Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Největší srážka ledovců

Největší srážka ledovců

iceberg.jpg
V Antarktidě nedaleko americké polární stanice McMurdo mělo podle vědců z NASA dojít v sobotu 15. ledna 2005 k obrovské srážce dvou ledovců. Zatím ke srážce nedošlo. V pondělí 17. ledna byla ledovcová kra B-15A vzdálena od Drygalského ledového jazyka necelých 5 km a pohybovala se rychlostí 1,6 km za den od zátoky McMurdo do Rossova moře.

"Srážka je pravděpodobná, ale vítr a mořské proudy mohou změnit směr pohybu ledovce. Není žádná záruka, že jakákoliv srážka bude nebo by mohla být katastrofální s velkými důsledky", řekl australský vědec Neal Young z Antarktického centra pro výzkum klimatu a ekosystému (Antarctic Climate and Ecosystem Cooperative Research Centre).

Kamery MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer) na satelitech Aqua a Terra (NASA) monitorují, jak se 160 km dlouhý ledovec B-15A posouvá směrem k ledovcovému výběžku Drygalski. "Bude to srážka titánů, důležitá a mimořádná událost," říká Robert Bindshadler z NASA (Goddard Space Flight Center) "Jestliže se oba obrovské ledovce srazí, mohli bychom vidět jednu z největších "demolicí" na planetě." "Dokonce i ťuknutí od takového obra bude velmi silné. Určitě to bude daleko větší rána, než jakou jsme kdy u ledovců pozorovali," říká Binshadler. "Až se ledovce srazí, "pomačkají si nárazníky," říká Bindshadler. Okraje by se mohly zdeformovat a ulámaný led hromadit nebo bude unášen do Rossova moře. Jestliže ledovec B-15A bude mít před srážkou dostatečnou rychlost, výsledky kolize by mohly být víc než velkolepé. Dokonce by se Drygalského ledovec mohl odlomit. Jedná se o výběžek silné vrstvy ledu, který vyrůstá do Rossova moře z antarktického pevninského ledovce na Scottově pobřeží. "Ledovcové jazyky se příležitostně odlamují," říká Bindshadler. "Ale nikde není žádná jistota, že to bude i tentokrát. Výsledek závisí na pohybu ledovce B-15A."

Tak velké kusy ulomeného ledu vždy působí problémy. Plocha ledovce B-15A je 3.000 km2. Jde o největší úlomek z "mateřské" kry B-15 (více), která se zase odštěpila od ledovce B12 v březnu 2000. Vědci jsou přesvědčeni, že ulamování obrovských kusů ledu je součástí dlouhodobého přirozeného cyklu o délce 50 až 100 let.

Vývoj a pohyb antarktického ledovec B-15A v blízkosti Drygalského ledového jazyka sleduje i evropská družice Envisat. Na oběžnou dráhu ji z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně v ranních hodinách v pátek 1.března 2002 vynesla raketa Ariane. Obíhá ve výšce 800 km s oběžnou doba 100 minuta a monitoruje oceány, ledovce, pevninu i atmosféru. Informace z celého povrchu Země získá za 35 dnů. Úkolem této největší (8.200 kg) a nejdražší (73 miliard Kč) evropské družice Envisat je studium změn životního prostředí, včetně globálního oteplování a tání ledovců.

Vývoj v této oblasti si můžete prohlédnout např. na snímcích na internetové adrese: http://earth.esa.int/ew/special_events/iceberg-b15_antartic/sp_iceberg-b15.htm.

V Antarktidě je i česká výprava prof. Pavla Proška (Masarykova univerzita Brno, katedra geografie), která si pro stavbu první české polární vědecké stanice v Antarktidě zvolila severní pobřeží Rossova ostrova. Bude se tedy nacházet poměrně blízko kolize ledovců.

Zdroj: www.nasa.gov a earth.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »