Zářivá Venuše se vrací na večerní oblohu, v dubnu tak uvidíme hned 4 planety
Planeta Venuše je 2. planeta Sluneční soustavy. Je po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem oblohy; za dobrých podmínek viditelná i ve dne. Proto stojí často právě Venuše v pozadí jevů, které lidé hlásí jako UFO. Venuše byla odpradávna spojována s božstvy nejrůznějších předkřesťanských kultů. Nejen ve starých, ale i moderních jazycích pro ni existují jména Jitřenka a Večernice podle její ranní nebo večerní viditelnosti, což dokládá, že si jí lidé všímali více než ostatních planet.
Venuše je planeta terrestrického typu. Některými fyzikálními parametry se podobá Zemi: průměr 12 103 km, oběžná doba 225 dní, vzdálenost od Slunce 0,7 AU. Jinými se však od Země velmi liší, především rozsáhlou hustou atmosférou s velmi odraznou horní vrstvou. Ta přispívá jednak k její hvězdné velikosti, jednak byla dlouho překážkou pro poznání jejího povrchu. Před prvními radarovými pozorováními nebyla známa ani perioda její rotace, která je překvapivě dlouhá: 247 dní. Navíc Venuše rotuje (jako jediná z planet) v opačném smyslu, než v jakém obíhá kolem Slunce, neboli retrográdně. Fyzikální podmínky na povrchu Venuše jsou extrémní: tlak téměř 90 atmosfér, teplota +425 °C (vyšší než na Sluncem osvětlené straně Merkuru) a z hustých oblak občas doslova prší kapky kyseliny sírové (ve vyšších vrstvách atmosféry).
Venuše se po dlouhé době v březnu objeví na večerní obloze. Zpočátku ji uvidíme nízko nad západním obzorem. Bude se ale úhlově rychle vzdalovat od Slunce a zapadat stále později. Současně poroste i její deklinace a bude se posouvat k severozápadu. V květnu bude Venuše výrazným objektem večerní oblohy a téměř celé první poloviny noci; zapadat bude před půlnocí. V průběhu června a července se podmínky její viditelnosti začnou zvolna zhoršovat. V srpnu bude Venuše svítit už jen nízko nad západním obzorem. V září se začne ztrácet ve slunečním světle.
Za dlouhé období její vysoce nadprůměrné viditelnosti dojde k řadě úkazů s jinými planetami a s Měsícem. První ze setkání s Měsícem nastane 17. března. Měsíc bude 2 dny po novu a k největšímu přiblížení dojde ve na denní obloze (ve 12 hodin SEČ). Venuše bude 6° jižně.
Koncem března a v první polovině dubna bude na večerní obloze pozorovatelný také Merkur. Ten se k Venuši 4. dubna v 9 h přiblíží na 3°. Planetu Merkur najdeme na večerní obloze přibližně od 29. března do 18. dubna. Tím se nám naskytne přibližně dvacetidenní okénko k pozorování hned 4 planet na večerní obloze ve stejný okamžik (na západním obzoru Venuše s Merkurem, vysoko nad jihozápadem Mars a na jihovýchodě Saturn). K celé jedinečné scenérii se od 14. dubna přidá i Měsíc.
Právě 14. dubna nastane další konjunkce Venuše s Měsícem (v 15 hodin letního času). A bude těsnější než předchozí: Venuše bude 3.6° jižně. Ke konci dubna se Venuše přiblíží k Plejádám; 24. dubna bude v konjunkci s nejjasnější hvězdou této hvězdokupy — Alcyone (Venuše 3.5° jižně). 28. dubna se bude Venuše nacházet ve "zlaté bráně ekliptiky" mezi Aldebaranem a Plejádami. S Aldebaranem nastane vzdálená konjunkce s Aldebaranem (Venuše 6.5° severně) 4. května. O dvanáct dní později, 16. května v 10 hodin, dojde k poměrně těsné konjunkci Venuše s Měsícem. Venuše bude 0.4° jižně. Zákryt nebude pozorovatelný z území České republiky. Podrobnosti o těchto úkazech najdete na stránce České skupiny pozorovatelů planet v sekci Viditelnost planet.
Zdroje:
[1] PŘÍHODA, Pavel a kol.: Hvězdářská ročenka 2010
[2] RÜKL, Antonín: Obrazy z hlubin vesmíru (atlas kosmických objektů), Artia, Praha 1988
Související články:
[1] KOCOUR, Vladimír: Návod k pozorování Marsových měsíců
[2] KOCOUR, Vladimír: Viditelnost planety Mars v letošní opozici (2010)
[3] KOCOUR, Vladimír: Ohlédnutí za Jupiterem v Mezinárodním roce astronomie
