Ve středu 6. června ráno nastane vzácný přechod Venuše přes Slunce
Přechod Venuše s rybáři a pelikánem. Autor: Jim TillerNa časné ranní obloze ve středu 6. června 2012 budou Češi moci spatřit přibližně poslední dvě hodiny vzácného astronomického úkazu - přechodu Venuše přes Slunce. Za použití bezpečných filtrů se při pohledu na Slunce bude na jeho pravém horním okraji promítat pomalu se sunoucí temný kotouček planety Venuše. Dalšího přechodu Venuše přes Slunce se pravděpodobně nikdo v současnu žijící již nedočká - nastane až v prosinci roku 2117.
Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 170 z 31. 5. 2012
Proč a jak k úkazu dochází
Přechody Venuše mezi lety 1761 a 2125Přechod Venuše přes Slunce nastává v okamžiku, kdy se planeta Venuše postaví do přímky mezi Zemi a Slunce. Venušina dráha je vůči rovině zemské dráhy skloněna o 3,4°. Slunce, které na rovině zemské dráhy leží, je při pohledu ze Země úhlově přibližně 7x menší (jen 0,5°). Takže se Venuše v drtivé většině případů přechodu před diskem Slunce vyhne a na obloze projde nad nebo pod ním. K vzácným příležitostem, kdy se planeta ocitne mezi Zemí a Sluncem a promítne se tak na sluneční kotouč jako temná kruhová skvrna, dochází vždy ve dvojici po 8 letech a poté po více jak stoletém čekání. Přesněji vždy nastanou dva přechody v červnu oddělené 8letou pauzou a po dlouhé době dva prosincové se stejnou 8letou prodlevou. Mezi červnovými a prosincovými dvojicemi přechodů uběhne 105,5 roku dlouhá doba. Od prosincových do dalších červnových je třeba čekat ještě déle - 121,5 roku. K poslední prosincové dvojici došlo na konci 19. století - v letech 1874 a 1882. První ze současných jsme mohli na našem území v celém průběhu pozorovat 8. června 2004. Středeční úkaz je tedy druhý ze současné červnové dvojice. Po ní bude třeba čekat přes 105 let - další dva přechody nastanou 10./11. prosince 2117 a 8. prosince 2125.
Historie a současnost
Jeremiah Horrocks pozoruje přechod Venuše v roce 1639. Malba: Eyre Crowe.V historii byl přechod Venuše studnou významných objevů a výpočtů. O možnosti samotného přechodu se začalo spekulovat za dob rozkvětu Habsburské monarchie. Známý astronom Johannes Kepler se v roce 1627 pravděpodobně jako první na světě správně zamýšlel nad tím, že podobně jako Měsíc přechází přes Slunce a způsobuje jeho zatmění, musí i Venuše před Sluncem za příhodných podmínek přejít, neboť Venuše obíhá uvnitř zemské dráhy kolem Slunce. Úkazu se však nedožil - zemřel v roce 1630, pouhý rok před prvním z prosincové dvojice přechodů v 17. století. První pozorování tak pochází až od anglického matematika Jeremiaha Horrockse, který Venuši na slunečním kotoučku zastihl v díře mezi mraky devět let po Keplerově smrti, 4. prosince 1639.
Hubbleův teleskop využije Měsíce na pozorování přechodu Venuše. Autor: NASANezbytný milník ve výzkumu Venuše přinesl přechod z roku 1761. Ruský astronom Michail Lomonosov si na začátku i na konci úkazu všiml, že se Venušin kotouček protahuje do tvaru kapky směrem k vnitřnímu slunečnímu okraji. Vyslovil správně hypotézu, že za úkazem by mohl stát výskyt atmosféry obklopující planetu. Díky další významné osobnosti astronomie - anglickému královskému astronomovi Edmundu Halleymu se při pozdějších přechodech postupně podařilo s poměrně vysokou přesností určit vzdálenost mezi Zemí a Sluncem, tedy tzv. astronomickou jednotku. Vědci vycházeli z toho, že na různých místech na Zemi nastávají počáteční a závěrečné fáze úkazu v jiný čas a rovněž věděli, jak jsou od sebe jejich pozorovací stanoviště daleko. Z těchto veličin se jim v průběhu 18. a 19. století skutečně podařilo vzdálenost naměřit. Jako retrospektivní projekt zejména pro studenty pak toto měření zkoordinovala v roce 2004 Evropská jižní observatoř (ESO) při přechodu 8. června v rámci celosvětového projektu Venus Transit 2004. Astronomickou jednotku v té době již vědci znali díky jiným, přesnějším metodám, a tak šlo především o vzdělávací projekt, ve kterém ČR zaujala velmi významné místo jak po organizátorské stránce, tak počtem zapojených škol. Letošního přechodu Venuše přes Slunce vědci využijí pro zpřesnění metod pozorování tzv. tranzitujících exoplanet, tedy planet obíhajících a přecházejících přes cizí slunce.
Kde a v kolik hodin
Průběh úkazu nad ČR. Zdroj. www.hvezdarna.cz.Ze středečního přechodu Venuše přes Slunce uvidíme přibližně poslední třetinu. Úkaz začíná krátce po půlnoci, tedy ještě v době, kdy je u nás Slunce pod obzorem. V celém průběhu jej lidé spatří zejména z východní Asie, východní Indonésie, východní Austrálie nebo z Aljašky, Grónska a Islandu. Na evropském kontinentu bude celý úkaz viditelný jen ze severního cípu Skandinávie, odkud Slunce v letních měsících vůbec nezapadá a sune se nízko nad severním obzorem. V České republice vychází Slunce nad obzor několik minut před pátou hodinou ranní středoevropského letního času. Přechod Venuše končí v 6 hodin 55 minut. Nad českým obzorem se tak odehrají asi 2 hodiny tohoto vzácného jevu.
V následující tabulce jsou časové údaje o úkazu nad vybranými českými městy. Města jsou řazena sestupně podle času východu Slunce nad obzor. Třetí kontakt je okamžik, kdy se Venuše dotkne vnitřního okraje Slunce a začne na jeho hraně vystupovat pryč. Čtvrtý kontakt je čas, kdy Venuše sluneční disk nadobro opustí. Tabulka byla vytvořena pomocí kalkulátoru Stevena van Roodeho a Françoise Mignarda na stránce transitofvenus.nl. Na této stránce si můžete zadat vlastní souřadnice či svou polohu na Google mapě a získat časové okamžiky úkazu na vámi vybraném pozorovacím stanovišti.
Město
Východ Slunce
Třetí kontakt / Výška Slunce nad obzorem
Čtvrtý kontakt / Výška Slunce nad obzorem
Havířov
4 hod 39 min 59 s
6 hod 37 min 27 s / 15.8°
6 hod 55 min 03 s / 18.7°
Ostrava
4 hod 40 min 30 s
6 hod 37 min 27 s / 15.8°
6 hod 55 min 03 s / 18.6°
Frýdek-Místek
4 hod 40 min 48 s
6 hod 37 min 28 s / 15.9°
6 hod 55 min 04 s / 18.6°
Opava
4 hod 41 min 22 s
6 hod 37 min 27 s / 15.6°
6 hod 55 min 03 s / 18.4°
Olomouc
4 hod 45 min 38 s
6 hod 37 min 29 s / 15.1°
6 hod 55 min 05 s / 17.9°
Zlín
4 hod 45 min 42 s
6 hod 37 min 30 s / 15.3°
6 hod 55 min 06 s / 18.1°
Hradec Králové
4 hod 48 min 19 s
6 hod 37 min 27 s / 14.4°
6 hod 55 min 04 s / 17.1°
Liberec
4 hod 48 min 37 s
6 hod 37 min 25 s / 14.1°
6 hod 55 min 02 s / 16.8°
Pardubice
4 hod 49 min 28 s
6 hod 37 min 28 s / 14.4°
6 hod 55 min 04 s / 17.1°
Brno
4 hod 50 min 03 s
6 hod 37 min 30 s / 14.6°
6 hod 55 min 07 s / 17.4°
Ústí nad Labem
4 hod 53 min 13 s
6 hod 37 min 26 s / 13.5°
6 hod 55 min 03 s / 16.2°
Praha
4 hod 54 min 35 s
6 hod 37 min 28 s / 13.6°
6 hod 55 min 05 s / 16.2°
Most
4 hod 55 min 36 s
6 hod 37 min 27 s / 13.2°
6 hod 55 min 04 s / 15.9°
Tábor
4 hod 56 min 48 s
6 hod 37 min 30 s / 14.6°
6 hod 55 min 07 s / 17.4°
České Budějovice
4 hod 59 min 37 s
6 hod 37 min 32 s / 13.2°
6 hod 55 min 09 s / 16.0°
Karlovy Vary
5 hod 00 min 01 s
6 hod 37 min 28 s / 12.7°
6 hod 55 min 05 s / 15.3°
Plzeň
5 hod 00 min 21 s
6 hod 37 min 29 s / 12.8°
6 hod 55 min 06 s / 15.5°
Jak na to?
Ke spatření Venuše na slunečním disku postačí malý dalekohled či volné oko. Úhlový průměr planety v době úkazu činí 0,9’, což je přibližně třicetina průměru slunečního kotouče na obloze. Samozřejmě pro spatření jevů spojených s atmosférou Venuše, například Lomonosovem pozorovaného kapkovitého jevu, už malý přístroj nestačí a nejlepší volbou je návštěva blízké hvězdárny.
Bezpečnost
Pozorování přechodu Venuše přes Slunce projekcí. Zdroj: ESO.Nutné je ovšem dodržovat pravidla bezpečného pozorování Slunce. Jde totiž o úkaz, při kterém se díváme přímo na Slunce a bez použití bezpečných filtrů může takový pohled trvale poškodit zrak. Na přímé pozorování dalekohledem bez filtru doporučujeme svářečské sklo stupně 13 a vyššího. Před objektiv dalekohledu pak můžete zakoupit speciální folii Baader Astro Solar. Další informace o bezpečnosti pozorování a vhodných, nevhodných či dokonce nepřípustných filtrech najdete na stránce www.astro.cz/rady/ukazy/zatmeni/slunce/bezpecnost.
Kapkovitý jev. Autor: Dominique DerrickNa pozorování úkazu je třeba si najít místo s odkrytým severovýchodním a východním obzorem. Slunce bude po celou dobu úkazu poměrně nízko nad obzorem. Krátce po východu Slunce najdeme Venuši v horní polovině slunečního disku. Venušin temný kotouček se bude postupně sunout doprava nahoru. Už při pohledu volným okem přes bezpečný filtr se bude jevit jako temná kruhová skvrnka. Proto k úkazu přistupujeme s naprosto stejnou obezřetností i metodami jako při sledování částečného zatmění Slunce nebo slunečních skvrn. Můžeme si Slunce buďto promítnout pomocí čočkového přístroje na bílou plochu a sledovat, jak se pomalu pohybující planeta postupně v průběhu dvou hodin posouvá k okraji slunečního kotouče. Nebo lze na Slunce namířit dalekohled vybavený bezpečným filtrem a sledovat úkaz přímo.
Pokud máte možnost, úkaz si určitě vyfotografujte! Stačí fotoaparát - rovněž vybavený filtrem - namířit na Slunce, zaostřit a vyfotit. Už pokročilými kompaktními fotoaparáty při vhodném zoomu a pečlivém doostření Venuše vynikne jako černý puntík na světlém slunečním kotouči. Kromě Venuše budete moci zachytit i nějaké sluneční skvrny. Milovníkům momentek a neobvyklých záběrů doporučujeme fotografovat Slunce spolu s dalšími objekty v okolí - například mezi stromy, korouhvičkou promítnutou na Slunci a podobně. Nejlepší příležitosti nabízí samotný východ Slunce, při němž by mohla sluneční zář být značně otupělá ranní vlhkostí a i bez použití filtru by pak mohly vzniknout jedinečné snímky, například s probouzející se krajinou v popředí. Česká astronomická společnost na serveru Astro.cz má v plánu vytvořit fotogalerii. Své snímky proto rozhodně zašlete pomocí jednoduchého formuláře.
Přes Slunce s větší pravidelností přechází i o dost menší planeta Merkur. Jejího přechodu přes Slunce se dočkáme 9. května 2016. Dalšího přechodu Venuše se však téměř jistě nedočká nikdo současně žijící. Proto si jej rozhodně nenechte ujít. Bude-li zataženo, je připraveno dostatek online přenosů. Z českých připravuje přenos Hvězdárna v Úpici (www.obsupice.cz)a ze tří míst na světě bude přenášet obraz také Astronomický ústav AV ČR na gloria-project.eu/prechod-venuse.
Simulace průběhu úkazu nad českým obzorem
(Zdroj: SunAeon)
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.
Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš
Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové
The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae.
The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations.
It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue.
Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future.
Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto.
Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System).
Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop
Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats
Gain 150, Offset 300.
July 24 to August 30, 2025
Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4