Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Transneptunické těleso UB313 je větší než Pluto

Transneptunické těleso UB313 je větší než Pluto

2003_UB313.jpg
Astronomové na základě radiových měření tepelného záření určili, že nejvzdálenější známý objekt 2003 UB313 je větší než planeta Pluto.

Ve vzdálenosti 97 AU (2krát dále od Slunce než Pluto), nedaleko svého odsluní (afélia) byl nedávno objeven ve sluneční soustavě nejvzdálenější známý objekt 2003 UB313. Těleso bylo objeveno na snímcích z ledna 2005 a poté zpětně i na snímcích z října 2003. Vzhledem ke tvaru a sklonu oběžné dráhy (v přísluní - perihelu se nachází v blízkosti oběžné dráhy Neptuna), byl zařazen mezi transneptunická tělesa Kuiperova pásu planetek. Tělesa, která obíhají kolem Slunce ve vzdálenosti 30 až 50 AU (astronomických jednotek, tj. 149,5 mil. km), jsou zatím považována za planetky.

V případě, že bychom těleso UB313 umístili do vzdálenosti planety Pluto, tak by vizuální jasnost byla větší než u Pluta, což astronomy vede k závěru, že těleso UB313 by mohlo být větší než Pluto. Skutečný rozměr nešlo určit z optických měření, protože nebyla známa povrchovou odrazivost (albedo) tělesa.

Proto astronomové doplnili vizuální jasnost UB313 měřením tepelného záření na vlnové délce 1,2 mm ( IRAM - Institut de Radioastronomie Millimetrique, Francie) a určili průměr tělesa na 3.000 ± 300 ± 100 km. První odchylka vyjadřuje nejistotu měření, zatímco druhá vychází z toho, že neznáme přesnou orientaci objektu. A tato měření dělají z UB313 největší známý transneptunický objekt, dokonce větší než planeta Pluto (2.300 km). Navíc má i vlastní měsíček. Změřené albedo (0,60, tj. 60%) znamená, že těleso UB313 je překvapivě podobné Plutu a u obou objektů tuto velkou odrazivost způsobuje ledový povrch, pravděpodobně zmrzlý metanem a dusík.

Nově objevené těleso 2003 UB313 opět otevírá diskusi o tom, která tělesa jsou planety a která planetky. Sám objevitel Mike Brown (Caltech - California Institute of Technology, Pasadena, USA) tvrdí, že i Pluto je typickým tělesem Kuiperova pásu a tedy velmi odlišné od ostatních 8 planet. Mezinárodní astronomická unie (IAU - International Astronomical Union) pokračuje v jednáních o klasifikaci takovýchto těles.

Zdroj: Nature, www.planetky.cz a www.gps.caltech.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »