Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Geomagnetická bouře v plném proudu. Vyhlížejte polární záře!

Geomagnetická bouře v plném proudu. Vyhlížejte polární záře!

Polární záře 21. června nad jezerem Duck Lake v Minesotě.
Autor: Philip Granrud

V noci na dnešek, tedy 22./23. června 2015 k Zemi dorazily důsledky výrazných slunečních erupcí, které uvolnila aktivní (a očima viditelná) oblast AR2371 v průběhu víkendu. Na celé Zemi momenálně "běsní" patrně nejsilnější geomagnetická bouře za celý tento sluneční cyklus a přináší s sebou překrásná barvitá nebeská divadla - polární záře. Bohužel k naší nezměrné smůle první vlna extrémně silných jevů nám byla totálně skryta za frontální oblačností, která se v předchozí noci rozkládala nad střední Evropou. Jak se ale zdá, není zatím všemu konec a velké šance ke spatření pozoruhodného jevu máme i v dalších dnech.

Sluneční skvrna   AR2371 Autor: Antonín Hušek
Sluneční skvrna AR2371
Autor: Antonín Hušek
První erupce na Slunci třídy M3 nastala 21. června v 1:42 UT a na družicivých snímcích byla doprovázena krásnou halovou masou uvolněné koronální hmoty mířící přímo k Zemi. Ojedinělá erupce bylá záhy následována druhou, o něco slabší, v 9:44 UT. Poslední z této vlny pak přišla v 18:20 UT. Ve všech případech šlo o jevy spojené s aktivní oblastí AR2371, která se výrazně rozrostla a jako velká skupina skvrn byla už v průběhu víkendu pozorovatelná přes bezpečný filtr i pouhýma očima. V této oblasti se vytvořilo dostatečné tzv. "beta-gamma-delta" magnetické pole s obrovským potenciálem k uvolnění hmoty s nabitými částicemi. A tu opravdu v průběhu těchto několika erupcí uvolnila.

Halový výron koronální hmoty z erupce 21. června 2015. Autor: SOHO/NASA
Halový výron koronální hmoty z erupce 21. června 2015.
Autor: SOHO/NASA

Na potenciální polární záře bylo možné upozornit vzápětí už asi den a půl dopředu z družicových měření. Rychlý oblak nabitých částic a zejména jeho "správně" orientované magnetické pole pak ovlivnily zemskou magnetosféru včera pozdě večer. Geomagnetická bouře dosáhla oproti původním předpovědím vyšších hodnot a v maximu se vyšplhala až ke stupni G4. Tzv. Kp index, který zjednodušeně určuje, odkud se daly záře vidět, dosáhl hodnot přes 8,5 a hranice viditelnosti září se posunula až do střední Evropy.

Slabý náznak polární záře 22./23. června 2015 skrze řidčí oblačnost nad Sečskou přehradou. Autor: Petr Horálek
Slabý náznak polární záře 22./23. června 2015 skrze řidčí oblačnost nad Sečskou přehradou.
Autor: Petr Horálek
V Česku se daly velmi silné záře pozorovat zejména okolo lokální půlnoci, tedy 23. června okolo 1. hodiny ranní SELČ. Bohužel počasí zcela nepřálo, ale svědci hlásí světlou noc i při astronomickém soumraku a ojedinělé fotografie ukazují, že se barvitá šou opravdu za rouškou neprůhledných mračen odehrála. Ponurá nálada z promarněné šance však nemusí být definitivně to jediné, co nám z této významné události ve vzpomínkách zůstane.

Právě v průběhu noci se objevila informace, že družice pozorující Slunce zaznamenaly další výrazný výbuch, tentokráte erupci třídy M6,6. K němu došlo 22. června v 18:23 UT a nyní je známo, že byl opět doprovázen uvolněním koronální hmoty směrem k Zemi. Neboť předchozí erupce postupně rozvibrovaly zemské magnetické pole a běžně nějaký čas trvá, než se vše stav uklidní, je vysoká šance, že i tato erupce bude zdrojem silných září. Na ty bychom si měli počkat do noci ze zítřka na pozítří, tedy 24./25. června. Ovšem i dnešní noc není zcela bez nadějí, neboť NOAA stále drží výstrahu až 40% šance geomagnetických bouří v následujících 24 hodinách. Snad se tedy předpovědi vyplní a i počasí bude o něco moudřejší.

Pokud nechcete o polární záři přijít, pozorujte průběžne monitor polárních září www.aurora-service.eu a rovněž online kamery mířící na severní obzor jak u nás tak například v severním Německu. A rovněž nezapomeňte, že mimo polární záře je vysoká šance ke spatření nočních svítících oblak.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Aurora-service.eu - monitor polárních září
[2] SpaceweatherLive - informace o dění na Slunci a alerty na polární záře
[3] Spaceweather.com - Informace o dění na Slunci a fotografie



O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.

Štítky: Polární záře


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »