Úvodní strana  >  Články  >  Ostatní  >  Česká astronomická společnost udělila Nušlovu cenu 2008

Česká astronomická společnost udělila Nušlovu cenu 2008

Ivan Hubený. Autor: http://aegis.as.arizona.edu/~hubeny/
Ivan Hubený.
Autor: http://aegis.as.arizona.edu/~hubeny/
Česká astronomická společnost ocenila Nušlovou cenou za rok 2008 Dr. Ivana Hubeného z National Optical Astronomy Observatory a Arizonské univerzity (Tucson, Arizona, USA). Slavnostní předání ceny proběhne v rámci Týdne vědy a techniky Akademie věd ČR v budově Akademie věd v Praze 7. 11. 2008 v 17:00. Poté bude přednesena laureátská přednáška "Studium exoplanet: jeden z nejrychleji se rozvíjejících oborů moderní astrofyziky (za 13 let od pouhé detekce ke studiu jejich spekter a závěrům o fyzice, chemii, ale i meteorologii jejich atmosfér)". Na předání ceny i na laureátskou přednášku má přístup odborná i široká veřejnost (zdarma).

Nušlova cena České astronomické společnosti je nejvyšší ocenění, které uděluje ČAS badatelům, kteří se svým celoživotním dílem obzvláště zasloužili o rozvoj astronomie. Je pojmenována po dlouholetém předsedovi ČAS Prof. Františku Nušlovi. Česká astronomická společnost obnovila její udělování po padesátileté přestávce v r. 1999. Prof. PhDr. František Nušl (3. 12. 1867 - 17. 9. 1951) byl v letech 1922 - 1947 předsedou tehdejší Československé astronomické společnosti. V letech 1924 - 1938 byl ředitelem státní hvězdárny.

Prof. RNDr. Ivan Hubený, CSc.

Ivan Hubený se narodil v r. 1948 v Praze. O astronomii se zajímal od školních let - od svých patnácti let docházel na Štefánikovu hvězdárnu a už v r. 1966 poprvé vystoupil v proslulém rozhlasovém pořadu Meteor. V témže roce maturoval na pražském Akademickém gymnáziu, načež studoval fyziku a astronomii na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze, kde absolvoval v r. 1971. Nastoupil pak jako vědecký aspirant do stelárního odd. Astronomického ústavu ČSAV v Ondřejově. V r. 1974 získal na UK v Praze akademický titul RNDr. a v r. 1977 obhájil v ČSAV kandidátskou disertační práci v astrofyzice.

Po obhajobě se stal vědeckým pracovníkem stelárního odd., kde spolupracoval zejména s Ing. J. Hekelou, Dr. L. Kohoutkem, Dr. P. Heinzelem, Dr. S. Křížem, Dr. P. Harmancem a Dr. S. Šteflem na teoretických problémech hvězdných atmosfér. Vyvinul přitom samostatně unikátní program pro modely hvězdných atmosfér a akrečních disků i analýzu jejich spekter, známý pod kódovým označením TLUSTY, který dlouhodobě zdokonaloval, takže patří stále mezi nejlepší široce užívané programy v tomto oboru na světě.

Vzhledem ke svým politickým postojům byl šikanován tehdejším vedením Astronomického ústavu ČSAV, což ho vedlo k rozhodnutí odejít i s rodinou za dramatických okolností do exilu v r. 1986. Získal ihned místo v prestižní americké vědecké instituci Joint Institute for Laboratory Astrophysics na Universitě v Coloradu v Boulderu a od r. 1988 na High Altitude Observatory, National Center for Atmospheric Research rovněž v Boulderu. Od r. 1990 do r. 2001 pracoval jako samostatný vědecký pracovník v NASA Goddard Space Flight Center v Greenbeltu, MD, kde se významně podílel na pozorování a zpracování údajů ze spektrografů GHRS a STIS Hubbleova kosmického teleskopu. Od r. 2001 pracuje v Tucsonu v Arizoně jako vedoucí vědecký pracovník na National Optical Astronomy Observatory a také jako mimořádný profesor na katedře astronomie Arizonské univerzity.

Již ve svých prvních pracech publikovaných během zaměstnání v Ondřejově osvědčil mimořádnou erudici v teoretické astrofyzice a zručnost v programování rozsáhlých výpočtů syntetických spekter jak v optické tak ultrafialové oblasti spektra.

Během 15 let práce v Ondřejově publikoval celkem 45 původních vědeckých prací, většinou samostatně nebo jako první autor. Kvalita i kvantita jeho vědecké produkce odchodem do ciziny výrazně vzrostla, jak o tom svědčí dosud publikovaných 370 (!) prací, které získaly zatím téměř 5 800 (!) citací, s indexem H = 39 a počtem přes 15 citací na jednu publikovanou práci. To jsou scientometrické hodnoty, které řadí Dr. Hubeného s převahou na historické první místo mezi všemi českými astronomy, ať už působili či působí doma nebo v cizině.

Největšího ohlasu ve světové vědecké literatuře dosáhly Hubeného práce, týkající se modelů atmosfér a přenosu záření žhavých hvězd v tepelné nerovnováze, zahrnující údaje pro více než 10 milionů (!) spektrálních čar prvků od vodíku po železo a nikl. Tyto modely se postupně daří ověřovat v širokém spektrálním oboru od extrémní ultrafialové oblasti kolem 7 nm přes nejvýznamnější čáru vodíku Lyman-alfa (122 nm) až po blízké infračervené pásmo. Své modely však úspěšně rozšířil také pro chladnější hvězdy hlavní posloupnosti, dvojhvězdy s akrečními disky, novy, bílé trpaslíky, rentgenové dvojhvězdy s akrečními disky kolem černých děr a kvasary (mj. společné práce se svou dcerou Veronikou). V poslední době autor dokázal modelovat také atmosféry obřích extrasolárních planet a hnědých trpaslíků. Lze říci, že dnes již patří ke klasikům svého oboru.

Ivan Hubený přitom nikdy nezapomněl na svůj český původ. Publikoval v zahraničí práce s Prof. Miroslavem Plavcem, Prof. Petrem Harmancem a Dr. Jánem Budajem a jakmile to bylo možné po r. 1989, vrací se na semináře a delší přednáškové stáže zejména na svou Alma mater. Byl členem ČAS od r. 1966 do svého odchodu do exilu o 20 let později. V letech 1984-86 byl členem redakční rady mezinárodního časopisu Bulletin of the Astronomical Institutes of Czechoslovakia. Od r. 1977 je členem Mezinárodní astronomické unie (IAU), v níž v letech 1979-1985 a 1991-97 byl členem organizačního výboru 36. komise IAU a nyní od r. 2004 je členem organizačního výboru 29. komise IAU. Od r. 1987 je členem Americké astronomické společnosti a v r. 2003 byl zvolen čestným členem Učené společnosti ČR.

Z těchto důvodů je zřejmé, že udělení Nušlovy ceny ČAS Dr. Ivanu Hubenému je důstojným pokračováním tradice, nastoupené ČAS po obnovení Ceny právě před 10 lety.

Slavnostní předání Nušlovy ceny a laureátská přednáška proběhnou v pátek 7. 11. 2008 od 17:00 v budově Akademie věd na Národní třídě 3, Praha 1, místnost 206, 2. patro. Cenu předá předsedkyně České astronomické společnosti RNDr. Eva Marková, CSc. a čestný předseda České astronomické společnosti RNDr. Jiří Grygar, CSc.

Laureátská přednáška proběhne na téma:

Studium exoplanet: jeden z nejrychleji se rozvíjejících oborů moderní astrofyziky (za 13 let od pouhé detekce ke studiu jejich spekter a závěrům o fyzice, chemii, ale i meteorologii jejich atmosfér).

Předání ceny i přednáška jsou přístupné veřejnosti, zdarma.

Více o Nušlově ceně a jejích držitelích najdete na www.astro.cz/cas/ceny/nuslova.




O autorovi

Pavel Suchan

Pavel Suchan

Narodil se v roce 1956 a astronomii se věnuje prakticky od dětství. Dlouhodobě působil na petřínské hvězdárně v Praze jako popularizátor astronomie a zároveň byl aktivním účastníkem meteorických expedic na Hvězdárně v Úpici. V současnosti pracuje na Astronomickém ústavu AV ČR, kde je vedoucím referátu vnějších vztahů a tiskovým mluvčím. V České astronomické společnosti je velmi významnou osobností - je čestným členem, místopředsedou ČAS, tiskovým tajemníkem, předsedou Odborné skupiny pro tmavou oblohu a také zasedá v porotě České astrofotografie měsíce.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »