Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Kosmický grafitový umělec

Kosmický grafitový umělec

enceladus_i.jpg
Šestý největší Saturnův měsíc Enceladus je podle astronomů z univerzity ve Virginii i dalších institucí „kosmickým grafitovým umělcem“.

Enceladus je tvořen převážně ledem - hustota pouhých 1600 kg/m3 a průměrná teplota 51 K (-222 °C). Enceladus je těleso s největší odrazivostí ve Sluneční soustavě (albedo 99%). Na jeho povrchu jsou dobře pozorovatelné mohutné gejzíry ledových částeček, které „chrlí“ do svého okolí.

enceladus_ringe.jpg
Prstenec, který Enceladus z ledových částeček vytváří kolem Saturna, je znám jako prstenec E. Přinejmenším 11 dalších měsíců má svou oběžnou dráhu uvnitř tohoto prstence a jsou neustále vystavovány vysokorychlostním srážkám s Enceladovým ledovým mrakem (včetně samotného měsíce Enceladus). Rychlost vzájemných střetů může být až několik km/s. (Snímek pořídila sonda Cassini, 9. září 2006 ze vzdálenost 66 000 km s rozlišením 396 m/pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute)

„Enceladovo umění spočívá v tom, že stále mění povrchy ostatních měsíců, které obíhají uvnitř tohoto krásného víření ledových částeček z měsíce,“ řekla Anna Verbiscerová (University of Virginia). „Enceladus nazýváme grafitový umělec, protože je schopen změnit vzhled dalších měsíců." (Práce byla publikována 9. února 2007 v Science.)

„Dlouho jsme se ptali, proč jsou měsíce poblíž prstence E tak jasné, když nejsou geologicky aktivní jako Enceladus?“, řekla Verbiscerová. Odpověď je jednoduchá – jejich povrch je pokryt ledovými částečkami z Encelada. A ještě dodala, že Enceladus je zajímavý i pro astrobiology, protože pod povrchem může být kapalná voda a teoreticky by tam mohly být i jednoduché mikroorganismy.

Pro planetární astronomy je Enceladus zajímavý zejména proto, že je geologicky aktivní. Se svým průměrem asi 500 km je Enceladus téměř 7krát menší než náš Měsíc. Ale není jako náš Měsíc. Povrch Encelada ustavičně mění gejzíry, chrlící led a kapalnou vodu („ledový vulkanismus“). Důvodem bude pravděpodobně teplo a tlak hluboko uvnitř tělesa. Spouštědlem mohou být i slapové síly Saturna a dalších měsíců.

enceladus.jpg
Povrch měsíce je pokryt ledem a je poměrně mladý, možná méně než 100 milionů let. Tektonická struktura v oblasti jižního pólu se podle svého vzhledu nazývá „tygří drápy“ („tiger stripe“). Trhliny jsou zdrojem ledových „chocholů“, z nichž je materiál uvolňován a uniká na oběžnou dráhu, vytváří „vlečku“, hromadí se a vzniká dobře pozorovatelný oblačný prstenec kolem Saturna. (Snímek v nepravých barvách pořídila sonda Cassini 9. března 2005 ze vzdálenost 4 300 až 31 800 km s rozlišením až 90 m/pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute)

Enceladus je podle římské i řecké mytologie obr, který je odpovědný za oheň sopky Etny na Sicílii. „Je to velmi příhodný název, protože Enceladus je geologicky aktivní a vyvrhuje ven ledové částečky ze svého jižního pólu,“ řekla Verbiscerová. „Ale jeho vliv je značně rozsáhlý, protože má schopnost změnit vzhled svých sousedních měsíců.“

Z více než 56 dnes známých Saturnových měsíců je Enceladus 6. největším. Objevil ho v roce 1789 britský astronom William Herschel (1738-1822).

Obrázek:
Snímek měsíce Enceladus ve falešných barvách pořídila sonda Cassini 17. února 2005 ze vzdálenosti 321 000 km. Výtrysky ledových částeček sahají až stovky km do prostoru nad jižním pólem tohoto aktivního měsíce. Rozlišní je 1,8 km/pixel. Credit: NASA/JPL/Space Science Institute
Další obrázky Encelada na adrese: photojournal.jpl.nasa.gov

Zdroj: www.spaceref.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »