Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  AIM prozkoumá polární mezosférické oblaky

AIM prozkoumá polární mezosférické oblaky

Družice AIM Ve středu 25. dubna 2007 úspěšně odstartovala na oběžnou dráhu kolem Země družice AIM určená ke zkoumání polárních mezosférických oblaků, které tvoří nejvýše položenou oblačnost v zemské atmosféře. Družice AIM (Aeronomy of Ice in the Mesosphere), která je první družicí přímo zaměřenou na jejich výzkum, byla vypuštěna z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii nosnou raketou Pegasus XL startující z podvěsu upraveného letounu Lockheed L-1011 "Stargazer" z výšky asi 12 km.

Polární mezosférické oblaky se tvoří nad oběma polárními oblastmi Země pouze v období kolem místního letního slunovratu, kdy je tato vrstva atmosféry paradoxně nejchladnější a dosahuje teplot až -130°C. Oblaky se vyskytují v horní části mezosféry ve výšce kolem 80 km a jsou složeny z tenkých závojů drobných ledových částic. Při pozorování ze zemského povrchu je mezosférická oblačnost známá pod pojmem noční svítící oblaky. Lze je spatřit pouze za letního soumraku při poloze slunečního kotouče asi 6° až 16° pod obzorem, kdy jsou ozařovány jen horní vrstvy atmosféry. Na denní obloze nejsou noční svítící oblaky viditelné. Přímo z oběžné dráhy je však přímo pozorovali i kosmonauti z orbitálních stanic (Saljut, ISS).
V posledních letech jsou noční svítící oblaky četnější, rozsáhlejší a jsou pozorovány i z nižších zeměpisných šířek. Jejich výskyt závisí na snižující se teplotě v mezosféře, obsahu vlhkosti, sluneční aktivitě a chemickém složení mezosféry. Stoupající koncentrace oxidu uhličitého, která způsobuje oteplování v nižších vrstvách atmosféry zřejmě vede naopak k ochlazování mezosféry. Úkolem družice AIM je proto vysvětlit, proč se oblaky v horní části mezosféry tvoří a co stojí za jejich četnějším výskytem.

Družice AIM nese na své palubě 3 přístroje (CIPS, SOFIE, CDE):
CIPS (Cloud Imaging and Particle Size) se skládá ze 4 kamer mířících do různých směrů, které budou přinášet informace o rozsahu mezosférické oblačnosti a velikostech ledových částic, které ji tvoří.
SOFIE (Solar Occultation For Ice Experiment) bude využívat zákrytů Slunce mezosférickými oblaky k určování teploty a skladby těch plynných složek atmosféry, které hrají roli při jejich vzniku.
CDE (Cosmic Dust Experiment) bude zaznamenávat množství kosmického prachu, který vstupuje do atmosféry z meziplanetárního prostoru. To umožní určit, jaké mají tyto prachové částice vliv na formování polárních mezosférických oblaků.

Noční svítící oblaky na Churáňově 13.6.2006 (foto R. Szpuk) Noční svítící oblaky lze pozorovat ze zeměpisných šířek 50° - 65° obou polokoulí, tedy i z území naší republiky. Přiložený snímek nočních svítících oblaků pořídil 13. června 2006 Roman Szpuk na meteorologické stanici na Churáňově kolem 2:35 hod. SEČ, tedy ještě za hlubokého ranního soumraku. Poprvé byly tyto oblaky mezosférické oblaky pozorovány v červnu roku 1885. Také první pozorování z území České republiky pochází z téhož roku, kdy je 10. června v Praze zaznamenal geofyzik Václav Láska. Na severní polokouli jsou pozorovatelné v červnu a červenci, na jižní polokouli pak nastávají příhodné podmínky k jejich pozorování o půl roku později, kdy jsou Slunci přivráceny oblasti kolem jižního pólu.

Družice AIM bude polární mezosférické oblaky zkoumat z téměř polární oběžné dráhy ve výšce 600 km nad povrchem. Mise je plánována na 2 roky, nicméně životnost družice je delší a je tedy možné, že bude zkoumat mezosféru déle. Více informací o družici AIM lze nalézt na stránkách NASA.




O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »