Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Největší srážka ledovců

Největší srážka ledovců

iceberg.jpg
V Antarktidě nedaleko americké polární stanice McMurdo mělo podle vědců z NASA dojít v sobotu 15. ledna 2005 k obrovské srážce dvou ledovců. Zatím ke srážce nedošlo. V pondělí 17. ledna byla ledovcová kra B-15A vzdálena od Drygalského ledového jazyka necelých 5 km a pohybovala se rychlostí 1,6 km za den od zátoky McMurdo do Rossova moře.

"Srážka je pravděpodobná, ale vítr a mořské proudy mohou změnit směr pohybu ledovce. Není žádná záruka, že jakákoliv srážka bude nebo by mohla být katastrofální s velkými důsledky", řekl australský vědec Neal Young z Antarktického centra pro výzkum klimatu a ekosystému (Antarctic Climate and Ecosystem Cooperative Research Centre).

Kamery MODIS (Moderate Resolution Imaging Spectroradiometer) na satelitech Aqua a Terra (NASA) monitorují, jak se 160 km dlouhý ledovec B-15A posouvá směrem k ledovcovému výběžku Drygalski. "Bude to srážka titánů, důležitá a mimořádná událost," říká Robert Bindshadler z NASA (Goddard Space Flight Center) "Jestliže se oba obrovské ledovce srazí, mohli bychom vidět jednu z největších "demolicí" na planetě." "Dokonce i ťuknutí od takového obra bude velmi silné. Určitě to bude daleko větší rána, než jakou jsme kdy u ledovců pozorovali," říká Binshadler. "Až se ledovce srazí, "pomačkají si nárazníky," říká Bindshadler. Okraje by se mohly zdeformovat a ulámaný led hromadit nebo bude unášen do Rossova moře. Jestliže ledovec B-15A bude mít před srážkou dostatečnou rychlost, výsledky kolize by mohly být víc než velkolepé. Dokonce by se Drygalského ledovec mohl odlomit. Jedná se o výběžek silné vrstvy ledu, který vyrůstá do Rossova moře z antarktického pevninského ledovce na Scottově pobřeží. "Ledovcové jazyky se příležitostně odlamují," říká Bindshadler. "Ale nikde není žádná jistota, že to bude i tentokrát. Výsledek závisí na pohybu ledovce B-15A."

Tak velké kusy ulomeného ledu vždy působí problémy. Plocha ledovce B-15A je 3.000 km2. Jde o největší úlomek z "mateřské" kry B-15 (více), která se zase odštěpila od ledovce B12 v březnu 2000. Vědci jsou přesvědčeni, že ulamování obrovských kusů ledu je součástí dlouhodobého přirozeného cyklu o délce 50 až 100 let.

Vývoj a pohyb antarktického ledovec B-15A v blízkosti Drygalského ledového jazyka sleduje i evropská družice Envisat. Na oběžnou dráhu ji z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guyaně v ranních hodinách v pátek 1.března 2002 vynesla raketa Ariane. Obíhá ve výšce 800 km s oběžnou doba 100 minuta a monitoruje oceány, ledovce, pevninu i atmosféru. Informace z celého povrchu Země získá za 35 dnů. Úkolem této největší (8.200 kg) a nejdražší (73 miliard Kč) evropské družice Envisat je studium změn životního prostředí, včetně globálního oteplování a tání ledovců.

Vývoj v této oblasti si můžete prohlédnout např. na snímcích na internetové adrese: http://earth.esa.int/ew/special_events/iceberg-b15_antartic/sp_iceberg-b15.htm.

V Antarktidě je i česká výprava prof. Pavla Proška (Masarykova univerzita Brno, katedra geografie), která si pro stavbu první české polární vědecké stanice v Antarktidě zvolila severní pobřeží Rossova ostrova. Bude se tedy nacházet poměrně blízko kolize ledovců.

Zdroj: www.nasa.gov a earth.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »