střední Evropě je k vidění jen naprosto výjimečně, ale třeba již v severních oblastech Německa, Polska nebo Velké Británie ji lze zahlédnout podstatně častěji. Ještě větší šanci na její spatření pak samozřejmě máme při cestě do Skandinávie. Tam v některých oblastech a obdobích patří málem k běžnému koloritu. Čím severněji, blíže k polárnímu kruhu, tím lépe. Po technické stránce není na fotografování polární záře nic moc složitého - dnešní zrcadlovky jsou tak dobré a všestranné, že tento úkol zvládají bez větších problémů.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 3. do 5. 4. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a vysoko nad jihozápadem podobně výrazný Jupiter. Pod Plejádami je ještě slabý Uran. Aktivita Slunce je lehce zvýšená, především vidíme hodně menších skvrn. Probíhají poslední přípravy na odpočet startu rakety SLS s lodí Orion, která pošle misi Artemis II na cestu kolem Měsíce. Zároveň bylo oznámeno zrušení stanice Gateway u Měsíce. Český VZLÚ podepsal dohodu s ESA o spolupráci na družici AMBIC. Před 60 lety se první umělou družicí Měsíce stala Luna 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.
ISS těsné míjela Jupiter. Fotografováno v Praze poblíž Palackého mostu a výsledná fotografie byla složena ze čtyř snímků. Obloha byla lehce zamlžená.
