Úvodní strana  >  Články  >  Hvězdy  >  Beta Pictoris a její vznikající planetární soustava

Beta Pictoris a její vznikající planetární soustava

Beta_Pictoris_1.jpg
Američtí astronomové na základě dat z astronomické družice FUSE (Far Ultraviolet Spectroscopic Explorer) zjistili, že protoplanetární disk, který obklopuje mladou hvězdu Beta Pictoris, obsahuje velké množství uhlíku. Připojená kresba představuje pohled na hvězdu od vnějšího okraje jejího okolního disku. Tento prachoplynný disk, obklopující hvězdu, vznikl vzájemnými srážkami planetek a komet. Obří planety se zde již mohly vytvořit, vznik vnitřních planet zemského typu může právě probíhat.

Hvězda se svým vznikajícím planetárním systémem je mladší než 20 miliónů roků, formování planet zde pravděpodobně teprve probíhá. Velké množství uhlíku v plynném stavu v okolním disku napovídá, že planety v okolí hvězdy Beta Pictoris mohou být světy bohaté na uhlík v podobě grafitu či metanu, nebo že prostředí kolem hvězdy se může podobat naší Sluneční soustavě v počátcích jejího formování.

Aki Roberge (Goddard Space Flight Center in Greenbelt, Maryland, NASA) je vedoucím týmu, který tato pozorování uveřejnil 8. června v časopise Nature. Nově provedená pozorování hvězdy Beta Pictoris odhalila poprvé disk tohoto druhu, jehož plyn byl takto komplexně studován. "Je zde mnohem, mnohem více plynného uhlíku, než kdokoliv mohl očekávat," říká Roberge. "Mohla také naše Sluneční soustava vypadat podobně, když byla mladá? Pozorujeme zde vznik nového typu těles? Obě možnosti jsou fascinující."

Plynný uhlík, který byl detekován pomocí přístrojů na astronomické družici FUSE, pochází z "neviditelných" planetek či komet, obíhajících kolem hvězdy Beta Pictoris, přičemž zde dochází k vzájemným kolizím a k úniku materiálu v podobě drobných úlomků či plynů. Již pouhá přítomnost plynů v disku kolem hvězdy byla záhadou. Teoretické modely předpovídají, že intenzivní světlo, vyzařované mladou hvězdou, by mělo velice rychle tento plyn vyfoukat do okolního prostředí. Tak velké množství uhlíku, objeveného poprvé, vysvětluje, proč disk udrží tak mnoho plynu. Uhlík je méně citlivý na vytěsnění než jiné prvky, a to zpomaluje tento čistící efekt.

Beta_Pictoris.jpg

Hvězda Beta Pictoris, která se nachází ve vzdálenosti 60 světelných let od Země, je 1,8krát hmotnější než naše Slunce. Při stáří 8 až 20 miliónů roků se jedná o velmi mladou hvězdu. Prachoplynný disk kolem této hvězdy byl objeven již v roce 1984. Nedávná pozorování pomocí Hubblova kosmického dalekohledu (HST) a Keckova dalekohledu o průměru 10 m naznačují, že planety podobné Jupiteru se již mohly v disku zformovat, zatímco vznik vnitřních terestrických planet může ještě probíhat. Takovéto planety jsou však příliš slabé na to, aby je bylo možno pozorovat současnou pozorovací technikou.

Terestrické planety v naší Sluneční soustavě, tj. Merkur, Venuše, Země a Mars, vznikaly na základě vzájemných srážek malých planetárních těles, jako jsou planetky, zhruba před 5 miliardami roků. Během několika stovek miliónů roků po vzniku Země planetky a komety mohly na naši planetu dopravit prakticky veškerou vodu a organické látky, které zde dnes máme. Tyto látky se staly základními stavebními bloky života na Zemi.

Asteroidy a komety, obíhající kolem hvězdy Beta Pictoris, mohou obsahovat velké množství materiálu bohatého na uhlík, jako je grafit a metan. Planety, vytvořené srážkami takovýchto těles mohou být velmi odlišné od planet v naší Sluneční soustavě a mohou být obklopeny atmosférou bohatou na metan, podobně jako například Titan - největší měsíc planety Saturn.

"Co jsme zjistili za posledních deset let je fakt, že naše Galaxie je zaplněna mnoha planetárními systémy, z nichž každý je v něčem zvláštní," říká Marc Kuchner z Goddard Space Flight Center, odborník na extrasolární planety. "Beta Pictoris nám může něco říci o rozmanitosti planet v jejím okolí; některé z nich mohou být uhlíkaté planety, jejichž složení bude velmi odlišné od stavby naší Země."

Jinak řečeno, soustava kolem Beta Pictoris se může podobat tomu, jak vypadala naše Sluneční soustava v počátcích svého vývoje. Zatímco okolní planetky a komety ve Sluneční soustavě dnes patrně nejsou bohaté na uhlík, někteří astronomové jsou přesvědčeni, že některé meteority, označované jako enstatické chondrity, vznikaly v prostředí, bohatém na uhlík. Někteří vědci také uvažují o tom, že Jupiter by mohl mít jádro z uhlíku.

"Můžeme zde pozorovat procesy, které se vyskytovaly v období počátečního formování naší Sluneční soustavy," dodává Alycia Weinberger (Carnegie Institution of Washington).

Zdroj: spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



18. vesmírný týden 2026

18. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 27. 4. do 3. 5. 2026. Měsíc bude v úplňku. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce se zvýšila. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) prošla zorným polem koronografů a zjasnila asi na 1 mag. V Polsku se díky českým astronomům podařilo nalézt železný meteorit z pádu výrazného bolidu 17. 4. Raketa New Glenn společnosti Blue Origin potřetí startovala a stejný první stupeň podruhé přistál, ale náklad nebyl dopraven. K ISS se přibližně po měsíci vydal další nákladní Progress. V roce 1006 byla v souhvězdí Vlka spatřena jasná supernova.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M 94

Messier 94 – Galaxia Mačacie oko Messier 94, známa aj ako NGC 4736, je špirálová galaxia v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 16 miliónov svetelných rokov a patrí medzi výrazné galaxie severnej jarnej oblohy. Objavil ju francúzsky astronóm Pierre Méchain v roku 1781 a krátko nato ju Charles Messier zaradil do svojho známeho katalógu. M94 je na prvý pohľad nápadná mimoriadne jasnou centrálnou oblasťou. Tá je obklopená vnútorným prstencom, v ktorom prebieha intenzívna tvorba nových hviezd. Na astrofotografii sa tieto aktívne oblasti prejavujú ako jemné červenkasté štruktúry, teda oblasti ionizovaného vodíka, kde mladé horúce hviezdy ožarujú okolitý plyn. Zaujímavá je aj slabšia vonkajšia oblasť galaxie. Staršie popisy ju často označovali ako vonkajší prstenec, no modernejšie pozorovania ukázali, že ide skôr o zložitejšiu štruktúru vonkajších špirálových ramien a aktívneho disku. Práve táto nenápadná, rozptýlená časť galaxie je na fotografii náročnejšia na zachytenie, pretože má veľmi nízku plošnú jasnosť a ľahko zaniká v pozadí oblohy. Jadro M94 je klasifikované ako LINER, teda oblasť s nízko ionizovanými emisnými čiarami. V centre galaxie sa nachádza aj supermasívna čierna diera s hmotnosťou približne 16 miliónov hmotností Slnka. M94 je preto zaujímavá nielen svojím vzhľadom, ale aj dynamikou centrálnej oblasti. Táto galaxia je výborným príkladom objektu, ktorý na prvý pohľad pôsobí pomerne jednoducho – ako jasné galaktické jadro obklopené hladkým diskom. Pri hlbšom pohľade sa však ukáže zložitejšia stavba: vnútorný hviezdotvorný prstenec, slabé vonkajšie ramená, jemný galaktický disk a množstvo vzdialených galaxií v pozadí. Práve tieto detaily robia z M94 veľmi zaujímavý cieľ pre astrofotografiu. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 150x180sec. R, 138x180sec. G, 138x180sec. B, 389x120sec. L, 98x600sec Halpha, 160x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 25.2. až 18.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »