Úvodní strana  >  Články  >  Kosmonautika  >  AIM prozkoumá polární mezosférické oblaky

AIM prozkoumá polární mezosférické oblaky

Družice AIM Ve středu 25. dubna 2007 úspěšně odstartovala na oběžnou dráhu kolem Země družice AIM určená ke zkoumání polárních mezosférických oblaků, které tvoří nejvýše položenou oblačnost v zemské atmosféře. Družice AIM (Aeronomy of Ice in the Mesosphere), která je první družicí přímo zaměřenou na jejich výzkum, byla vypuštěna z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii nosnou raketou Pegasus XL startující z podvěsu upraveného letounu Lockheed L-1011 "Stargazer" z výšky asi 12 km.

Polární mezosférické oblaky se tvoří nad oběma polárními oblastmi Země pouze v období kolem místního letního slunovratu, kdy je tato vrstva atmosféry paradoxně nejchladnější a dosahuje teplot až -130°C. Oblaky se vyskytují v horní části mezosféry ve výšce kolem 80 km a jsou složeny z tenkých závojů drobných ledových částic. Při pozorování ze zemského povrchu je mezosférická oblačnost známá pod pojmem noční svítící oblaky. Lze je spatřit pouze za letního soumraku při poloze slunečního kotouče asi 6° až 16° pod obzorem, kdy jsou ozařovány jen horní vrstvy atmosféry. Na denní obloze nejsou noční svítící oblaky viditelné. Přímo z oběžné dráhy je však přímo pozorovali i kosmonauti z orbitálních stanic (Saljut, ISS).
V posledních letech jsou noční svítící oblaky četnější, rozsáhlejší a jsou pozorovány i z nižších zeměpisných šířek. Jejich výskyt závisí na snižující se teplotě v mezosféře, obsahu vlhkosti, sluneční aktivitě a chemickém složení mezosféry. Stoupající koncentrace oxidu uhličitého, která způsobuje oteplování v nižších vrstvách atmosféry zřejmě vede naopak k ochlazování mezosféry. Úkolem družice AIM je proto vysvětlit, proč se oblaky v horní části mezosféry tvoří a co stojí za jejich četnějším výskytem.

Družice AIM nese na své palubě 3 přístroje (CIPS, SOFIE, CDE):
CIPS (Cloud Imaging and Particle Size) se skládá ze 4 kamer mířících do různých směrů, které budou přinášet informace o rozsahu mezosférické oblačnosti a velikostech ledových částic, které ji tvoří.
SOFIE (Solar Occultation For Ice Experiment) bude využívat zákrytů Slunce mezosférickými oblaky k určování teploty a skladby těch plynných složek atmosféry, které hrají roli při jejich vzniku.
CDE (Cosmic Dust Experiment) bude zaznamenávat množství kosmického prachu, který vstupuje do atmosféry z meziplanetárního prostoru. To umožní určit, jaké mají tyto prachové částice vliv na formování polárních mezosférických oblaků.

Noční svítící oblaky na Churáňově 13.6.2006 (foto R. Szpuk) Noční svítící oblaky lze pozorovat ze zeměpisných šířek 50° - 65° obou polokoulí, tedy i z území naší republiky. Přiložený snímek nočních svítících oblaků pořídil 13. června 2006 Roman Szpuk na meteorologické stanici na Churáňově kolem 2:35 hod. SEČ, tedy ještě za hlubokého ranního soumraku. Poprvé byly tyto oblaky mezosférické oblaky pozorovány v červnu roku 1885. Také první pozorování z území České republiky pochází z téhož roku, kdy je 10. června v Praze zaznamenal geofyzik Václav Láska. Na severní polokouli jsou pozorovatelné v červnu a červenci, na jižní polokouli pak nastávají příhodné podmínky k jejich pozorování o půl roku později, kdy jsou Slunci přivráceny oblasti kolem jižního pólu.

Družice AIM bude polární mezosférické oblaky zkoumat z téměř polární oběžné dráhy ve výšce 600 km nad povrchem. Mise je plánována na 2 roky, nicméně životnost družice je delší a je tedy možné, že bude zkoumat mezosféru déle. Více informací o družici AIM lze nalézt na stránkách NASA.




O autorovi

Tomáš Tržický

Tomáš Tržický

Český popularizátor astronomie a úkazů v zemské atmosféře. Narozen v roce 1973, nyní člen Pražské pobočky České astronomické společnosti, dlouholetý spolupracovník (demonstrátor) Štefánikovy hvězdárny v Praze na Petříně. Na astro.cz spravuje sekci Optické úkazy v atmosféře.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »