Lidstvo s přístroji zamrzlými do ledu pod jižním pólem objevilo daleko ve vesmíru neutrino. Pokud bude tento objev povrzen, tak se bude jednat o první jasnou detekci kosmologicky vzdálených neutrin a začátek pozorované asociace mezi energetickými neutriny a kosmickými paprsky ze silných...
Proč je ve vesmíru více hmoty než antihmoty? Ministerstva energetiky v Číně a v USA spolu vytvořily Daya Bay Reactor Neutrino Experiment, aby pomohly osvětlit tuto stránku základní fyziky. Experiment se nachází pod tlustou vrstvou horniny asi 50 kilometrů severovýchodně od Hong...
Odkud ta neutrina přišla? Neutrinová observatoř IceCube u jižního pólu Země začala detekovat téměř neviditelné částice o velmi vysoké energii. I když tato vzácně interagující neutrina projdou většinou Země, než jsou detekována, tak odkud pocházejí je záhadou. Na obrázku je antarktická...
Vědci taví díry do spodku světa. Skoro 100 právě vytavených děr jižního pólu se nyní využívá jako astronomických observatoří. Astronomové v neutrinové observatoři IceCube Neutrino Observatory ponořili do každého svislého jezera dlouhou šňůru s navázanými detektory světla o velikosti míče na...
Vědci taví díry do spodku světa. Nedaleko Jižního pólu bylo opravdu protaveno několik děr a ty se nyní používají jako astronomické observatoře. Astronomové využívají detektoru AMANDA (Antarctic Muon and Neutrino Detector Array) a do každého vertikálního jezera spustili šňůru s uvázanými...
Velká sféra pod Japonskem pomohla prověřit naše pochopení vnitřních procesů ve Slunci. Sféra KamLAND, která je na snímku zobrazena během konstrukce v roce 2001, nedetekovala základní částice zvané anti-neutrina, o kterých se ví, že jsou vyzařována blízkými jadernými reaktory v Japansku. Tento...
Neutrinová observatoř Sudbury (SNO) detekovala ze Slunce tak málo neutrin, že může být revidován standardní model fundamentálních částic ve vesmíru. Na snímku nahoře je SNO při stavbě. Nyní je v provozu a tak tato velká koule v Kanadě detekuje skoro neviditelné částice...
Vědci taví díry do spodku světa. Skutečně, poblíž Jižního pólu bylo vytaveno několik děr a nyní se používají pro astronomická pozorování. Astronomové v rámci programu AMANDA (Antarctic Muon and Neutrino Detector Array) zanořují do každého vertikálního jezera šňůru s uzlíky velikosti...
Obrovská koule začala dva tisíce metrů pod zemí detekovat skoro neviditelné částice. Tyto částice jsou neutrina, je jich ve vesmíru velká hojnost, ale obvykle dokáží vším hladce projít. Naplněním této 12-metrové koule neobvyklým typem těžké vody a jejíž obklopením detektory světla...
Dva tisíce metrů pod zemí začala obrovská koule detekovat téměř neviditelné částice. Tyto částice - neutrina - jsou ve vesmíru velmi hojné ale obvykle prochází skrz všechno. Astronomové doufají, že zachytí náhodné srážky tímto nově postaveným 12-metrovým sférickým detektorem s neobvyklým typem...
Lidstvo s přístroji zamrzlými do ledu pod jižním pólem objevilo daleko ve vesmíru neutrino. Pokud bude tento objev povrzen, tak se bude jednat o první jasnou detekci kosmologicky vzdálených neutrin a začátek pozorované asociace mezi energetickými neutriny a kosmickými paprsky ze silných...
Proč je ve vesmíru více hmoty než antihmoty? Ministerstva energetiky v Číně a v USA spolu vytvořily Daya Bay Reactor Neutrino Experiment, aby pomohly osvětlit tuto stránku základní fyziky. Experiment se nachází pod tlustou vrstvou horniny asi 50 kilometrů severovýchodně od Hong...
Odkud ta neutrina přišla? Neutrinová observatoř IceCube u jižního pólu Země začala detekovat téměř neviditelné částice o velmi vysoké energii. I když tato vzácně interagující neutrina projdou většinou Země, než jsou detekována, tak odkud pocházejí je záhadou. Na obrázku je antarktická...
Vědci taví díry do spodku světa. Skoro 100 právě vytavených děr jižního pólu se nyní využívá jako astronomických observatoří. Astronomové v neutrinové observatoři IceCube Neutrino Observatory ponořili do každého svislého jezera dlouhou šňůru s navázanými detektory světla o velikosti míče na...
Vědci taví díry do spodku světa. Nedaleko Jižního pólu bylo opravdu protaveno několik děr a ty se nyní používají jako astronomické observatoře. Astronomové využívají detektoru AMANDA (Antarctic Muon and Neutrino Detector Array) a do každého vertikálního jezera spustili šňůru s uvázanými...
Velká sféra pod Japonskem pomohla prověřit naše pochopení vnitřních procesů ve Slunci. Sféra KamLAND, která je na snímku zobrazena během konstrukce v roce 2001, nedetekovala základní částice zvané anti-neutrina, o kterých se ví, že jsou vyzařována blízkými jadernými reaktory v Japansku. Tento...
Neutrinová observatoř Sudbury (SNO) detekovala ze Slunce tak málo neutrin, že může být revidován standardní model fundamentálních částic ve vesmíru. Na snímku nahoře je SNO při stavbě. Nyní je v provozu a tak tato velká koule v Kanadě detekuje skoro neviditelné částice...
Vědci taví díry do spodku světa. Skutečně, poblíž Jižního pólu bylo vytaveno několik děr a nyní se používají pro astronomická pozorování. Astronomové v rámci programu AMANDA (Antarctic Muon and Neutrino Detector Array) zanořují do každého vertikálního jezera šňůru s uzlíky velikosti...
Obrovská koule začala dva tisíce metrů pod zemí detekovat skoro neviditelné částice. Tyto částice jsou neutrina, je jich ve vesmíru velká hojnost, ale obvykle dokáží vším hladce projít. Naplněním této 12-metrové koule neobvyklým typem těžké vody a jejíž obklopením detektory světla...
Dva tisíce metrů pod zemí začala obrovská koule detekovat téměř neviditelné částice. Tyto částice - neutrina - jsou ve vesmíru velmi hojné ale obvykle prochází skrz všechno. Astronomové doufají, že zachytí náhodné srážky tímto nově postaveným 12-metrovým sférickým detektorem s neobvyklým typem...
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 21. 9. do 27. 9. 2026. Měsíc dorůstá k úplňku. Ten nastane v sobotu 26. 9. a bude se nacházet jen tři stupně od Neptunu, jenž bude zrovna i v opozici se Sluncem. Ve středu 23. 9. nastane podzimní rovnodennost a začne astronomický podzim. Venuše zůstává extrémně nízko nad večerním obzorem, ale díky velkému jasu je k vidění dobře i na denní obloze. Ráno uvidíme Jupiter a Mars, Saturn je vidět prakticky celou noc. Odstartoval Sojuz s nákladní lodí Progress MS-35, která se 19. 9. připojila k ISS. První orbitální start rakety Starship je odložen a další pokus o start připadne asi až na následující pondělí 28. 9. nebo později. Před 180 lety byl objeven Neptun.
Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“ 12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé
Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.
