Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Lístky do první řady na částečné zatmění Země
Vít Straka Vytisknout článek

Lístky do první řady na částečné zatmění Země

Jeden ze záběrů Měsíce před Zemí z observatoře DSCOVR
Autor: NASA

NASA v minulém týdnu zveřejnila parádní záběry přechodu Měsíce přes disk Země, pořízené z hlubokého vesmíru kosmickým teleskopem DSCOVR. Snímky odhalily odvrácenou stranu Měsíce a zároveň Zemi v úplňku, což je opravdu netradiční pohled.

Vesmírná observatoř DSCOVR (Deep Space Climate Observatory) byla vypuštěna v únoru letošního roku raketou Falcon 9 (mimochodem jde o nejvzdálenější objekt, vynesený společností SpaceX) a 8. června dosáhla svého pracovního místa v libračním bodě L1 asi 1,5 milionu kilometrů od Země, odkud také pořídila tyto úžasné záběry.

 

Zdroj: NASA

 

Pro připomenutí: librační bod L1 se nachází oněch asi 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci, objekt v tomto gravitačním bodě se nachází vlastně na heliocentrické dráze, nicméně díky gravitaci Země přesně v této vzdálenosti má přesně stejnou oběžnou dobu, jako naše planeta, DSCOVR tedy stále vidí osvětlenou stranu Země, což je pro jeho poslání ideální. Jde totiž o observatoř, vyvinutou NASA, americkým vojenským letectvem a meteorology + klimatology, která sleduje zemské počasí a klima a hlavně dopady slunečního větru na toto dění.

Sérii přiložených snímků, ukazujících přechod Měsíce při pohledu na jeho odvrácenou stranu nad Tichým oceánem poblíž Severní Ameriky za plného osvětlení, pořídila observatoř během asi pěti hodin dne 16. července. Přechod Měsíce přes kotouč Země může DSCOVR pozorovat dvakrát do roka, kdy se oběžná dráha Měsíce, skloněná o něco přes 5 stupňů vůči ekliptice, promítá do jeho zorného pole.

Na snímku poutá zajisté největší pozornost odvrácená strana našeho souputníka, kterou ze Země není šance vidět, jelikož Měsíc má vůči Zemi tzv. vázanou rotaci. I když není to tak úplně pravda: délka dne a roku (obletu Země) na povrchu Měsíce není úplně stejná, což způsobuje jev zvaný „měsíční librace“ a ten čas od času dovoluje pozemskému hvězdáři spatřit až 9 % povrchu odvrácené strany Měsíce.

Na první pohled překvapí absence měsíčních moří, dominant viditelné strany. Na straně odvrácené uvidíme vlastně jen dva malinké útvary tohoto typu: na snímku z DSCOVR vlevo nahoře je Moře moskevské (to bude zřejmě připomínka sovětské sondy Luna 3, která v roce 1959 poprvé v historii ukázala člověku neznámou zadní tvář Měsíce) a vlevo dole Ciolkovského kráter.

Druhý stupeň rakety Falcon 9 vynáší DSCOVR daleko od Země Autor: SpaceX
Druhý stupeň rakety Falcon 9 vynáší DSCOVR daleko od Země
Autor: SpaceX
Na snímcích z družice DSCOVR si můžeme povšimnout u pravého okraje Měsíce takového nepřirozeného nazelenalého stínu. Ten tam skutečně nepatří, je to vedlejší produkt fotografického postupu. Kamera EPIC na sondě DSCOVR, která záběry Měsíce pořídila (původně je určená k pozorování ozónu, výšky oblačnosti a aerosolů v zemském ovzduší, svůj každodenní provoz zahájí v září), totiž tyto snímky v „přirozených barvách“ pořizovala přes červený, modrý a zelený filtr a „přepnutí“ mezi nimi zabralo při pořizování každého záběru asi 30 sekund, během kterých se Měsíc nepatrně pohnul. Na kráse těmto záběrům, které oko smrtelníka jen tak neuvidí, však rozhodně tento fakt neubírá.

„Překvapilo mě, o kolik jasnější Země v porovnání s Měsícem je,“ řekl Adam Szabo, vědec mise DSCOVR z NASA. „Naše planeta je oproti lunárnímu povrchu opravdovým briliantem v kosmické temnotě.“

Snímky pořizovala družice DSCOVR samozřejmě s užitím teleskopu, vzpomeňme si, jak malou Zemi viděli nad sebou astronauté na Měsíci, kteří nebyli ani ve třetinové vzdálenosti jako DSCOVR.

 

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] NASA 5. 8. 2015



O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.

Štítky: Země, Měsíc


23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »