Astronomové díky vesmírné observatoři XMM-Newton poprvé potvrdili přítomnost aktivního galaktického jádra (AGN) v tzv. „zeleném hrášku“ – zvláštním typu trpasličí galaxie s překotnou tvorbou hvězd. Tato objevná studie ukazuje, že i méně zářivé černé díry mohly hrát klíčovou roli při reionizaci raného vesmíru a poskytuje tak cenný pohled na růst černých děr v jeho prvních epochách.
Knihovna U Mokřinky, Česká astronomická společnost a pardubická hvězdárna vyhlašují fotografickou soutěž s názvem „Za všechno může Měsíc jen…“. Téma je velmi volné a záleží jen na fantazii a důvtipu fotografa. Záleží samozřejmě také na štěstí. Možná je ten nejskvělejší ukryt někde v šuplíku. A je jen na každém z vás, zda bude Měsíc na fotografii či bude skryt. Zapojit do soutěže se mohou jak zdatní astrofotografové, tak i laická veřejnost – jde hlavně o netradiční a originální zachycení našeho nejbližšího vesmírného souseda. Soutěž probíhá až do 25. září 2016 a na účastníky soutěže již teď čekají pěkné ceny. Těšíme se na zajímavé snímky!
Ne všechny hvězdy se chovají přesně podle kolonky, do níž spadají. Některé z hvězd například vykazují anomálie v chemickém složení, takové označujeme jako chemicky pekuliární. Marek Skarka ze Stelárního oddělení ASU vedl tým, který studoval hned dvojici chemicky pekuliárních hvězd v systému 50 Draconis. Práce ukazuje, že jde o velmi zajímavý systém, v němž se uplatňuje hned několik neobvyklých fyzikálních procesů.
Pátráním na periferii Sluneční soustavy objevil Hubbleův kosmický teleskop HST (NASA) malý tmavý měsíc obíhající kolem Makemake, druhé nejjasnější ledové trpasličí planety – po Plutu – v Kuiperově pásu.
Prach hraje zásadní roli v mezihvězdném prostředí, ovlivňuje vznik hvězd a planetárních systémů, ale také interakci se supernovami. Jaký osud čeká prachové částice po hvězdných erupcích a explozích supernov? Nová studie pomocí pokročilých numerických simulací zkoumá, jak různé faktory – včetně geometrie okolního prostředí a načasování výbuchu – určují, zda prach přežije, nebo bude zničen. Výsledky ukazují, že prach může být odolnější, než se dříve myslelo, a jeho osud závisí na složitém propojení fyzikálních procesů.
Ve čtvrtek 4. února zemřel ve floridském hospicu významný muž, kterého sonda Sputnik přiměla stát se astronautem a tato kariéra ho přivedla až na Měsíc. Pojďme si společně připomenout jeho životní pouť, na jejímž vrcholu svítí hlavně dramatické lunární přistání Apolla 14 a studium nevšedních fenoménů.
Jedna z hlavních otázek současné astronomie je, jak se planety kolem hvězd dostávají na své pozorované oběžné dráhy, které jsou mateřské hvězdě mnohem blíže, než pozorujeme v naší Sluneční soustavě. K rozřešení této záhady může přispět výzkum sklonů oběžných drah exoplanet. Některé studie ukazují, že oběžné dráhy exoplanet mohou být různě orientované vůči rotačním osám mateřských hvězd, což pravděpodobně souvisí s jejich dynamickou historií. Planet, u nichž je taková informace známa, však není mnoho, a každá další je důležitým střípkem do skládačky vývoje planetárních systémů. Jiří Žák z ASU vedl studii, která měřila sklon oběžných drah exoplanet pomocí tzv. Rossiterova-McLaughlinova efektu. Tyto poznatky pomáhají pochopit, jak planetární soustavy vznikají a vyvíjejí se v průběhu milionů let. Významně přispívají i k debatě o stabilitě a obyvatelnosti exoplanetárních systémů.
Komety z jiných hvězdných soustav mohly dopadnout na povrch Měsíce a existuje určitá naděje, že jejich pozůstatky budou nalezeny v polárních oblastech souputníka naší planety. Alespoň to předpokládá Vladislav Ševčenko, doktor fyzikálně-matematických věd, vedoucí oddělení výzkumu Měsíce a planet Státního astronomického institutu im. P. K. Šternberga.
Modelování pozdních fází vývoje velmi hmotných hvězd je jednou z největších astrofyzikálních výzev současnosti. Navíc jen omezená dostupnost reálných pozorovacích dat činí pokusy o modelování ještě složitějšími, protože je velmi obtížné teoretické výsledky ověřit na skutečných datech. I proto je velmi zajímavou studie Michalise Kourniotise přijatá k publikaci v časopise Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Práce se zabývala opravdu zvláštní hvězdou s označením HD 144812.
Kombinace pěkného počasí a úplňku možná nejednoho z nás vedla k myšlence, že ten Měsíc v úplňku září nějak moc. Když se to sejde a Měsíc je na své dráze blíže Zemi a zároveň v úplňku, osvětluje krajinu trochu víc. Největší úplněk letošního roku to ještě úplně nebyl, ten nás čeká až v září a bude to speciální velký úplněk.
Velmi rychlé spršky meteorů, označované jako klastry, jsou zřejmě pozůstatky velmi čerstvých rozpadů těles meziplanetární hmoty. Pavel Koten byl hlavním autorem práce, která zevrubně studovala takovou spršku pozorovanou videokamerami v paluby letadla během maxima τ-Herkulid v roce 2022.
NASA v minulém týdnu zveřejnila parádní záběry přechodu Měsíce přes disk Země, pořízené z hlubokého vesmíru kosmickým teleskopem DSCOVR. Snímky odhalily odvrácenou stranu Měsíce a zároveň Zemi v úplňku, což je opravdu netradiční pohled.
Cygnus X-1 je jednou z nejznámějších rentgenových dvojhvězd v naší Galaxii. Tato soustava se skládá z masivního modrého nadobra a neviditelného společníka, který je považován za černou díru. Dvojhvězda je sledována dlouhodobě celou řadou přístrojů. Maïmouna Brigitte z Oddělení galaxií ASU studovala jednotlivé složky akretujícího systému na základě nové sady pozorování v optické i rentgenové oblasti spektra.
V sobotu 20. června 2015 večer, tedy jeden den před letním slunovratem, nás čeká jedno z nejhezčích seskupení jasných objektů na obloze v průběhu celého letošního roku. Během soumraku a na jeho konci se nad západním obzorem setkají dvě nejjasnější planety - Venuše a Jupiter s Měsícem. Na pozorování si přitom vystačíme pouhýma očima bez dalekohledu. Působivé uskupení bude na obloze zabírat plochu o průměru kolem 7°. Na jednotlivé objekty je pak dalekohled na pozorování vhodný.
Cirkumjaderný disk představuje hlavní zdroj látky pro akreci na supermasivní černou díru v centru naší Galaxie. I když je v současnosti tato akrece pomalá, existují důkazy, že v minulosti se opakovaně epizodicky zvýšila. Představovaná práce vyhodnocuje, jakou úlohu by v tomto mohly hrát exploze supernov v blízkém okolí jádra Galaxie.
Pokud vyjde všechno, tak jak je načrtnuto v plánech, tak se projekt Resource Prospector zapíše do dějin. Jeho úkolem je totiž vyzkoušet poprvé v historii těžbu na jiném tělese, než je Země. Na své palubě má nést soubor přístrojů, který umožní vyhledávat ložiska potřebných prvků, ze kterých má následně vyseparovat cenné látky jako vodík, kyslík, či vodu. Díky výzkumu, který vydláždily sondy LRO a také často opomíjená LCROSS, víme, že na Měsíci voda je. Resource Prospector, který má operovat v polárních oblastech našeho souputníka je tak dalším logickým krokem vpřed.
Meteorické roje jsou fascinujícím astronomickým jevem, který lidstvo sleduje po staletí. V odborníky používaném katalogu je rojů zaneseno více než sto, ale u mnohých z nich jsou údaje značně nepřesné. V některých případech lze i spekulovat, zda uvedený roj s jednoznačnou identifikací vůbec existuje. V představované práci se pracovníci Oddělení meziplanetární hmoty ASU pustili do reklasifikace prázdninových rojů, jejichž radianty se nacházejí v souhvězdích Labutě a Draka.
Klasické chemicky pekuliární hvězdy mají v atmosférách skvrny s odlišným chemickým složením. Tyto skvrny ovlivňují povrchové rozložení teploty a v principu se také mohou stát důvodem pro výskyt systematických toků plazmatu. Brankica Kubátová ze Stelárního oddělení ASU byla součástí týmu, který se věnoval modelování takové situace.
Simulační snímek dopadu meteoritu na Měsíc. Zdroj: NASA....výbuch byl vidět ze Země V neděli 17. března 2013 na Měsíci zazářil jasný záblesk, který někteří astronomové pozorovali pomocí videotechniky. Ukázalo se, že za ním stál dopad tělesa o velikosti poštovní krabice a hmotnosti asi 40 kg. Ačkoliv šlo o relativě malý kámen, způsobil asi 10x jasnější záblesk, než jaké se doposud podařilo ze Země pozorovat...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 7. do 26. 7. 2026. Měsíc bude v první čtvrti. Večer je velmi nízko na západě Venuše. Ráno je vidět Saturn a slabý Neptun, nízko nad severovýchodem také Mars a Uran. Aktivita Slunce je zřejmě jen přechodně nízká. Vyhledat můžeme kometu 10P/Tempel 2. Super Heavy Starship nakonec v noci na pátek po zážehu motorů neodstartovala k plánovanému 13. letu, odklad znamená další pokus v tomto týdnu. Před 15 lety jsme mohli naposledy sledovat na obloze raketoplán.
Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2026 obdržel snímek Jakuba Kuřáka a Martina Maška „Kometa R3 PANSTARRS v Orionu“ „Uprostřed léta, kolem sedmnáctého dne měsíce července, se na nebi znenadání zrodila hvězda nesmírné velikosti a nádhery. Žádný z tehdy žijících lidí nikdy nespatřil nic, co
