Úvodní strana  >  Články  >  Multimédia  >  Nové fotografie planety Merkur

Nové fotografie planety Merkur

Jeden z prvních snímků planety Merkur, pořízený sondou Messenger.
Jeden z prvních snímků planety Merkur, pořízený sondou Messenger.
Donedávna byla jedinou kosmickou sondou, zkoumající Merkur – nejbližší planetu od Slunce – americká sonda Mariner 10. Byla vypuštěna 3. 11. 1973. Po gravitačním manévru při průletu kolem Venuše (5. 2. 1974) sonda absolvovala tři průlety kolem Merkuru (29. 3. 1974, 21. 9. 1974 a 16. 3. 1975). Průlety se uskutečnily vždy nad stejnou polokoulí Merkuru, takže sonda mohla vyfotografovat méně než jednu polovinu povrchu planety.

To by se mělo změnit v případě teprve druhé kosmické sondy, vypuštěné k Merkuru. Americká sonda MESSENGER (start 3. 8. 2004) nejprve absolvovala gravitační manévry při průletech kolem Země (2. 8. 2005) a kolem Venuše (24. 10. 2006 a 5. 6. 2007). Nyní sonda absolvovala první ze tří plánovaných průletů kolem planety Merkur (14. 1. 2008), následovat budou průlety 6. 10. 2008 a 29. 9. 2009. Při každém manévru sonda prolétne ve výšce asi 200 km nad povrchem planety. Toho bude využito ke krátkodobému průzkumu planety, dlouhodobý výzkum bude zahájen až po navedení sondy MESSENGER na oběžnou dráhu kolem Merkuru (18. 3. 2011).

Po téměř 34 letech dostala planeta Merkur opět „návštěvu“. Již při prvním průletu sonda MESSENGER pořizovala detailní záběry jejího povrchu. V úvodu článku je celková fotografie části Sluncem osvětleného povrchu. Zřetelně jsou vidět krátery. Některé jsou poměrně světlé (zřejmě jsou relativně mladé), kolem jiných lze pozorovat relativně dlouhé světlé paprsky vyvrženého materiálu při vzniku kráteru. Obdobné krátery známe rovněž na povrchu našeho Měsíce (Copernicus, Tycho).

Tato fotografie zachycuje zhruba polovinu polokoule planety Merkur, kterou nemohla vyfotografovat sonda Mariner 10. Pořídila ji kamera WAC (Wide Angle Camera) ze vzdálenosti zhruba 17 000 km, asi 80 minut po největším přiblížení k Merkuru. Na originálním snímku lze rozlišit detaily větší než 10 km. Vpravo nahoře je vidět obrovskou pánev Caloris o průměru asi 1350 km (Caloris basin) včetně její západní části, kterou předcházející sonda nezachytila. Její vznik je důsledkem srážky s obří planetkou či kometou. Je jedním z nejmladších a největších obdobných útvarů ve Sluneční soustavě.

Další fotografie budou postupně uveřejňovány.

Zdroj: messenger.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »