Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Před 150 lety se narodil Max Planck – na jeho počest
Petr Kubala Vytisknout článek

Před 150 lety se narodil Max Planck – na jeho počest

Max Planck, zdroj: wikipedia
Max Planck, zdroj: wikipedia
Jméno Maxe Plancka nese nejen planetka, ale také jedna z nejslavnějších a nejúspěšnějších vědeckých institucí. Ve druhém díle třídílného seriálu se podíváme, co vše bylo pojmenováno na počest otce kvantové hypotézy, jehož 150. výročí narození si nyní připomínáme.

Max-Planck-Gesellschaft zur Förderung der Wissenschaften (MPG)

Pod tímto složitým názvem se skrývá obrovská německá nezisková organizace - Společnost Maxe Plancka pro podporu přírodních a společenských věd. MPG má spolkový charakter a patří mezi nejvýznamnější vědecké organizace světa. Celkem zahrnuje na 80 vědeckých ústavů v Německu i dalších evropských státech.

Instituty pod hlavičkou MPG pracují samostatně, nicméně velmi úzce spolupracují navzájem mezi sebou i s univerzitami a dalšími organizacemi.

Max-Planck-Institut für Astronomie, zdroj: Wikipedia
Max-Planck-Institut für Astronomie, zdroj: Wikipedia
MPG byl založen v roce 1948 a v současnosti má na svém kontě nejvíce Nobelových cen ze všech vědeckých organizací na světě. MPG má přibližně 12 300 stálých zaměstnanců a dalších několik tisíc hostujících vědců. Rozpočet celé organizace se pohybuje okolo 1,4 miliardy euro s tím, že 84% příjmů pochází ze spolkových zdrojů. Ostatní finance získává MPG z výnosů patentů, sponzorských darů apod.


Instituty MPG se vztahem k astronomii a astrofyzice:

  • Max Planck Institute for Astronomy, Heidelberg
  • Max Planck Institute for Astrophysics, Garching
  • Max Planck Institute for Nuclear Physics, Heidelberg
  • Max Planck Institute for Physics (Werner Heisenberg Institute), München
  • Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics, Garching
  • Max Planck Institute for Radio Astronomy, Bonn

Zdroj: Wikipedia

Další informace: http://www.mpg.de


Planetka 1069 Planckia

Na počest Maxe Plancka byla v roce 1938 pojmenovaná planetka číslo 1069 Stella Planckia. Objevil ji Maximilian Franz Joseph Cornelius Wolf dne 28. ledna 1927. Průměr objektu se odhaduje na přibližně 43 km.

Medaile Maxe Plancka

Medaili Maxe Plancka uděluje každoročně Německá fyzikální společnost (Deutsche Physikalische Gesellschaft) vědci, který dosáhl významných úspěchů na poli teoretické fyziky. Prvními laureáty byli v roce 1929 Albert Einstein a Max Planck. Z dalších držitelů této ceny jmenujme alespoň některé: Niels Bohr (1930), Max Born (1948), Enrico Fermi (1954), Hans Bethe (1955).

Podrobnosti: zde (pdf)

Mince

Marka s portrétem M.Plancka, zdroj: Wikipedia
Marka s portrétem M.Plancka, zdroj: Wikipedia
Bývala německá měna marka obsahovala v letech 1957 až 1971 minci v hodnotě 2 marky s portrétem Maxe Plancka.


Družice Planck

Evropská kosmická agentura (ESA) připravuje družici pro výzkum reliktního záření s názvem Planck. O družici se dočtete více v článku, který vyjde 24. dubna 2008.




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »