Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Návod na pozorování Marsových měsíců

Návod na pozorování Marsových měsíců

Snímek Marsova měsíce Deimos z kosmické sondy
Nový snímek měsíce Deimos, 2009
Letošní opozice Marsu je sice afeliová, ale díky vysoké deklinaci je Mars nápadným objektem noční oblohy. V souvislosti s ní se rozpoutaly mezi astronomy-amatéry diskuse o pozorovatelnosti Marsových měsíců Phobos a Deimos malými dalekohledy. Na první pohled jsou tyto diskuse zbytečné, protože Asaph Hall, který je objevil r. 1877, potřeboval dalekohled o průměru 65 cm. A to je přece jen poněkud velký dalekohled pro většinu amatérů. Během minulých opozic se ale amatérům podařilo spatřit Marsovy měsíce i podstatně menšími dalekohledy. V článku se podíváme na to, jak je to vlastně s podmínkami pro pozorování Marsových měsíců.

Měsíce Marsu

Marsovy měsíce Phobos (28 x 22 x 18 km) a Deimos (16 x 12 x 10 km) jsou nepravidelného tvaru a patří k nejmenším měsícům ve Sluneční soustavě. Navíc obíhají blízko planety: Phobos 9400 km, Deimos 23 500 km od Marsu. Tomu odpovídají i krátké oběžné doby: u Phobosu 7 h 39 min, u Deimosu 30 h 18 min (pozn. 1). Mars dosahuje v opozici jasnosti od -1 do -2,8 mag (podle vzdálenosti od Země a od Slunce). Phobos (+11,6 mag) a Deimos (+12,7 mag) snadno zaniknou v záři blízkého Marsu. Ze Země jsou oba měsíce vidět jako slabé hvězdičky; o jejich skutečném vzhledu máme informace teprve od kosmických sond.

Vlastní pozorování

Dobře známý vzorec pro výpočet mezní hvězdné velikosti v dalekohledu říká M = 1,5 + 5 log D, kde D je průměr objektivu v milimetrech a M mezní hvězdná velikost v magnitudách (pozn. 2). Vzorec ale platí za jisté, většinou nevyslovované podmínky: pozorovaná hvězda je daleko od jiných zdrojů světla, které se uplatní jako rušivé. Ačkoli by ke spatření Phobosu měl stačit dalekohled o průměru 10 cm a Deimosu dalekohled o průměru 15 cm, je ve skutečnosti potřeba dalekohled mnohem větší. Do r. 1877 nikdo netušil, že kolem Marsu obíhají nějaké měsíce. Podobně do vynálezu dalekohledu lidstvo nevědělo o 4 nejjasnějších Jupiterových měsících, ačkoli ty by podle své jasnosti měly být viditelné pouhým okem. Blízkost jasného Marsu způsobuje, že lépe je pozorovatelný slabší ale vzdálenější Deimos.

Pozorování těchto měsíců velmi usnadní přesná znalost jejich polohy. To je něco, co v našich končinách dlouho chybělo, protože Hvězdářská ročenka je neuvádí. Dnes máme díky internetu volně šiřitelný program Cartes du Ciel. K němu se dá doinstalovat modul "Planet Satellites" (ftp://ftp.funet.fi/pub/astro/progs/pc/win32/starmap/cdc/cdcsatxy.exe). Existuje také univerzální internetový simulátor na adrese http://space.jpl.nasa.gov/.

Další prostředek, který velmi zvýší naši šanci spatřit Marsovy měsíce, je zakrytí samotného Marsu vhodnou clonkou ve společné ohniskové rovině objektivu a okuláru. Existuje celá řada návodů, jak to konkrétně udělat. Některé najdete v níže uvedených článcích ve Sky and Telescope. V České republice úspěšně pozoroval Marsovy měsíce Ing. Zdeněk Řehoř r. 2003. Spatřil je už dalekohledem o průměru 25 cm. Journal of ALPO uvádí, že roku 2001 se podařilo spatřit Deimos už 20cm a Phobos 40cm dalekohledem (autor článku Roger Venable).

Navzdory úsilí se ale Phobos nebo Deimos zdaleka vždy spatřit nepodaří. Často i bez viditelné příčiny. Které faktory ovlivňují jejich pozorovatelnost?

Určitě jsou to pozorovací podmínky. Ne každou noc je obloha stejně průzračná. A ne vždy jde průzračnost jednoduše určit jako "mezní hvězdnou velikost okem" — zejména za neklidných, nebo dokonce oblačných nocí při rychlém proudění v horních vrstvách atmosféry. Dalším nevypočitatelným prvkem je seeing; je to vlastně "nejjemnější projev počasí", při astronomickém pozorování ovšem často významný. Slabé bodové zdroje světla v důsledku seeingu blikají, protože se střídavě zjasňují a zeslabují. V okamžiku největšího zesílení nemůžeme při horším seeingu vidět slabší hvězdy. Neplatí to ale jednoduše a donekonečna. Roli hraje také únava zraku pozorovatele, na kterou mají vliv teplota okolí, poloha pozorovatele při pozorování, to, jestli pozorovatel používá paralaktickou montáž s pohonem nebo azimutální bez pohonu, zdravotní stav, věk i individuální vlastnosti. A samozřejmě zkušenost. Pomůže i větší výška nad obzorem.

Důležité jsou také vlastnosti použitého dalekohledu. Kromě průměru objektivu, který určuje dosah v magnitudě a maximální rozlišení fyzikálně dokonalé optické soustavy, je to také kvalita celého dalekohledu neboli to, jak se reálný dalekohled blíží fyzikálně dokonalému (vzhledem k potřebám oka a pozorovaného objektu). Při větším zvětšení je výstupní pupila dalekohledu menší, čímž se zmenší světelnost vzhledem k plošným předmětům, zatímco světlenost vzhledem k bodovým předmětům zůstane stejná. Tím ztmavne pozadí oblohy (a do jisté míry i samotný Mars) a prakticky bodové měsíčky se stanou kontrastnějšími vůči pozadí. Na kontrast mají vliv i optické prvky dalekohledu. Větší počet optických ploch — rozhraní sklo-vzduch — znamená větší počet reflexů a větší ztráty světla v optické soustavě. Reflexy a ztráty světla lze potlačit antireflexními vrstvami, reflexy také větším počtem vhodně umístěných clon v dalekohledu. Někteří pozorovatelé (především optici) považují právě počet ploch za rozhodující faktor, který může velmi snížit šanci na spatření Marsových měsíců, a proto doporučují používat okuláry s menším počtem čoček. Tato rada je sice správná; v praxi jsou však často drahé širokoúhlé okuláry vyrobené nedávno a vybavené kvalitními moderními antireflexními vrstvami. Zato staré Kellnerovy (a podobné) okuláry mohou pocházet z kořistní techniky ještě z Druhé světové války nebo z rozbitých starých triedrů — a ty třeba ani žádné antireflexní vrstvy nemají. Reflexy jimi způsobené tak mohou být stejně velké, jako reflexy složitých drahých nových okulárů.

Rozhodující je podle mého názoru mnohem jednodušší efekt: a tím je vzdálenost Marsu od Země a od Slunce. Roku 2003 byl Mars v periheliu a nacházel se 0,37271 AU (55 756 622 km) od Země. Tehdy ho pozoroval Zdeněk Řehoř 25-cm dalekohledem s použitím clony zacloňující Mars. Letos byl Mars nejblíže k Zemi 27. ledna 2010 a to 0,66398 AU (99 330 000 km). To je prakticky ve dvojnásobné vzdálenosti. Navíc byl také dál od Slunce, protože 31. března bude Mars v afeliu. Jestliže je nějaký objekt od nás 2x dál a my ho chceme vidět stejně velký, musíme použít 2x větší zvětšení. Protože ale potřebujeme také více světla a výkon dalekohledu je omezen difrakcí světla, potřebujeme také 2x větší průměr objektivu, aby obraz měl i ostatní vlastnosti stejné jako v roce 2003. Větší výška nad obzorem nám sice bude pomáhat, ale větší vzdálenost Marsu od Slunce bude působit naopak nepříznivě. Nejde o spatření samotného Marsu, jeho jasnost pouze poklesla z -2,8 mag na -1,0 mag, ale o jeho slabé a blízké měsíce. Jestliže tedy r. 2003 stačil dalekohled o průměru 25 cm, dnes budeme potřebovat 50 cm, i když se nedá vyloučit úspěšné pozorování i menším, než 50cm dalekohledem.



Poznámky:

[1] Jelikož Mars se otočí kolem své osy jednou za 24 h 36 min, oběhne Phobos kolem Marsu za kratší dobu, než je jedna otáčka Marsu kolem osy. Podobně jako mezi Zemí a Měsícem, také mezi Marsem a jeho měsíci působí slapové síly. Ty v případě Phobosu měsíc neurychlují, ale naopak zpomalují, takže Phobos se k Marsu neustále přibližuje. Deimos se od Marsu vzdaluje.
[2] Některé prameny uvádějí vztah M = 2,5 + 5 log D, tento vzorec potom dává všechny hodnoty o 1 mag vyšší. Existují i jiné, složitější vztahy.

Poděkování:

Děkuji panu Thomasi A. Dobbinsovi za doporučení velkého množství zajímavých článků a podělení se o vlastní zkušenosti.

Zdroje:

[1] Rükl, A.: Obrazy z hlubin vesmíru (Atlas kosmických objektů), Artia, Praha 1988
[2] Alan MacRobert, Hunting the Moons of Mars, Sky & Telescope, December 1990, p. 642.
[3] Werner Sandner, Satellites of the Solar System (Scientific Book Club: London, 1965), p. 123.
[4] Roger W. Sinnott, The Hunt for the Hurtling Moons, Sky & Telescope, August 2003, p. 107.
[5] Stephen James O'Meara, The Demon Sprites of Mars, Sky & Telescope, June 2001, p. 103.




O autorovi



13. vesmírný týden 2024

13. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 3. do 31. 3. 2024. Měsíc bude v úplňku a bude vidět stále později v noci. To umožní lepší pozorování komety 12P/Pons-Brooks. Na večerní obloze doplňuje jasný Jupiter ještě Merkur, který je v pondělí v maximální elongaci. Aktivitu Slunce oživily především dvě pěkné oblasti se skvrnami a hned následovaly i silné erupce. Na Sojuzu letí poprvé dvě ženy najednou. Ke startu se chystá poslední raketa Delta IV Heavy. Před 50 lety získala první detailní snímky Merkuru sonda Mariner 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2024 obdržel snímek „Kometa 12P/Pons-Brooks v souhvězdí Labutě“, jehož autorem je Jan Beránek.   Vlasatice, dnes jim říkáme komety, budily zejména ve středověku hrůzu a děs nejen mezi obyčejnými lidmi. Možná více se o ně zajímali panovníci.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Měsíc z Malína

Měsíc ve stáří 9,4 dne

Další informace »